Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

24: ,,To nemyslíš vážně?" - 2. část

Čusko, jaké bylo vysvědčení a jak se těšíte na prázdniny? Moc se omlouvám, že jsem nedodala díl včas. Víte byla jsem v šoku, že jsem bez potíží prošla do 4. ročníku a za chvíli budu maturovat... no také mám teď brigádu a opravdu nestíhám psát tolik příběhů najednou. Děkuji za pochopení.

Dnes jsem tu zase já Chuuya :D

Já: Medvídku... vážně tam musím jít? Nešťastně jsem si povzdechl.

Dazai: To zvládneš a určitě to nebude zas tak strašné. Věř mi. Mrknul na mě. Moc mě to nepřesvědčilo.

Já: Ach jo máš štěstí, že tě opravdu tak miluji a udělám pro tebe cokoliv... budeš mi to splácet ještě hodně dlouhou dobu. Zamračeně jsem se na něj podíval.

Dazai: To mi nevadí. Navíc pořád budeme mít týden pro sebe, za což jsem rád nejvíc. Můžeme podniknout některé z těch věcí, o kterých jsme vždy snili. Uculil se a já musel taky.

Já: To zní dobře. Za jak dlouho tam máme být?

Dazai: Máme ještě hodinu jen pro sebe má krásná princezničko. Přistoupil ke mně a pohladil po tváři.

Já: Přestaň, smyješ mi makeup. Zasmál jsem se a stáhl ho na sebe. Jeho tváře zčervenaly. Počkej, když jsem tak krásně "oblečená", nepůjdeš v tomhle, že ne? Ještě bys mi udělal ostudu. Nafoukl své tváře.

Dazai: Co tím chceš jako říct? To ti jako dělám ostudu. Vypadal dotčeně.

Já: Jako bych nic neřekl. Jen si myslím, že by ti nějaký ten oblek slušel víc.

Dazai: Neboj se oblek mám. Chvilku vydrž, jen se převléknu.

Šel se do pokoje převléknout. Docela mu to trvalo. Když přišel, nemohl jsem z něj spustit oči. Vážně mu to slušelo. Strašně mě to rajcovalo. Radši jsem odvrátil pohled, aby mě neovládly ty hříšné myšlenky. Ucítil jsem dva prsty na své bradě. Otočil můj pohled na něj. Pomalu se ke mně přibližoval. Tlukot srdce se zrychlil a do tváří se mi hrnula horká krev. Nakonec si vzal mé rty a rovnou svým jazykem prozkoumával mé ústa. Všechno jsem mu oplácel, ale pak jsem odtáhl. Mohlo se stát, že bych ho tu ohnul u stolu...

----------------------

Vstoupili jsme do obrovského sídla. Došli jsme k recepci. Dazai jim ukázal pozvánky, pustili nás do hlavního sálu.
Po stranách byly dlouhé stoly s občerstvením. Hudba hrála, hosté tančili a někteří netrpělivě čekali až se objeví hostitel. S Dazaiem jsme si přisedl k prázdnému stolu a vzali si sklenku vína.

Už po pěti minutách jsem se nudil. Myslel jsem, že tam usnu. Dokonce by se mi to i povedlo, kdyby na mě Dazai pořád nezíral a nešťouchal do mě. Moc jsem si ho nevšímal, vzal jsem si sklenku vína a naráz ji vypil. Takhle jsem to udělal ještě s dalšíma dvěma. ,,Taková krásná slečna a sama," někdo řekl. Pohlédl jsem vedle sebe a Dazai nikde... otočím se za sebe a tam nějaký neznámý muž. ,,Ale copak krásko, ztratila si hlas?" Zeptal se a ušklíbnul. Nejdřív jsem nechápal, ale pak mi dockvaklo, že jsem tu převlečený za ženu.