Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

41: Bezmoc.

Dobré odpoledne😘
Tento díl bych chtěla věnovat BarunkaAndltov za její podporu❤

Chuuya
Dazai
Akutagawa
Atsushi
Ostatní

Držela ho v kravatě pod krkem a v druhé ruce pistoli namířenou na jeho spánek. Atsushi otevřel oči. Nechápavě zamrkal a rozhlížel se ze strany na stranu. Tohle bylo strašné dilema. Nikdo jsme nevěděli, co dělat. Dazai nám byl k ničemu, když žádné schopnosti neměla. Chuuyovo schopnost byla zase až moc destruktivní a já v mém stavu se svou schopbostí také nic nezmůžu. Kdežto ona byla profesionál i bez schopností.

,,Proč Akutagawo? Proč jsi mi to udělal?"

,,Promiň, já nevěděl, že ke mně chováš tak hluboké city. Opravdu mě to mrzí, ale on za nic nemůže, tak ho z toho vynech. Radši zastřel mě, ale jeho nech žít. Narozdíl ode mě...má ještě život před sebou." smutně jsem řekl.

,,Ryuu, co se to tady děje? Proč bys měl umírat místo mě. Také máš život před sebou, tak proč takhle mluvíš? Proč se tohle sakra děje?"

,,Atsushi, vše bude dobré, neboj se. Higuchi, odlož prosím tu zbraň! Opravdu tě moc prosím!" přemlouval jsem ji se slzama v očích.

Přestala mířit na Andílka a místo toho teď namířila na mě. Její obličej se proměnil v ošklivou plačící grimasu. Pustila Andílka ze svého sevření a začala couvat. Poté namířila na sebe a prstem pomalu přejížděla po spoušti.

,,Vidím, že i kdybych ho zabila, stejně bys neopětoval mé city. Akorát by ses trápil a to také nechci. Takže radši odejdu já. Pro tebe jsem stejně bezcenná. Sbohem Akutagawo, vždy jsem tě milovala."

Nevím jak, ale jedno z mých černých "chapadel" kulku zastavil a odhodil pryč...asi reflex. Přistoupil jsem k ní a zbraň ji sebral. Poté jsem ji mírně uhodil, aby se probrala. Poté jsem ji objal, objetí mi oplatila a rozplakala se.

,,Nikdy bych takovou hloupost neřekl, nejsi pro mě bezcenná. Potřebuji tě a potřebuji, abys mi pomohla. Promiň, neumím pořádně vyjadřovat své city a také si nerad pouštím lidi k tělu. Vše, co jsem kdy řekl špatného, nebo co tě ranilo...nymyslel jsem to vážně. Tak si neber život nadarmo kvůli ničemovi, jako jsem já."

,,Máš pravdu jsi ničema, ale i tak tě stále miluji a stále jsem ochotná za tebe položit život."

,,Děkuji a ještě jednou se omlouvám. Jen ještě...prosím...neříkej šéfovi a zapomeň na tento den."

Trochu se ode mě odtáhla a zadívala se mi do očí, jako by chtěla něco naznačit. Poté si stoupla na špičky a dlouze mě políbila. Mé tělo se zachvělo. Byl to můj úplně první polibek od dívky a necítil jsem žádnou nechuť. Zrudl jsem a dvěma prsty si držel rty. Jako bych byl v transu a z toho transu mě dostalo Andílkovo odkašlaní.

,,Malá daň za všechny ty roky, měsíce a dny. Promiň, musela jsem to udělat, musela jsem být trochu sobecká, tak mi to odpusťte...jinak rozhodla jsem se. Pomůžu vám...ale tebe upozorňuji...jen jednou jedinkrát ho doženeš k slzám, už nikdy ho neuvidíš."

,,Dobře, budu se snažit a také děkuji."

,,Ehm-eehhm, Akutagawo, neměl bys mu jen tak náhodou něco říct?"

,,Jo určitě měl, chci vysvětlení Ryuu, jinak s tebou neodejdu."

,,Dobrá, dobrá. Důvod, proč jsem venku tak odtažitý je ten, že jsem dostal za úkol, abych tě přivedl živého k nám. Nevěděl jsem, jak ti to říct a poté jsem si myslel, že je to zbytečné, když operaci vedu já...jenže se to zrvtlo. Promiň, nikdy jsem tě nechtěl vystavit takovému nebezpečí." řekl jsem a sklopil hlavu.

,,Už jsem v pořádku, ale příště mi to radši řekni...a také proč jsi vedl tak hloupé řeči?"

,,Protože jsou pravdivé. Víš, jsem nemocný a nezbývá mi zrovna moc času. Tohle je druhý důvod, proč se ti vyhýbám. Je těžké smířit se s pocitem, že už za pár týdnů možná měsíců tě budu muset opustit a ty tu zůstáneš na všechno sám. Bolí mě to, tak moc mě to bolí..."

,,To přeci nemůže být pravda...ř-řekni, že si ze mě jen utahuješ. Notak..prosím...řekni něco..."

,,Nejsem Dazai, abych si utahoval z tak vážných věcí. Mrzí mě to...věř, že tě opravdu nechci opustit..."

,,Jestli je to tak a ty opravdu odejdeš, odejdu s tebou. Nebudu tu bez tebe."

,,Jestli tohle ještě někdy řekneš, uhodím tě. Ty tu zůstaneš, nezahazuj život kvůli mě."

,,Ty jo už tu jsou dva sebevrahové a jen kvůli Akuovi. Zajímavé...Chuuyo taky bys pro mě umřel?" zvědavě jsem se zeptal.

,,Umřel bych maximálně s tebou, ale nezabil bych se kvůli tobě, pal by můj život neměl žádný smysl a přestaň mlít talové blbosti, teď se to sem vážně nehodí."

,,V pohodě, jsem zvyklý na jeho nemístné řeči."

,,Akutagawo, děláš mi to ještě těžší. Já vím, že na to nemám nárok říkat určité věci, ale stejně to řeknu. Co si bez tebe sakra počnu? Nechci tě ztratit...úplně...to se opravdu nedá vyléčit?"

,,Nedá...mám tuberkolózu...ta se opravdu vyléčit nedá...akord ne ta v mém stádiu, maximálně zpomalit."

,,Počkat a naše doktorka by to nesvedla?"

,,Atsushi, je sice zkušená a vyléčí snad vše ale v tomhle případě...nic ti nezaručuji, domluvím ti s ní schůzku a pak uvidíme, co se s tím dá dělat."

Atsushi se rozplakal a běžel ke mně. Objal mě...no spíš drtil. Slyšel jsem jeho tichý nářek. Přesně tohohle jsem se chtěl vyvarovat. Už tak jsem byl citlivý, ale teď jsem doslova přecitlivělý. Začal jsem také plakat. K nám se přidala Higuchi. Nevím proč, ale tak nějak mi vadilo, že je kvůli mě smutná i Higuchi. Natáhl jsem se pro její ruku a následně ji přitáhl k sobě. Objal jsem ji volnou paží. Objetí mi opětovala, dokonce druhou rukou objímala Andílka.

,,Slib mi, vlastně slib nám všem, že ode dneška už nebudeš před námi nic zatajovat. Navíc chci řešit všechny problémy s tebou, od toho jsem tvůj přítel a oni tví prátelé."

,,Přesně tak. Proto ti teď a tady slibuji, že jestli nezemřu a ty nás nedej bože opustíš, budu na něj nadále dohlížet. Tak nás nech se o tebe strachovat."

,,Děkuji, opravdu vám mockrát děkuji."

,,Bože, jste tak přecitlivělý, až je mi z toho špatně. Já veděl, že vás mám sledovat. Vaše lži jsou až moc průhledný a já říkal, že rozkazy od šéfa, jsou absolutní."

Konec!!! :D

No už jsme skoro u půlky příběhu😉😉
Jsem ráda, že se Vám tento příběh líbí a že ho neustále podporujete😊😊😊
Moc si toho vážím 😊❤
Děkuji za hlasy a komentáře ❤❤❤
Užijte si víkend, pro dnešek se loučí Vaše Tsukki😘❤