Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

16: Trochu romantiky podle Dazaie a Chuuyi - 1. část

Po dlouhé době jsem tu zase já Dazai. Určitě z toho máte radost, že?

Co říkáte na to, že se ten Emomaniak zamiloval?  Určitě jste za něj rádi, že?
No jenže mě s Chuuyou to začíná lézt na nervy. Jo jasně jsem také rád, že se náš milý Aku zamiloval a že už nestojí ani o jednoho z nás, ale... nedá se to vydržet. Pořád se nás ptá, co by měl dělat a tak, avšak když už mu tedy něco poradíte, stejně to neudělá, to je jako mluvit do zdi. A aby toho nebylo málo, od té doby, co u nás bydlí Atsu-chan, je tu nakýblovaný každý den. Jen otevřu dveře a vidím, jak u stolu sedí Aku a čeká na andílka, aby zase mohl marně uhánět jeho srdce. Vážně nenechají nám ani trochu soukromí. Víte jak dlouho už jsme spolu nic neměli? Jak dlouho mě netrestal? Už asi měsíc. Tolik mi chybí jeho doteky a rty ani nemluvím. My se totiž ve vlastním domě už nemůžeme ani líbat, protože na nás neustále někdo zírá a culí se u toho jako debil. Ať už se ti dva dají dohromady, odstěhují se k Akuovi a nás nechaj žít.

No teď se vraťme ke mně a Chuuyovi, jsme přeci důležitější, ne :D
Chtěl jsem pro Chuuyu udělat něco výjimečného, nebo podniknout něco nového. Ale on mi nepřijde jako ten typ, co si potrpí na romantiku a tak. Navíc se stydí a přitom je to hrozný sadista. No i tak jsem se to pokusil risknout. Nejdříve jsem si vše pečlivě naplánoval a pak začal konat. První na programu bylo zbavit se těch dvou. Napadlo mě, že by mohl Atsu-chan dnes přespat u Akua. Aku určitě bude souhlasit, ale co Atsu-chan. Když jsme měli poledni pauzu, zavolal jsem si ho k sobě. Když přišel, vystrašeně na mě zíral. Pobídl jsem ho, aby si sedl.

Atsu-chan: Udělal jsem snad něco?
Já: Ne jen mám k tobě prosbu?
Atsu-chan: Jakou prosbu?
Já: No víš, chtěl bych být dnes s Chuuyou o samotě a dopřát mu trochu romantiky, a tak... jestli bys dnes nemohl přespat třeba u Akutagawy. Nevím proč, ale zrudl jako rajče. Potřebujem trošku soukromí, poslední dobou to mezi námi docela skřípe a tak to potřebuji udobřit.
Atsu-chan: Chápu, i když bude možná obtížné vydržet s ním přes noc... no ale pro tebe udělám cokoliv.
Já: Čím jsem si to zasloužil?
Atsu-chan: Jsi ke mně moc milý a navíc... no to je jedno, už musím jít, tak si to užijte... najednou byl nervózní a zase se červenal, občas jsem vážně nechápal ty jeho reakce. Ale musím uznat, že to bylo snadnější, než jsem čekal. Ještě jsem to zavolal Akuovi, měl strašnou radost. To já ale taky.

Už jen dvě hodiny a konečně byl konec práce. Po cestě domů jsem šel koupit nějaké dobré víno, rudé růže, ingredience k vaření, svíčky a malé drahé překvapení. Šťastně jsem šel domů. Doma jsem se pustil do uklízení a připravování té nejúžasnější noci. Nejdříve jsem uklidil, poté jsem začal vařit. Díky tomu, že žiji sám už dost dlouho a nechtěl jsem si pořád objednávat jídlo, naučil jsem se vařit, takže to nikdy nemůže dopadnout jako kuchtění těch dvou nešiků. Mezitím, co se mi dusila zelenina, jsem zavolal Chuuyovi.

Já: Zlato, jak to u tebe vypadá?
Chuuya: Teď nemám čas s tebou něco rešit. Promiň.
Já: Děláš si ze mě srandu? A v kolik hodláš přijít?
Chuuya: Opravdu nevím, hned jak budu moc, tak přijdu. Teď už musím jít.
Já: Ok no, tak se měj. Zavěsil jsem.

Tohle mě zrovna dvakrát, nepotěšilo. Člověk se snaží a jak to dopadá? U mě vždy dobře, dám mu to sežrat i s úroky. V hlavě se mi zrodil boží plán, jen si ještě chvilku musíte počkat, než vám ho vyzradím. Pokračoval jsem ve vaření. Když jsem měl všechno dovařené, přikryl jsem ho fólií, aby nevychladlo a vrhl se na ložnici. Vzal jsem si pár růží a odtrhal z nich okvětní lístky, které jsem poházel na postel a podlahu. Zapálil svíčky a rozmístil po pokoji. Přenesl malý stolek, na který jsem následně dal jídlo s příbory, vázu se zbylými růžemi, několik svíček, láhev vína a sklenky a pak naše malé překvapení v krabičce. Všechno to vypadalo krásně, byl jsem na sebe pyšný. Opravdu bych byl nerad, kdyby všechna má snaha přišla vniveč. Proto přichází na scénu můj ďábelský plán a schopnost herectví na úrovni Broadwaye. Opět jsem vytočil Chuuyovo číslo a nahodil chraptivý tón.

Chuuya: Co potřebuješ, že mi zase voláš? Byl vytočený.
Já: Promiň... já jen...  že jsem... tě chtěl... ještě vidět... nevím... jak dlouho vydržím...  Skoro za každým slovem jsem zakašlal.
Chuuya: Co ti je? Co se stalo a proč tak chraptíš? Byl vystrašený.
Já: Někdo vtrhl do bytu... a...a napadl mě... nemůžu se hýbat... a... Strašně jsem se rozkašlal.
Chuuya: A co? Byl jsem ticho. Halo si tam!? Neodpověděl jsem. Sakra odpověz!! Zase jsem neodpověděl. Řekni něco!! Mluv se mnou!!
Já: Promiň... zamotala se mi hlava... sotva můžu mluvit... chce se mi spát... já...
Chuuya: Dazaii!! Dazaii!! Neusínej!! Hned jsem u tebe. Znělo to věrohodně, Chuuya byl vystrašený ještě víc, hlas se mu chvěl a každou chvíli jakoby se měl rozbrečet. Ještě chvíli čekal na odpověď a pak zavěsil. Jo vím, možná jsem to trochu přepísknul, ale dnes si to zasloužil víc než jindy.

Rychle jsem na sebe natáhl černý oblek, navoněl se a trochu upravil ten můj rozcuch. Sakra ještě jsem zapomněl na židle. Teď už jen počkat, až přijde Chuuya. Netrvalo to dlouho a už jsem slyšel zámek dveří. Běžel za mnou do ložnice, otevřel dveře a nevěřícně na mě zíral.

Chuuya: Co to má sakra znamenat? Byl naštvaný, ale zároveň si oddychl.
Já: Uklidni se. 
Chuuya: Ty si ze mě budeš pořád utahovat co?
Já: Prosím nekřič a posaď se. Připravil jsem to pro tebe. Rozhlédl se kolem. Pousmál se, ale pořád byl lehce naštvaný.
Chuuya: A to jsi prostě nemohl říct, že něco takového chystáš? Já se opravdu bál. Jeho tón byl zase normální.
Já: Nenechal jsi mě, tak proto... mrzí mě to, ale chtěl jsem po dlouhé době mít večer jen pro nás dva a udělat něco hezkého, tak už se nečerti a sedni si.
Chuuya: Dobře dobře, už nic neříkám a omlouvám se,  všechno ti vynahradím.
Já: A potrestáš mě?
Chuuya: Jsi hrozný takže ano. Tohle všechno jsi udělal sám?
Já: Ano, všechno jen pro tebe... Přerušil mě polibkem.
Chuuya: V tom obleku ti to sluší, ale bez něj víc, můžu to z tebe strhat?
Já: Ne až po jídle. Avšak vůbec mě neposlouchal. Vzal mě do náruče a odnesl na postel.

Pokračování příště...

Doufám, že se vám nový díl líbil. Poslední dobou nemám inspiraci, a tak vždy napíšu nějakou blbost.
Ale i tak budu ráda za vaše hlasy a komentáře, které mi věnujete.
Děkuji! Mám vás ráda a další díl snad ještě tenhle pátek.