Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

69: Výročí.

Ahoj!!

Přemýšlel jsem opravdu dlouhou dobu nad tím, kde všechno uspořádat, aby to bylo perfektní. Vzpomínal jsem, kde jsme všude byli, co jsme dělali a co by nás nejvíc mohlo spojit. Většinou to byla obyčejná místa a nebo místo, kde se to opravdu nehodilo, což byla nemocnice. Nakonec jsem našel jedno speciální místo. Jeho úkryt v lese. Jednou mě vzal do domku na stromě a tam jsem se mu prvně otevřel. 

Když jsem ráno vstal, udělal jsem nám snídani. Po snídani jsem Dazaiovi oznámil, že si musím něco zařídit a jako omluvu, že s ním nebudu celý den jsem mu navrhl večeři. Naštěstí přijal bez jakýchkoli námitek. Teď už jen to nějak připravit a nachystat na místo. Domek na stromě měl docela špatnou lokalitu. Požádal jsem Kunikidu prostřednictvím textovky o pomoc. Pokud šlo o Dazaie, věděl jsem, že mi kdykoliv pomůže. Věděl, co má Dazai nejradši a hlavně jak to připravit. Přes vaření jsem zrovna expert nebyl, a tak mě naváděl, jak co dělat. Dalo mi to zabrat, ale stihl jsem to včas. Objednal jsem skupinu houslistů a nařídil jim zahrát Dazaiovo oblíbenou písničku. Ukázal jsem jim, kam mají přijít a sám šel vyzvednout toho svého blázna. Kunikida se mezitím postaral o to ostatní. 

,,Tak jak šlo vyřizování?"

,,Docela dobře, teď ale žádné otázky. Mám pro tebe překvapení." 

,,Jaké překvapení?"

,,Řekl jsem žádné otázky." 

,,Po celým dni, co jsem s tebou nebyl, jsi na mě ještě tak zlý..."

,,Nejsem zlý. Je to překvapení a překvapení je od toho, že tě má překvapit. Navíc ty přeci nemáš rád nudný život, ne? Tak trochu spolupracuj!" řekl jsem a políbil ho. Poté jsem mu zavázal šátek přes oči a vedl ho na jeho tajné místo. Možná na to zapomněl, ale dnes máme i výročí, takže ta nevhodnější doba ho požádat. Stále jsem se trochu bál, že mě odmítne. Z nervozity jsem trochu zpomalil. V hlavě jsem si přeříkával, jak mu to mám oznámit. Byl jsem vážně ve stresu. Cítil jsem, jak se mi od toho potí dlaně. Přepadávalo mě horko a bylo mi na omdlení, sotva jsem se mohl v klidu nadechnout a co bylo nejhorší...tlukot mého srdce musel jít slyšet na míle daleko, jak hlasitý a silný byl. 

,,Princezničko, děje se něco? Mám pocit, že mi rozdrtíš ruku." 

Najednou mě přerušil jeho jemný hlas. Vůbec jsem si neuvědomil, že ho svírám tak pevně. Bože Chuuyo, jsi takový hlupák. Než ho požádáš o ruku, dřív mu ji rozdrtíš.
,,Nic se neděje, jen jsem se trochu zamyslel. Promiň." odpověděl jsem tiše. Stejně mě měl přečteného, takže věděl, že opak je pravdou. 

Pokračování příště...