Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

31: Tajemství.

Ryuunosuke:

Povídal jsem si s Chuuyou, neboť ty dva byli stále na balkóně. Zajímalo by mě o čem se baví tak dlouho. Snad také nenarazili na téma sex. U Atsushiho je to dost možné, přeci jen se s Dazaiem radí  všem.  Chuuya se mi zdál docela napjatý. Muse jsem nějak uvolnit atmosféru. Zahleděl jsem se do Chuuyovo modrých očí a úplně vytratil předchozí myšlenku. Snažil jsem se z nich něco vyčíst, ale na nic jsem nepřišel. Povytáhl obočí a na tváři se mu objevila divná grimasa. Rozhodil ruce v nechapavém gestu.

Chuuya: Co je? Mám snad něco na tváři, že pořád tak zíráš?

Já: Ne jen jsem přemýšlel o čem bys mohl přemýšlet ty, že vůbec nemluvíš.

Chuuya: Nad ničím nepřemýšlím, jen nevím, co říct. No jinak by mě zajímalo o čem se tam ty dva můžou bavit tak dlouho.

Já: To by mě taky zajímalo, navíc Dazai se u toho podivně culí. Pojďme se bavit ještě o něčem. Co vy dva máte v plánu dál?

Chuuya: Jak jako dál?

Já: No jestli si třeba někdy pořídíte nějaký přírůstek, nebo se třeba vezmete,  v téhle zemi je to povolené.

Chuuya: No vlastně mám v plánu ho požádat při našem ročním výročí, jestli to dřív neudělá on. Hlavně to nikomu neříkej jasný!? A ty?

Já: Neboj. Taky bych chtěl, ale my jsme spolu jen krátce, tak je asi brzo přemýšlet o takových věcech. Jinak doufám, že nás aspoň pozvete na svatbu.

Chuuya: Vlastně jsem přemýšlel nad tím, že bys mi mohl jít za svědka... rodinu nemám a ostatní... no prostě nemám moc přátel, tak kdybys byl tak hodný.

Já: Vlastně byl bych jím moc rád, děkuji.

Chuuya: To já děkuji teď záleží jestli spolu takhle dlouho vydržíme.

Já: Vy? Vždyť vy bez sebe nedáte ránu, vy dva jste se pro sebe zrodili.

Chuuya: Jo to asi jo, ale vždy mě dokáže tak strašně vytočit, že si někdy říkám, proč jsem ho ještě nezabil. Zasmál se. No jinak vám dvěma přeji, ať vám to vyjde i po sexuální stránce a buď na něj jemný.

Já: Jako bych nikdy nebyl jemný... andílkovi bych nikdy neublížil. No a až se to povede, dám ti vědět jako prvnímu. Mrknul jsem na něj a on se zasmál.

Ti dva konečně vešli dovnitř, oba byli rudí až po uši. Nechápavě jsme na ně pohlédli a oni se jen nevinně usmáli. Přitáhl jsem si andílka k sobě a posadil si ho na klín. Poté jsem ho chytl za bradu a vzal si jeho rty. Zčervenal a polibek mi oplatil. Prokouzl jsem jazykem do jeho úst a chvíli zkoumal jejich obsah. Nakonec jsme naše rty rozpojili. Ti dva nás skvěle napodobili... bože vidět dva muže takhle u sebe, když se jeden z nich chová jako malé dítě a druhý vypadá jako holka a ještě je tak drobný, je docela vtipné.

,,Andílku,  nepůjdem už domů, abychom jim konečně dopřáli, trochu soukromí?" Zeptal jsem se ho. ,,Jo asi to tak bude nejlepší, stejně nás nevnímají. Půjdem se někam projít?" Odpověděl mi. ,,Dobře tak my vás opouštíme. Chuuyo, kdybys potřeboval pomoc, klidně se ozvi," řekl jsem a pomalu se vydal i s Atsushim na chodbu. ,,Jo jasně, zavolám ti," odvětil Chuuya. Oba dva vstali a šli nás vyprovodit. Vyšli jsme ven a nechali je za nás zavřít.

,,Kam chceš vlastně jít?" Vyzvídal jsem. ,,Nevím, tam kam nás nohy zavedou," odpověděl a přitom se roztomile usmíval. Musel jsem si ho přitáhnout do objetí. Byl tak strašně rozkošný, opravdu andílek. Miloval jsem ho tak moc... byl pro mě vším. Věnoval jsem mu jeden jemný polibek do vlasů. Přestal jsem ho tisknout. Propletl jsem si své prsty s těma jeho a pokračoval dál v cestě. Nakonec jsme se zastavili v našem oblíbeném parku u malého rybníčku.

Lehl jsem si do trávy, Andílek si stoupl přede mně a zvláštně se uculil. Poté nechal jeho tělo spadnout do mé náruče. To docela zabolelo. Je sice lehký, ale tohle byla rána pod pás. Jenže to co přišlo potom bylo ještě děsivější. Začal mě vášnivě líbat, dokonce zapojil i jazyk. Přidal jsem se k němu. Na chvíli přestal a sedl si. Přitáhl si mě za límec košile a znovu prokouzl do mých úst. Pevně jsem ho objal, bylo to tak příjemné, ale u něj velice neobvyklé. Položil mi ruce na zem a nepřestával mě líbat. Poté svými malými prstíky zajel pod košili a hladil mé břicho, záda, hruď... spustila se mi husí kůže.

,,Andílku, copak se děje? Chováš se divně..." hlesl jsem mu do ouška. Věnoval mi zmatený pohled. ,,Vadí ti snad, co dělám?" Se strachem se zeptal. ,,Ne to ne, jen že nikdy dřív ses takhle nechoval a já nechci, aby ses do ničeho nutil. Stačí mi, že jsem s tebou a můžu tě objímat, není kam spěchat," oznámil jsem mu. Jen se usmál a opět mě začal líbat. Musím uznat, že tohle se mi vážně líbilo, ale bylo těžké zkrotit mé hříšné myšlenky...

,,Kocourku, nepůjdem si hrát domů?" Překvapil mě svou otázkou. Nevím, co mu Dazai řekl, ale tímhle to určitě nekončí... Vydali jsme se tedy domů. Celou cestu jsme se drželi za ruce jako opravdový pár a mé srdce urychleně bilo. Byl jsme šťastný, jen mě mrzeli ty lidi. Celou dobu na nás divně zírali, občas i hnusně pokřikovali. Naštěstí se andílek roztomile usmíval, a tak jsem to nijak neřešil. Kdyby kvůli tomu byl smutný, zakročil bych. Stejně ať si každý myslí, co chce, my se kvůli nim určitě nerozejdeme. Po hodině jsme konečně došli domů. Byl jsem strašně unavený. Namířil jsem si to rovnou do postele.

,,Kocourku, chceš donést něco k pití?" Zeptal se. ,,Dal bych si sklenku červeného vína," odpověděl jsem. Rozvalil jsme se na posteli a na chvilku zavřel oči. Když jsem se uvolnil, očí jsem otevřel a viděl andílka s krásným úsměvem na tváři. Přišel ke mně a pohladil mě po tváři. Chytil jsem jeho dlaň a políbil ji. Lehce zrudnul. Podal mi sklenku vína a sám si jednu vzal. Naráz jsem svou sklenku vypil a odložil ji na stolek. Andílek udělal to samé. ,,Víš, že bys neměl tak pít, ty na to nejsi zvyklý..." upozorňoval jsem ho.  Mávl nad tím rukou a obkročmo si na mě sedl. Začal ze mě sundávat věci a házet je všude po místnosti. Nestačil jsem zírat. Nejdřív si vzal mé rty, poté přešel na krk, klíční kost, hruď, břicho.....

Konec!!! :D

Sand se díl líbil :33
Věnováno Hentailover06
Děkuji za vaše hlasy a komentáře ♥♥♥
Pokračování zase v pátek ;)
Tsukki se loučí :* ♥