Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

52: ,,To už stačí!"

Ahojky, tak jsem zase tady...po dlouhé době, měli jsme s Chuuyou nějaké potíže a tak jsem neměl čas se vám ozvat.

Kde jsme to jen skončili...

Mé srdce se pomalu hroutilo, když jsem viděl, jak Chuuya ztratil kontrolu a postupně se vyčerpává. Jestli se k němu nějak nedostanu, nakonec pohltí sám sebe a vše kolem. To bude konec světa. Andílek se mě snažil uklidnit, ale jak mám být v téhle situaci klidný. Nikdy jsem si ničeho nevážil. Chtěl jsem dennodenně páchat sebevraždu a teď když konečně miluji, mám to ztratit. Nechci to! Vykřikl jsem, abych shodil aspoň trochu tíhy ze svého těla. Z očí se mi spustily slzy. Najednou jsem si připadal tak bezmocně, jako bych snad měl umírat já a ne on. ,,Chuuyo! Tohle mi nesmíš dělat! Nesmíš mě opustit!" křičel jsem a bylo mi jedno, jestli mě někdo slyší nebo ne. Už jsem bláznil a má chytrá hlava nemohla na nic přijít. Potřeboval jsem se k němu dostat. 

,,Dazaii, uklidni se prosím. Kdyby tě takhle viděl, nikdy by si to neodpustil. Dostanu tě k němu, tak se koukej vzpamatovat." zdůraznil jsem, aby si uvědomil jeho předešlé chování. Nemohl jsem ho dál poslouchat. Vím jaké to je a jak bolí někoho ztratit. Navíc jsme jako jedna rodina a přijít o jediného člena znamená, že už to nebude jako dřív a že musíme držet při sobě a já svou rodinu nechtěl ztratit. I když to ohrožovalo můj život, musel jsem to risknout. Stačí když hodím Dazaie k Chuuyovi tak, aby se ho dotkl a už ji nebudu muset vyvolat. 

,,Akutagawo, nedělej to! Zemřeš!" 

,,Nebuď hloupý, Dazaii. Dnes nemám v plánu zemřít, ale on už má namále tak se nestarej o mě, ale o něj. Přežiji to, stejně jako mnoho bitev. Atsushi, odlákej Chuuyovo pozornost. Dazaii, ty se připrav na let. Máme na to možná tak dva pokusy, tak se snaž!"

,,Akutagawo, děkuji..." 
Atsushi odlákal Chuuyovo pozornost. Naštěstí se Chuuya zdržoval ve středu, takže nebylo možné minout. Opravdu jsem se hrozně modlil, aby to vyšlo. Akutagawa si odstoupil do stínů, aby nešel jen tak vidět. Najednou mě popadlo něco za nohu. Jedno z jeho černých chapadel. Vymrštil mě k němu. Byl jsem skoro u něj, začal jsem plakat. Už jsem ho držel ve své náruči. Obrátil pohled ke mně a už chtěl zaútočit. Dotkl jsem se prstem jeho čela a deaktivoval mu schopnost. 
,,To už stačí!" pošeptal jsem mu do ucha. Políbil jsem ho na čelo. Jen se pousmál a poté hned omdlel. Padal jsem i s ním z té neuvěřitelné výšky a byl šťastný, že ho opět můžu cítit u sebe. Těsně nad zemí nás Atsushi chytil svou velikou tygří tlapou. Všichni jsme si najednou oddechli a odpočívali v trávě. 

Pokračování příště...

Snad se vám tento příběh stále líbí :33
Vaše Tsukki <3