Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

42: Zase spolu.

Ahojky! Tak jsem tu zas😁😁snad máte aspoň trochu radost 😊😊
Tento díl bych chtěla věnovat MisakiJigoku

Akutagawa
Atsushi
Dazai
Chuuya
Ostatní

„Já věděl, že vás mám sledovat. Vaše lži jsou tak průhledný, já říkal, že rozkazy od šéfa jsou absolutní.

Všichni jsme se naráz otočili za tím nepříjemným hlasem. Kluk s každým okem jiným. Malý zlověstný kluk, který zabil snad více lidí než nás pět dohromady. Vždy když měl sadistické sklony, znaky v očích doslova zářily, ani teď to nebylo jiné. Začal jsem k sobě tisknout Andílka. Tady ten malý grázl byl opravdu nebezpečný, sotva bych na něj stačil.

„Ehm-ehm, Yumeno, mám dojem, že tu nejsi zvaný. A jestli si poslouchal, řeší se tu hodně osobní věci, které se těžko snáší, tak odejdi. Dnes s tebou bojovat nechci." řekl jsem s úsměvem, tím se rozhodit nenechám.

„Uff sakra, tedy je někdo až moc ostrý ne. Kdo říkal, že budeme bojovat my dva, Jsou tu jen dva lidi se kterými budu bojovat, ne vlastně tři. Tak si vyberte, kdo půjde první? Chuya, Akutagava nebo Higuchi."

„Dazaii koukám, že tu někdo potřebuje srazit hřebínek nezabojujeme si jako za starých časů?"

„Abych ti nesrazil hřebínek já, asi zapomínáš na mou schopnost. Tak si dávej pozor."

„Tak počkat. Tady nikdo Chuyovi vyhrožovat nebude. Co si o sobě myslíš? Ty nezapomínej na mou schopnost. Vážně už bys měl jít." zpřísnil jsem můj tón a ukázal na dveře od skladu.

„Jen jsem trochu žertoval. Přišel jsem vás varovat. Měli byste odejít. Nejsme tu sami. Poblíž se skrývají lidé ze třetí organizace. Mějte se, ale pamatujte, příště si nebudu chtít hrát, tak se mi vyhýbejte. "

„Bereme na vědomí a Yumeno asi je zbytečné tě prosit, ale i tak to zkusím. Neříkej prosím nic šéfovi.

„Máš pravdu je to zbytečné. Cítím, že jsem naživu jen, když kolem sebe vidím vzrušení. Něco mi říká, že vy dva mi ho dopřejete." řekl a vypařil se jako voda. Já věděl, proč ho tak nemám rád. Namyšlený, povrchní, arogantní, malý a sobecký idiot. S ním budou ještě problémy.

Leželi jsme spolu v posteli. Po tak dlouhé době jsem měl pocit, že jsme zase spolu. Byl jsem vyčerpaný po tom únosu a také strašně hladový. Ryuu jako by mi četl myšlenky. Zvedl se z postele a po chvíli přišel zpět i s jídlem. Sedl jsem si a usmál se na něj. Chtěl jsem si vzít, ale plácl mě přes ruku. Vzal si hůlky do ruky a nabral s nimi sousto, které mi následně strčil do pusy. Oplatil jsem mu to.

Nakonec jsme se krmili navzájem a já zase cítil jeho lásku, která mě obklopovala. Byl jsem tak šťastný. Jen jsem se stále děsil toho, co ještě přijde. Jakoby toho už teď nebylo dost. Zoufal jsem si, že kvůli mě bude Akutagawa potíže. Ryuu se na mě zašklebil a rozcuchal mi už tak dost pocuchané vlasy. Nepřemýšlel jsem už nad ničím zlým a vychutnával si nynější pohodu.

Dojedli jsme. Sklidil jsem špinavé nádobí do kuchyně a vrátil se za tím, kdo mi ukradl srdce. Byl tak převelicd tajemný a krásný. Docela mě až mrzelo, že jsem o něm dříve smýšlel jako o nějakém podivném emomaniakovi. Stál jsem ve skromně osvětleném pokoji a pozoroval můj poklad. Jenže čím víc jsem si v hlavě rozjímal jeho krásu, tím víc těžší bylo udržet mou touhu na uzdě.

Ač jsem se snažil, jak jsem chtěl, nakonec mě touha přemohla. Na nic víc jsem nečekal a šel si rozbalit bohem mě darovaný poklad. Sedl jsem si obkročmo na něj. Věnoval jsem mu jeden sladký úsměv. Chytl jsem ho za přední pramínky vlásků, jež jsem si následně obmotal kolem prstů. Pomalinku jsem se k němu přibližoval, přesněji k jeho rtům. Ten často nevídaný dlouho očekávaný pocit, který lochtal v břiše jako třepotající křídla motýlků. Těžce jsem dýchal. Byl jsem natolik vzrušený, že jsem bál, abych něco nepokazil. Nakonec Ryuu musel udělal další krok. Sám bych totalně pohořel. Jeho teplá ruka mi zajela pod vlasy zezadu na krk a přitáhl si mě di polibku. Do polibku, po kterém jsem tak dlouho prahl. Mé srdce vypudilo zbytek nejistoty a já byl rázem ten nejšťastnější. Polibek jsem prohloubil a rovnou přeskočil na druhou metu, kdy jsem zapojil i jazyk.

Ryuu mi pevně stiskl zadek a vzdechl do polibku. Mé ruce začali bloudit po jeho těle. Jeho krásné, jemné, hubené a přesto vypracované tělo se chvělk rozkoší. Své rty jsem přesunul ze rtů na nahou kůži u krku. Jemně jsem ji skousl a čekal, co to s ním udělá. Po těle se mu spustila husí kůže.

,,Andílku, copak to provádíš?"

,,Tvůj Andílek jen škádlí svého temného plyšáčka. Chce snad plyšáček, abych přestal?"

,,Ne v žádném případě. Plyšáček se jen bojí, že kvůli němu přijde Andílek o další část svatozáře, protože tyhle věci vždy směřují špatným směrem."

,,Andílek o svou svatozář jen tak nepřijde a na to ostatní je připravený. Tak proč už nazačít."

,,Budu jemný, tak se neboj."

Svlékl jsem z něj opatrně věci. Vše jsem dělal pomalu a pečlivě s láskou, jenž k němu chovám. Zlíbal jsem každičkou část jeho těla. Nakonec jsem nevynechal ani intimní partie. Poté jsem si ho připravil na proniknutí. Andílek sténal a lapal po dechu jako o život.

,,Pospěš si dlouho to nevydržím."

,,Tvé přaní je mi rozkazem."

Pomalu a opatrně jsem do něj pronikal. Prohnul se v zádech a v dlaních drtil prostěradlo. Začal jsem přirážet, ze začátku jsem ho šetřil. Když jsi zvykl, zrychlil jsem a oba jsme slastně sténali a u toho si věnovali snad tisíc polibků. Nebyl to takový ten trdý sex, kde si dva mezi sebou vybíjejí sexuální touhy. Náš sex byl plný něhy, lásky a porozumění jeden druh jeden druhému. Splynuli jsme v jedno tělo a duši.

Konec!!! :D

Snad jste si díl užili😊
Pokračování zase příště😉
Děkuji za hlasy a komentáře❤❤
Mějte se Vaše Tsukki😘❤