Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

40: Rodina.

Konnichiwa!! Příjemné počtení!!
Věnováno Hentailover06 a AdlaStrejcov za jejich podporu.

Atsushi 
Akutagawa
Chuuya
Dazai
Ostatní

,,Nemůžu mu to jen tak říct, když jsem se s tím sám nesmířil. Sotva se mu můžu podívat do očí."

,,Seber se, proč si myslíš, že já s Dazaiem jsme pořád zadobře?" Nic si netajíme, sice mě rád překvapuje a má morbidní vtípky, ale přesto si naprosto důvěřujme. Jsi idiot, asi to vážně budu muset udělat za tebe."

,,Nechci vám dvěma do toho moc kecat, jinak souhlasím s princezničkou, ale teď bychom ho měli jít třeba najít ne?"

,,Jo to máš pravdu, ale kde by asi tak mohl být?"

,,Mluvil i o tom, že měl pocit jako by ho někdo sledoval, co když to byl někdo z mafie? Chuuyo, co třeba Yumeno nebo ty Aku, víš, kde je Higuchi."

,,Yumeno je mimo město, takže ten vypadává."

,,O Higuchi se nestarám, ale pochybuji, že by ona sama pátrala po Atsushim." přesto jsem, ale cítil obavy.

,,Musíme vyloučit všechny možnosti."

,,Při vědomí toho, že jsi ji určitě neřekl, co mezi sebou máte jakože tebou a andílkem a při její touze a dychtivosti po tvém uznání si myslím, že právě ona ho má u sebe a drží ho někde, kde není moc lidí, vlastně nikdo....sázím na starý opuštěný sklad. Zavolej jí a uvidíš."

,,Ale vždyť není tak silná, aby zrovna ona Andílka prazila. Navíc je úplně neschopná."

,,Jo, ale Andílek neumí své schopnosti ještě stoprocentně využívat. Nezapomínej."

,,Dobře tedy." řekl jsem.
Začal jsem po kapsách hledat mobil, jenže ani v jedné nebyl. Oba ve stejnou dobu povytáhli obočí a ruce si založili k podpaždí.
,,Nechal jsem mobil doma."

,,Bože ty jsi vážně idiot. Já jí zavolám, nebo ne, zavolej jí ode mě." Podal jsem mu mobil.

Vytočil jsem číslo a čekal než to zvedne....
,,Haló? Jsi to ty Chuuyo?"

,,Ne u telefonu Akutagawa, kde teď jsi?"

,,Já jsem si říkala, že by bylo dívné, kdyby mi...."

,,Neprodlužuj to a odpověz. Víš, že nesnáším zbytečné proslovy." přerušil jsem jí.

,,Jsem na konci města v opuštěném skladu. Volala jsem ti a psala, ale tys nereagoval, mám pro
tebe překvapení."
Zněla radostně.

,,Jo zapoměl jsem si mobil doma. A jaké překvapení? Nemám zrovna moc času."

,,Našla jsem ho a zajala, konečně po takové době jsem ho chytila. Maš radost?"

,,Počkat? Myslíš toho bělovlasého kluka?"

,,Jo, mám ho předat sama nebo přijdeš?"

,,Nechoď za šéfem, přijdu a nepřeháněj to s násilím, ano?" zpřísnil jsem tón a zavěsil. Dazai se na mě povýšeně podíval. Chuuya se usmál a políbil ho na tvář.
,,Dobře, přiznávám, měl jsi pravdu. Jdete semnou?" nevině jsem se usmál a čekal na odpověď.

,,Jasně nenecháme ho ve štychu, když už jsi ty tak hloupý." řekl jsem a poplácal ho po zádech.

,,A je v pořádku, aby vás dva viděla spolu? A jo přiznávám, jsem idiot, napravím to."

,,Tím se netrap o nás dvou je to už dávno profláknuté. Všichni ví, že bezmezně miluji tohohle masochistického idiota. Jo a nic jiného od tebe ani nečekáme."

Dorazili jsme na určené místo. Dazai z analyzoval prostor uvnitř, aniž by si ho někdo všiml, my s Chuuyou čekali na jeho pokyny. Když nám oznámil, že tam nikdo krom těch dvou není, vešli jsme dovnitř. Higuchi nějak znervózněla. Chuuya přešel k Andílkovi a začal ho rozvazovat. Dazai byl schovaný ve stínech. Higuchi mžikem oka přeběhla k Chuuyovi a držela mu nůž u krku.
,,Co to vyvádíš? Proč ho odpoutáváš? Chceš nám snad převzít úspěch?" rozkřikla se.

,,Holčičko! Udělala jsi dvě zásadní chyby, jestli pak víš, které to jsou?" s úsměvem na tváři jsem se zeptal a přiložil ji nabitou zbraň k hlavě.

Nějak jsem z té scenérie přede mnou oněmňel a jen dál sledoval co se děje. Všichni tři na sebe vražedně zírali, jen Andílek se sklopenou hlavou polosvázaný na židli. Pak jsem si to uvědomil. Bůh ví co mu ta psychopatka udělala. Přiběhl jsem k němu. Pomalu nabíral vědomí.

,,Dobře když nechceš odpovědět, řeknu ti to sám. Za prvé míříš na mojí nějmilovanější osobu, za druhé zajala a zřídila mého učně. Takže být tebou odlož tu ostrou věc a malý děti si nemají hrát s nožy, mohli by se říznout. Tak být tebou poslechni nebo ti s tím pomůžu."

,,Akutagawo proč nic neuděláš?"

,,Protože nechci....nevidíš, že jsme v nevýhodě?"

,,Od kdy jsi tak zbabělý? A co to s tím klukem děláš?"
Křičela na mě. Odložila nůž a přistoupila ke mně. Vrazila mi facku.

,,Nejsem zbabělý jen ty ještě určité věci nechápeš."

,,A co děláš ty Chuuyo? Jsi přeci u mafie, ne u agentury, tak proč pomáháš zrádci, jako je on nepřáteli?"

,,To sice ano jsem u mafie, jenže každý ví, že nedám na Dazaie dopustit a on, tedy Atsushi, není můj nepřítel, patří do rodiny a já nedovolím, aby mu někdo byť jen zkřivil vlásek. Tak už toho nech."

,,Asi budu žárlit..."

Navíc je to můj přítel." vyhrkl jsem. Chytil jsem jí za límec bílé košile a přitáhl k sobě.
,,Teď mě poslouchej! Ještě jednou na mě nebo na něj vztáhneš ruku, jsi mrtvá....teď se rozhodni na čí straně budeš. Já nebo šéf?" okřikl jsem ji a pustil límec košile.

,,To mám jako pomáhat jemu? Promiň, nemůžu pomáhat někomu, kdo mi ukradl jediný důvod k bytí. Jak moc sobecký ještě dokážeš byť?"

,,Dostáváne se k té dramatické části."

,,Ty buď zticha, tebe se nikdo na nic neptal."

,,Co tím zase myslíš? Sobecký? Vůči komu?"

,,Vůči mě. Od té doby, co tě znám a pracuji s tebou....vše, co dělám, je pro tebe a ty to naprosto přehlížíš a myslíš si, jak jsem neschopná. Ani jednou jedinkrát se mi od tebe nedostalo uznání, ale nevadilo mi to, protože jsem tě milovala, doteď tě miluju, ale je to zbytečné." řekla a chytla Andílka do svých spárů.

Konec!!! :D

Tak a další díl je tu, snad jste si jej užili 😊😊
Pokračování příští týden 😉😊
Děkuji za hlasy a komentáře ❤❤
Loučí se s Vámi Vaše Tsukki 😘❤