Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

12: Mě se jen tak nezbavíš.

Chuuya vás vítá po dlouhý době u dvanáctého dílu.Omlouvám se, že jsem nebyl tak dlouho k zastižení, měl jsem moc práce.

Samozřejmě jsem měl zase misi a snažil jsem se skončit co nejdříve, abych byl s Dazaiem. To jsem ale nevěděl, jaký překvapení si pro mě připravil. Ve zprávách ani v hovorech nic nenaznačoval. Potom se vrátím a jdu za šéfem a ten mě div nezabil pohledem. Nechápavě jsem se plácl přes čelo a čekal, až spustí. Bůh ví, co to zase bude. Byl jsem celkem zvědavý, co zase vyvedl.

Šéf: Co si to ten idiot myslí? Naštvaně vyhrkl.
Já: Šéfe nějak nevím, o co tu vlastně jde.
Šéf: Nehraj to na mě, vím, jaký vztah mezi sebou vy dva máte. Zrudl jsem jak rajče.
Já: I když to víte, pořád nechápu, proč jste tak naštvaný a pořád netuším, o co se jedná.
Šéf: Tvůj všemi milovaný přítel Dazai opustil přístavní mafii.
Já: Cože? To jako vážně?...Děláte si ze mě srandu, že?  Nevěřícně jsem tam stál a čekal, co mi na to odpoví.
Šéf: Nedělám, už jsem za ním poslal Akutagawu, ale nemyslím si, že by ho zabil. No nejspíš tě opustil, přidal se totiž na stranu dobra.
Já: Opustil? Strana dobra? To sotva. Já mu dám opouštět mě. Třískl jsem dveřmi a odešel.

Nemyslím si, že by mě opustil, určitě bude mít nějaké vhodné vysvětlení. Šel jsem domů. U vchodu jsem zkusil zazvonit, abych nemusel vytahovat klíče, ale nikdo neotvíral. Vytáhl jsem si tedy klíče, odemknul jsem si, šel nahoru, odemknul dveře od bytu a málem mě trefil infarkt. Byt byl úplně vybílený, nábytek žádný, oblečení nikde, prostě nic. Že by mě fakt opustil, to by přeci neudělal ne? Přeci neříkal, že beze mě nemůže žít, jen tak? Že by si zase ze mě utahoval? Začal jsem pochybovat, ale z části jsem stále věřil, že to je jen špatný vtip. Snažil jsem se trochu uklidnit, a tak jsem udeřil párkrát pěstí do zdi. Když jsem uklidnil, šel jsem ke dveřím. Na nich byla přilepená obálka s mým jménem. Odlepil jsem obálku, otevřel ji a vytáhl z ní dopis.

V dopise:
Ahoj princezničko!

Hádám, že předtím než sis přečetl tenhle dopis, si obdaroval zeď nějakou tou ranou, protože jsi nevšímavý a dopisu sis předtím nevšiml. Neboj se, nikdy bych tě neopustil.

Stalo se něco, co mě donutilo opustit mafii, ale to ti vysvětlím, až přijdeš.

Na věšáku máš klíče od našeho nového bytu. Sbalil jsem i tvé věci, protože věřím, že se mnou zůstaneš, i když už nebudem pracovat spolu.

Stoprocentně jsi naštvaný, protože jsem ti nedal vědět dřív a očekávám, že mě budeš chtít potrestat. Až to dočteš přijď prosím na adresu, kterou máš napsanou na klíčích.

Těším se na tebe a tvůj trest, s láskou Dazai ♡

,,Já ti dám trest...ty zvrhlej parchante...jen počkej!" Zakřičel jsem sám pro sebe. Zmuchlal jsem dopis a strčil ho do kapsy. Sebral jsem klíče, přečetl si na nich adresu a běžel jsem, co mi nohy stačily. Zanedlouho jsem byl na určeném místě. Rozhlédl jsem se kolem, byl tu takový klid a všude to vypadalo nádherně. Odemknul jsem si dveře a vešel dovnitř. ,,Awww moje princeznička se vrátila." Pronesl klidným hlasem. Šel jsem za jeho hlasem. Vešel jsem nejspíš do ložnice. Ten hnusnej perverzní idiot měl celou zeď polepenou našema fotkama. Kdyby to byly aspoň normální fotky, ale ne, na každý fotce jsme byli nahý. Nechápu, kde ty fotky vzal, ale fajn. Potom se kouknu na postel a tam leží nahý Dazai. Zrudl jsem. Usmál se na mě a poklepal na postel, abych si lehl vedle něj. ,,Nebudu si lehat k tobě. Víš, jak jsem se bál, že jsi mě doopravdy opustil," vyhrkl jsem naštvaně, ,,a v týhle po tobě zvrhlý místnosti spát nebudu a vůbec, když ses tak těšil na trest, dnes na mě ani nesáhneš!" dodal jsem a nahodil uražený pohled. Šel jsem do kuchyně a sedl si na židli. Po chvíli přišel, tentokrát už oblečený, Dazai. Objal mě kolem krku a políbil na krk. Otočil jsem se k němu, věnoval jsem mu naštvanou grimasu a ruce mu dal pryč. Sedl si na proti mě a smutně povzdechl.