Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

5: Rande ♥

Ahoj lidi. Tady Chuuya, doufám, že jste se měli dobře.

Tak trochu jsem si protiřečil, říkal jsem, že mu hned nevyznám své city, ale potom, co se stalo, jsem musel. Pořád nevím, jestli mě miluje, ale za to vím, že mu nejsem lhostejný. Pořád mě štve, že si ze mě utahuje, jenže jeho nejde nemilovat. No neřešme mé pocity a vraťme se k příběhu.

Ráno jsem vstal a trochu se upravil. Potom jsem vyšel do nemocnice. V nemocnici jsem si to nakráčel do Dazaiovo pokoje. Otevřel jsem dveře, avšak nikdo tam nebyl. Doufám, že se mu nic nestalo. Vydal jsem se za jeho ošetřujícím lékařem a ten mi řekl, že nastaly komplikace a musel na sál. Rozeběhl jsem se po chodbě a postupně vešel do všech sálů. Zbýval poslední. Vešel jsem dovnitř. Nebyl tam ani jeden doktor. Stoupl jsem si blíž k lůžku. Pomalu jsem odkryl látku a modlil se, aby tam neležel mrtvý Dazai.

Ležel tam Dazai, dokonce celý oblečený. Nebyl mrtvý, ale strašně vysmátý. Jo fakt vtipný dělat si srandu z takových věcí. Měl jsem chuť ho zabít. ,,Bože ty jsi takový idiot." Zasyčel jsem a šel pryč. Dazai se rychle zvedl z lůžka a chytl mě za ruku. Pevně mě objal. Snažil jsem se od něj odtáhnout, ale nešlo to. ,,Pusť mě idiote." Vyhrkl jsem a snažil se dál dostat z jeho objetí. Chytla jsem ho za ramena, zaskučel bolestí. Sakra zapomněl jsem, že ho střelili do ramene. Ani tak nepovolil. ,,Neodcházej prosím." Stiskl mě pevněji. Už jsem se nebránil a objetí jsem mu oplatil.

Já: Ach jo tvoje vtípky mě jednou přivedou do hrobu.
Dazai: Promiň, ale mám rád tvůj naštvaný pohled. Rukou mi sjel po zádech až na zadek a stiskl ho. Totálně jsem zrudl. Potom to udělal i druhou rukou.
Já: Dazaii, co to děláš?
Dazai: Já? Nic. Začal mě líbat na krku. Ať to radši nedělá, začínám být vzrušený.
Já: Nech toho prosím.
Dazai: Proč? Nemůžu tě ani líbat na krku? Pokračoval dál a já tiše sténal.
Já: Není to kvůli tomu ale....
Dazai: Ale, ale...něco se nám tu probudilo. Cítil jsem se tak trapně.
Já: Promiň, nedá se to ovlivnit.
Dazai: Nevadí, tak co s tím uděláme?
Já: Uděláme? Ty nic, jdu na záchod, počkej na mě na chodbě!!

Musel jsem, co nejrychleji vypadnout. Snažil se mě zastavit, ale nepovedlo se mu to. Šel jsem si na záchod ulevit. Trvalo to déle než obvykle. Vůbec jsem se nemohl soustředit. Nakonec se povedlo. Umyl jsem si ruce a vyšel ze záchodů. Dazai opravdu čekal na chodbě a pořád se šklebil. Odvrátil jsem pohled do země a pomalu šel. ,,Mimochodem, nezajdeme, někam na oběd? Zvu tě." Bez rozmýšlení jsem plácl. ,,To zní jako rande. Beru to." Řekl s úsměvem. Pokračovali jsme dál bez mluvení. Dazai ještě na recepci podepsal nějaké papíry a mohli jsme vyrazit. Koukal jsem se do mobilu po nějaké dobré restauraci, měl jsem štěstí. Jedna byla kousek od nemocnice. Cestou do restaurace mě Dazai pořád pošťuchoval a strkal a pořád se tak idiotsky culil. Opravu jak malé dítě.

Vešli jsme do restaurace a sedli si ke stolu. Myslel jsem, že si sedne naproti mě, ale sedl si vedle mě. Koukali jsme spolu do jídelního lístku a nakonec si objednali. ,,Mezitím, co budeme čekat na jídlo, si můžeme trochu pohrát, nemyslíš." Pronesl a položil mi ruku na stehno a jezdil sem a tam. ,,Sakra jsme v restauraci, tak co děláš?" Vyhrkl jsem a ruku mu dal pryč. Položil ji tam znovu. Tentokrát se třel i o můj rozkrok. Zrudl jsem a on se pořád idiotsky šklebil. Někdy nevím, jestli ho miluji, nebo ho chci zabít. Každou chvíli jsem mu ruku dával pryč, ale zkoušel to znovu a znovu. Jestli mě chce provokovat tak fajn, budu dělat to samé jemu a uvidíme jaké to bude.

Položil jsem mu ruku na stehno a začal ho hladit. Občas jsem přejel po rozkroku, ale jemu se o spíš líbilo. Párkrát hlasitě zavzdychal. Lidi se začali otáčet naším směrem a divně se na nás koukali. Radši jsem toho nechal a doufal, že taky přestane. NE NE NE. ON TOHO PROSTĚ NENECHÁ. IDIOT. Už jsem měl fakt nervy. Ano byl jsem rád, že se mě dotýká, ale musel si vybrat zrovna restauraci. ,,Bóže. Už toho nech, tohle dělej někde, kde nejsou lidi." Naštvaně jsem zasyčel. Dazai přestal a šibalsky se usmál. To jsem asi říkat neměl, bůh ví, co mě čeká. Konečně nám donesli jídlo. S chutí jsem se do toho pustil, zatím co Dazai se v tom nimral. S ním vycházet je fakt těžký. To se ani jednou nemůže chovat normálně. Dojedl jsem a čekal až se v tom donimrá, abychom mohli jít. Mezitím jsem šel zaplatit. Vrátil jsem se a konečně jsme odešli. Všichni se za námi otáčeli. Cítil jsem opravdu trapně.

Dazai: Děkuji za jídlo.
Já: Vždyť jsi nic nesnědl, akorát jsi ho rozrejpal.
Dazai: Nene něco jsem snědl, neměl jsem moc chuť. Místo jídla, bych si dal tebe. Zamrkal na mě.
Já: Přestaň s těma vtípkama.
Dazai: To nebyl vtip. Dnes si nějaký podrážděný. Zatvářil se smutně.
Já: Protože nevím, jestli z toho co řekneš, je aspoň něco myšleno vážně.
Dazai: Promiň princezničko. Většinou myslím všechno vážně.
Já: Ale kdo to má poznat, když si ze mě furt děláš srandu.
Dazai: Promiň. Políbil mě. Půjdem se ještě někam projít nebo chceš jít domů.
Já: Klidně, stejně nemám, co dělat.

Vedl mě nějakou divnou cestou. Došli jsme do lesa. Na jednom ze stromů byl postavený domeček. Vlezli jsme o něho. Chvíli jsme na sebe nemluvně zírali. Pak se mě Dazai začal ptát na mou minulost a tak. To bylo poprvé, co jsme si takhle povídali. Taky jsem chtěl, aby mi řekl něco o sobě. Začal vyprávět celý jeho život. Kdybyste to slyšeli, myslíte si o něm, že je psychopat. To taky je, ale i tak ho mám rád. Nakonec jsem byl rád, že jsme se šli ještě projít. Potom jsme se bavili různě o lidech a o světě, jaký je a jaký bychom ho chtěli my. Když už jsme probrali, všechna témata, vyrazili jsme domů.

Z toho lesa to byl pěkný kus cesty. Když jsme dorazili, dal jsem si rychlou sprchu. Dazai šel hned po mě. Mezitím, co se sprchoval, jsem si lehl v županu do postele. Už jsem pomalu usínal, jenže Dazai si ke mně, ještě trochu mokrý, lehl. Nalepil se na mě. Sakra, byl celý nahý, to si nemohl vzít aspoň župan. Dal mi ruku kolem pasu. Vlezl mi rukou pod župan a osahával mi břicho. Z části to bylo příjemné a z části ne. Potom jel rukou níž, jenže jsem byl natolik vzrušený, že se mi postavil. Takhle rychle to nedokázala jediná holka s kterou jsem byl. Ucítil jsem něco tvrdého na stehně. Rukou jsem se snažil nahmatat, co to je. To jsem asi dělat neměl, nebyl jsem jediný, kdo byl vzrušený. Dazai zasténal. Otočil jsem se směrem k němu.

,,Cítím, že nejsem sám, kdo je nadržený. Zase utečeš na záchod, nebo ti mám pomoct?" Řekl zvláštním tónem. Nevěděl jsem, jak zareagovat. Chtěl jsem, ale na tohle jsem nebyl připravený, strašně jsem se styděl. Neodpověděl jsem. ,,No tak snad si neoněměl?...Fajn, pomůžu ti." Hned, jak to dopověděl, obemknul svou dlaní můj úd a začal mě uspokojovat. Udělal jsem to samé. Oba jsme tiše sténali. Po chvíli jsme přidali na rychlosti a vzdychali hlasitěji. Abych utišil naše sténání, prodral jsem se do jeho úst svým jazykem. Vášnivě jsem ho líbal a nechtěl jsem přestat. Ani jsem nevěděl, kdy jsem se přestal stydět. Teď mi bylo všechno jedno, hlavně že jsem byl s ním. Cítil jsem, že za chvíli dojde k vyvrcholení, a tak jsem zrychlil, Dazai také. Volnou rukou si hrál s mými vlasy. Já zase zkoumal svou dlaní jeho tvář. Už zbývalo pár sekund a oba jsme vyvrcholili. Oba jsme měli naše sémě na ruce. Vzal jsem kapesníčky jeden jsem si vzal a jeden mu podal. Utřeli jsme se a pomalu vydýchali. ,,Mám tě rád. A děkuji bylo to úžasné." Řekl spokojeně a usmál se. Vytřeštil jsem oči. ,,Já tebe taky a ano bylo to úžasné." Potom jsme v objetí usnuli.

Konec!!! :D

Ocením vaše hlasy, komentáře, názory a sledování. ♥
Pokračování příště! ♥