Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

38: Stalker.

Ohayo! Další díl je na světě, tak si ho užijte!

Věnováno katkakate za její hlasy 😉😊

Atsushi
Akutagawa
Chuuya

Poslední dny pro nás všechny byly perné, sotva jsme se zastavili, natož spolu trávili čas. Mám strach, že přijde něco strašného. S Ryuuem jsme prodělávali těžkou krizi. Nechodili jsme spolu ven, kdykoliv jsme se potkali ani jednou neopětoval můj pozdrav. Když se ho na něco zeptám doma, je nevrlý nebo nemluví. Nikdo mi nikdy nic neřekne...

Aby toho nebylo málo, mám pocit, že mě někdo sleduje. V agentuře je děsný fofr, a tak pomáhám všem, jak se dá. Asi týden zpátky jsem s Keijim procházel přístavem a celou dobu jsem za sebou cítil oči. Když jsme zašli za roh, viděl jsem cosi štíhlého s blond vlasy i Keiji nezůstal bez povšimnutí. Prozatím jsme to nechali být. Jenže ono mě to sledovalo stále.

----------------------------

,,Ryuu, začínám mít strach. Nejen, že semnou vůbec nemluvíš, sotva mě pozdravíš a podobně, ale nejspíš mě někdo sleduje.....někdo z mafie. Co se to u vás děje? Je to snad ten důvod proč se semnou vůbec nebavíš a podobně...."

,,Andílku, promiň, nezdravím tě a nemluvím s tebou venku, aby si nás nikdo z mafie nespojoval. Nedělalo by to dobrotu. Ale o tom, že by tě měl někdo sledovat, nic nevím. Měj se na pozoru andílku, teď mě omluv, jdu si lehnout, jsem utahaný..."

,,Kam se poděl ten Akutagawa, který beze mě sotva udělal krok? Teď si snad radši beze mě..."

,,Co to zase říkáš? To není pravda, promiň, prostě to teď nezvládám, je toho na mě moc."

,,Jasně a myslíš si, že když se uzavřeš do sebe a nikomu neřekneš co tě trápí, že si tím pomůžeš? To asi ne. Jsi jediný důvod, proč žiju a ten jediný, koho miluji, jsi pro mě vše tak proč mám pocit, že pomalu mizíš z mého života."

,,Andílku, takhle to vůbec není, jen jsem ti nechtěl předělávat starosti. Promiň."

,,Jenže takhle mi je přiděláváš ještě víc. Jsme spolu už docela dlouho, tak bychom před sebou neměli nic zatajovat a řešit věci spolu. Tak mi řekni co se děje!"

,,Andílku rád bych, ale nemůžu."

,,Dobře, jak chceš. Když nemůžeš ty, nemůžu já. Jdu se někam projít, nevím, kdy se vrátím ani jestli se vrátím."

,,Andílku prosím, přestaň s takovýma řečma a snaž se mě trochu pochopit."

,,Já se snažím, ale ty mi nedáváš žádnou možnost, tak radši odcházím, než se začneme hádat."

,,Andílku!"

-------------------------------------

Vzal jsem si jen lehký kabát a šel pryč. Štvalo mě to. Jak ho mám pochopit, když mi nic neřekne. Sklopil jsem hlavu a pozoroval zem pod nohama. Nevnímal jsem okolí a šel tou známou cestou k Dazaiovo domu. Kéž by náš vztah byl tak pevný jako ten jejich. Došel jsem před bránu domu. Zazvonil jsem a čekal, než někdo otevře. Ze dveří vykoukl Chuuya.

,,Ahoj, jestli hledáš Dazaie, tak ještě nedorazil."

,,Nehledám, mohu na chvilku?"

,,Jsem sice unavený, ale vypadáš, jako bys potřeboval utěšit. Tak pojď dál, dáme si skleničku."

,,Díky, tu teď potřebuju asi nejvíc a promiň, že jsem tě vyrušil z tvého odpočinku." vešli jsme dovnitř.

,,Ale to hoď za hlavu. Tak co se děje?" zeptal jsem se a rozlil každému víno do skleničky.

,,Možná ti to bude znít jako hloupost, ale..." znejistil jsem. Nevěděl jsem, jestli je dobrý nápad, o tom mluvit. Sedl jsem si ke stolu a nechal na něj klesnout mou hlavu. Hlasitě jsem si povzdechl.

,,Tak povídej, co se děje!?" řekl jsem a vyklopil do sebe první sklenku a následně jí dolil. Tohle bude zlý.

,,Takže....prostě....štve mě....tolik mě štve....nic mi nikdy neřekne, se vším se snaží poradit sám, prý mi nechce přidělávat starosti, ale je to spíš naopak. Vůbec se nevidíme a když už nemluvíme spolu, nedotýkáme se jeden druhého....náš vztah se nedá srovnávat ani se vztahem spolubydlících. I ti spolu mluví. Co když už mě nemiluje." hlesl jsem.

,,Už zase s tím začínáš. Každý, ale opravdu každý ví, že jeho láska k tobě je nepřekonatelná. On tě miluje a vždy bude, to mi věř. Navíc procházíme všichni těžkým obdobím. Ja s Dazaiem už to taky nemáme tak růžové jako dřív. Možná bude hůř a vy to musíte přečkat. Poté už zvládnete cokoliv. Ber to jako zkoušku. Jestli přečkáš tohle, přečkáš cokoliv."

,,Já vím, ale já s ním chci jen mluvit a občas se ho dotknout. Jenže on mi to nedovolí, úplně se přede mnou uzavřel štve mě to. Any toho nebylo málo někdo mě nejspíš sleduje. Nějak to vše přestávám zvládat. Možná bych měl jít. Nechci zatěžovat tebe." řekl jsem, vypil sklenku a zvedl se ze židle.

,,Počkej, kam chceš jít?" zeptal jsem se, avšak bez odpovědi, šel ke dveřím, snažil jsem se ho zastavit, ale marně. Nevěděl jsem, co si počít. Napsal jsem Akutagawovy zprávu.

Atsushi šel nejspíš domů a byl dost smutný. Tak ho nezanetbávej a trochu se mu věnuj. Chuuya.

---------------------------------------

Bože všechno mě tak štvalo. Chuuya měl pravdu, jen já se s tou pravdou nějak nemůžu smířit. Navíc mám pocit, že mi oba něco tají. V jaké těžké situaci by se asi tak mohl Ryuu ocitnout? Opět jsem nevnímal a prostě jen tak bez duše šel. Jenže poté jsem zase ucejtil přítomnost někoho dalšího. ,,Vylez ven a ukaž se!" křikl jsem po neznámém. Chtěl jsem si to rovnou vyřídit.

Nic žádná odezva. ,,Tak co bude? Proč mě vlastně pronásleduješ?" ptal jsem se do tmy. ,,Chci, aby mě můj šéf uznal." najednou se ozvalo.
Byl to hrubý avšak přesto ženský hlas. Najednou něco vystoupilo ze stínu. Byla to menší štíhlá žena s blond vlasy. Z ničeho nic se rozběhla a než jsem cokoliv stačil udělat, schytal jsem ránu do břicha a poté jsem se nadýchal něčeho zvláštního...nakonec tma.

Konec!!! :D

Snad se vám díl aspoň trochu líbil 😊😊
Další díl zase příští týden v pátek nebo sobotu😊😊😉
Jinak arigatou za hlasy a komentáře, vždy mě to velice zahřeje u srdíčka❤❤❤
Posílá pusinku a loučí se s vámi vaše Tsukki 😘❤