Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

21: ,,To nemyslíš vážně?" - 1. část

Ahoj lidičky!! Tak jsem zase tady i s novým dílem. Těšili jste se? Jestli ano, doufám, že vás to nezklame v hlavě se mi zrodil takový bláznivý námět na tenhle díl. Už vás nebudu rušit, příjemné počtení.

Děkuji, že mi autorka konečně dala slovo :D Dnes jsem tu po dlouhé době já, váš milovaný Chuuya.

No tak abych to nějak shrnul. Asi jste rádi, že jsme s Dazaiem pořád spolu. Já jsem taky rád, jen mě štve kolik lidí se kolem něj pořád motá... Nejdříve prožijete úžasnou noc a druhý den slyšíte, jak ho miluje někdo jiný, ještě k tomu s námi ten dotyčný bydlí. Ale to by to nebyl Dazai, aby ho všichni nemilovali :D No to je jedno i tak bude pořád jen můj a abychom přišli k věci. Dazai dostal opravdu ulítlý nápad. nejdříve jsem nesouhlasil, ale nakonec mě přemluvil. A jestli chcete vědět jaký, budete si muset ještě chvíli počkat.

Byl pátek. Skončil jsem v práci, zašel si na jednu sklenku do mého oblíbeného baru a nakonec jsem došel domů. Doma byl jen Atsushi. Nevím, proč, ale poslední dobou ho nějak nemusím. Sedl jsem si ke stolu. Udiveně na mě zíral. ,,Nějaký problém,že tak zíráš?" Zeptal jsem se s nechutí. Lekl se, nadskočil a pak jen zakroutil hlavou... divný kluk. Pořád na mě zíral. ,,Tak jinak potřebuješ něco?" Znovu jsem se optal. ,,No... ehm... víš... já... jen jsem ti chtěl říct, že o Dazaie nemám zájem, protože teď je mojí hlavní prioritou Ryuu, a proto bych tě chtěl poprosit, jestli bychom spolu mohli vycházet zase jako dřív," rychle ze sebe dostal a zakryl si tvář. Opravdu jsem nechápal jeho reakce. ,,Jestli ti jde jen o tohle stačilo to říct normálně. Jinak hodně štěstí!" Popřál jsem mu a šel radši do ložnice. Nemám problém s ním vycházet, jen ať se drží dál od Dazaie.

Lehl jsem si do postele a odpočíval. Najednou mi začal brnět mobil, nová zpráva a od mého provokatéra. otevřel jsem ji. Oznamoval mi, že je za chvíli doma a potřebuje si promluvit. Jsem zvědavý, co vyvedl tentokrát. Než přišel, na chvilku jsem zavřel oči a ponořil se do říše snů. Vzbudilo mě až jemné pohlazení po tváři a sladký polibek na rty. Otevřel jsem oči a před sebou viděl Dazaie. Strhl jsem ho na sebe a pevně ho objal. Dazai se na mě překvapeně podíval. Převalil jsem ho pod sebe. Znovu vytřeštil oči. Poslední dobou to dělal často, nechápal jsem ho, ale bylo to roztomilé. Zadíval jsem se do jeho krásných očí, miloval jsem je. Neodolal jsem a políbil ho. Polibek mi oplatil a i hned prokouzl jazykem do mých úst. Také jsem se přidal a stal se z toho zápas jazyků. Přestali jsme, až když nám docházel vzduch.

Tak a teď vám konečně sdělím jeho úžasný nápad.

Zvedl se z postele a začal se na mě šklebit. Tázavě jsem se na něj podíval.

Dazai: Lásko, víš, že tě strašně miluji? Zeptal se a z široka usmál.

Já: No to nevím, co zase chceš?

Dazai: No víš v práci jsem dostal takový úkol. Musím jít na večírek a zajmout jednoho teroristického výrobce bomb. No a tak mě napadlo, že bys mohl jít se mnou, ale má to jeden malý háček. Znova se zašklebil.

Já: Jaký háček?

Dazai: No ten terorista má slabost pro krásné malé zrzavé dívky. Hodil na mě zvláštní šklebící se grimasu.

Já: A co to má, co dělat se mnou? Tak nějak jsem věděl, kam tím směruje, ale modlil jsem se aby řekl něco jiného.

Dazai: No tak hodil by se mi doprovod... no... ženský doprovod... z tebe by byla krásná žena... opravdu krásná žena... a přeci víš, jak tě miluji...Teď už jsem si byl naprosto jist, co chtěl říct, a tak jsem ho včas zarazil.

Já: V žádném případě a ne zkoušej mě přemlouvat jasný!!! Propaloval jsem ho pohledem.

Dazai: Ale notak zlatíčko, hodně bys mi tím pomohl. Moc tě prosím. Prosebně se na mě podíval.

Já: Ne máš smůlu k tomuhle mě nedonutíš. Vykřikl jsem.

Dazai: Ale koneko-chan... Znovu prosil...

Já: Neeee!! ...já ho odmítl...

Dazai: Ale sluníčko... ...ale on ne a ne toho nechat... no z jedné stránky to bylo roztomilé...

Ja: NEEEE!!! ...ale stejně jsem ho odmítl... chvíli bylo ticho. Dazai se ke mně připlazil... zezadu mě objal...

Dazai: Princezničko, dostanu za to týden volna, tak tě můžu odměnit a vynahradit to minule. ...pošeptal mi do ouška a skousl jej... na tohle jsem slyšel ihned. Týden se svým milovaným, kdo by to nebral... samozřejmě i já občas umím škádlit lidi...

Já: Ne najdi si jiného obětního beránka... ...hrál jsem dotčeného...

Dazai: No tak broučku netrucuj a pomoz mi. Pořád prosil a mezitím začal rukama bloudit po mém těle.

Já: Ne... a tohle ti taky nepomůže... smutně se zadíval... ale ani tak toho nenechal...

Dazai: Medvídku, přeci bys nechtěl, aby se mě dotýkal někdo jiný ne? Ńo tak už přestaň, splním ti cokoliv si řekneš. Laškovně zašeptal a začal mě líbat na krku...

Já: Tak dobře... když si to tak přeješ.. a kdy to má být? Konečně jsem ustoupil, měli jste vidět, jak se ty jeho očička rozzářili.

Dazai: No v tom je taky malý háček... je to dnes večer. Ale neboj se, vše už jsem nakoupil a věřím, že se ti to bude líbit. Usmál se a políbil mě.

Poté se zvedl z postele a někam šel. Vrátil se s nějakými krabicemi. Všechny je položil na postel. Koukal jsem na něj jak zjara. Těch krabic tam bylo snad deset. Dazai ukázal na jednu z nich. Otevřel jsem ji. Bylo v ní něco červeného. Roztáhl jsem to a zjistil jsem, že to byly dlouhé červené šaty. Odložil jsem je na postel.... tohle bude něco... Otevřel jsem další, v této byly černé vysoké boty na podpatku. Do toho se nenarvu... Pak už byly jen malé krabice, ve kterých byly silonky, šátek, černý dámský klobouk, podprsenka... jako vážně?... podvazky... no to si dělá srandu... dokonce něco, čemu říkají tanga... to nemyslí vážně... a nakonec, rtěnka, stříbrný náhrdelník a malé falešné náušnice. Pohlédl jsem na Dazaie, ten se smál jako idiot.

,,Vyzkoušej si to," pobízel mě. Ukázal jsem na podvazky a tanga a řekl: ,,Tohle si na sebe nevezmu!" Křikl jsem na něj. Zasmál se. ,,Nedělej herečku a zkoušej!" Nakázal mi. ,,Bože, k čemu to potrebuju? Když jsi to nakupoval, lidi si museli myslet, že jsi úchyl," oznámil jsem mu. ,,Jsem, ale tvůj úchyl a teď zkoušej!" Znovu mi rozkázal. ,,Jo, ale aspoň se otoč," prosil jsem ho. Zakroutil hlavou a sledoval mě. Bylo mi jasné, že neposlechne... celou dobu na mě zíral. Nebudu vám popisovat, co jsem si oblékal jako první, mohlo by vás to znechutit. Když jsem měl na sobě potřebné oblečení, přešel jsem na doplňky a boty. Jen tak tak jsem se do nich narval... a Dazai se jen pořád přiblble smál. Opatrně jsem šel k zrcadlu. Musím uznat, že i jako holka jsem vypadal dobře. Dazai ke mně přišel a vyfotil mě. ,,Víš, že mě takhle vzrušuješ..." Najednou řekl. Protočil jsem panenkami a ještě jednu se podíval do zrcadla... byl jsem hezčí než kdejaká žena.

Pro dnešek konec!!! :D

Dnes mi to nějak nevyšlo s časem, ale zas takové zpoždění to není.
Doufám, že jste si díl aspoň trochu užili :33
Děkuji za překročení hranice 400 hlasů a 1700 přečtení ♡♡♡
Pokračování zase v pátek. ;)
Mám vás ráda ♡♡