Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

54: Chvíle klidu.

Ahojky!!
Věnováno MisakiJigoku😊

Byl jsem nervózní. Akutagawa se na mě ani jednou nepodíval ani nepromluvil a já se k tomu také nějak nemohl odvážit. Vypadal tak naštvaně. Měl jsem o něj strach, tak co jsem měl dělat. Snažil jsem se uklidnit. 
,,Aku-chan? Ty se na mě zlobíš? Mrzí mě to...jen jsem nechtěl..."

,,Nezlobím se, jen jsem v šoku. Probudil jsem se u Akiko na stole a sám a pak jsem se přede všemi ztrapním, protože jsi nebyl k nalezení. Mohl si počkat za dveřmi nebo tak něco. Hlavně mi dát třeba oblečení."

,,Promiň, tohle jsem nedomyslel. měl jsem strach a věděl jsem, že ti může pomoc. Navíc jsem za tebou chtěl jít, ale musel jsem ohlásit příchod. Odpusť mi!"

,,Kluci, to už by stačilo. Hlavně, že jsi zase aspoň na chvíli v pořádku. Na jeho místě bych udělal to samé. Nikdo jiný by tě do pořádku nedal no a ty věci bych asi po cestě taky jen tak nesehnal. 

,,Promiň andílku...jen už mě nenechávej samotného." 

,,Nenechám, slibuji." 
Na důkaz jsem ho vášnivě políbil. I pro mě je těžké nebýt s ním pouhou minutu. Cítím se tak k ničemu a vždy se mi vybavují ty špatné vzpomínky. Jak mě jeden bělovlasý muž mučí a lidi ze sirotčince mi nadávají, že jsem budižkničemu a mám radši odejít. Akutagawa mi jako jediný ukázal, jak doopravdy žít. 

,,Nad čím přemýšlíš, Andílku?"

,,Jen nad tím, jak hrozně moc tě miluji a jak strašně moc mě to mrzí. Takže prosím odpusť mi."

,,Už dávno jsem ti odpustil. Nevydržel bych dlouho naštvaný, vždyť mě znáš. Na to tě až moc miluji. Doma pro tebe mám dárek."

,,Dárek? Čím jsem si ho zasloužil?"

,, Tím, že vůbec existuješ. Chtěl jsem ti ho dát už předtím, ale stalo se toho tolik, že jsem na to zapomněl. Je to jen taková maličkost. Něco co bude symbolizovat nás dva. Tak trochu jsem měl dřív podobný nápad jako Chuuya, takže už ti možná dojde, co to nejspíš bude. Kluci, nechcete dnes přespat u mě?" 

,,A poslouchat vás, jak vzdycháte...to se mi asi chtít nebude..." 

,,Hahaha jsi mluvil o vás dvou, že? Nevím, kdo je tady posedlý sexem, ale já ani Andílek to opravdu nejsme. Jen jsem chtěl, abyste si odpočinuli a zítra bychom rovnou spolu vyrazili." 

,,Přijímáme a rádi a jeho neposlouchej." zašklebil jsem se.

---------------------------------------------------------------

Když jsem nad tím tak přemýšlel, ti dva u mě snad nikdy v životě nebyli. Prošel jsem s nimi celý dům a pak jim přikázal odpočinek. Mezitím jsem šel předat andílkovi dárek. Nechal jsem mu vyrobit přívěšek s tygříkem s černou maskou, ze které trčely malé černé chapadla. Docela se mi to líbilo, tak snad se to bude líbit i Andílkovi. Zavřel oči a já mohl v klidu vytáhnout ten výtvor. Položil jsem mu přívěšek do dlaně a políbil ho na čelo. 
,,Můžeš otevřít oči." řekl jsem s pocitem nejistoty. Když je otevřel a zadíval se na dárek, ihned se začal usmívat. Zapnul jsem mu ho kolem krku. On se poté otočil a skočil mi do náruče. 

,,Je to nádherné...takhle bychom vypadali, kdyby jsme spojili své schopnosti...Aku-chan, miluji tě."

,,Já tebe taky, Andílku."

... vše bylo krásné. Večer se povedl. Všichni se smáli. Všichni jsme byli aspoň na chvíli šťastní. Jenže ráno už tak krásné nebylo....

Pokračování příště...

Děkuji za hlasy a komentáře♥️♥️
Vaše Tsukki😘♥️