Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

53: Návrat.

Ahoj 

Bylo na čase vydat se domů. Když jsme si odpočinuli, vyrazili jsme zpět do agentury. Byl jsem rád, že jsme si s přístavní mafií mohli pomáhat. Konečně jsme nesoupeřili a mohli žít aspoň na chvíli poklidný život... tedy jak se to vezme no.

Akutagawa se po cestě šíleně rozkašlal, měl jsem o něj strach. Bylo to horší než předtím. Věděl jsem, že svou schopnost nesmí používat dlouho, ale kdo ho mohl zastavit. Chuuya mě sice neměl moc v lásce kvůli žárlivosti a já jeho též kvůli té své, ale na Akutagawovo místě bych mu také pomohl. Jenže teď toho docela lituji. Teď je v ohrožení zase moje láska.
,,Jdeme napřed, on dlouho nevydrží." křikl jsem a své nohy proměnil na tygří a rozeběhl se směrem k agentuře. Zanedlouho jsme byli tam. Akutagawa padl do bezvědomí, což mi přišlo vhod. Odnesl jsem ho k naší doktorce a potichu se vypařil. Možná bych se měl schovat. Až se probudí nebude zrovna nadšený.

Šel jsem ohlásit náš příchod. V ředitelově kanceláři seděl i ten namyšlený Mori. Zlověstně se na mě podíval a sykl. Tohle taky nebude zrovna příjemné posezení. Usedl jsem na židli a chtěl oznámit naší situaci. Když v tom se vrhl do dveří zničený Chuuya a Dazai. Mori pozvedl obočí jako by čekal, kdy přijde jeho oblíbenec, avšak nic. Znovu na mě pohlédl. Cítil jsem, jak se ke mně blíží tisíc neviditelných jehel. 

Mori: 
,,Kde je Akutagawa?"

,,U doktorky. Byl vážně zraněný..." on mě vážně nesnášel. 

Mori:
,,Jo jasně, určitě tvojí chybou, protože své dokonalé a k záviděníhodné schopnosti neumíš plně používat. Měl tě radši přivést ke mně a ne tě chránit. Přivedeš ho do hrobu." 

,,Mori-chan, to ale nebyla jeho vina. Pomáhal mě, abych mohl Chuuyu probudit z korupce. Navíc jsi si jistý, jestli víš všechno. Akutagawa je nemocný a jeho schopnost mu tu nemoc zhoršuje, takže jestli ti na něm tolik záleží, radši najdi řešení. Šéfe, uspěli jsme, avšak potřebujeme aspoň po zbytek dne volno, abychom se trochu zregenerovali."

Byli jsme opět na odchodu. Chtěl jsem vyzvednout Akutagawu, ovšem on to stihl o něco dřív a měl toho na sobě poněkud méně než my. Zrudl jsem. Dazai se začal smát. Bože proč se tohle děje? Teď to schytám. 

,,Atsushi, jak jsi mě mohl nechat samotného u té sadistky. Víš, co všechno mi dělala? Už mě k ní nikdy nedávej. To radši umřu, než aby mě ošetřovala ona a ty její nože nebo sekáčky nebo co to vůbec je..." 

Akiko: 
,,Kdo jiný by ti pomohl v tom stavu, kdy tě přinesl. Přede mnou si se styděl svléknout a dnes tu běháš nahý a stěžuješ si. Nechápu. Myslela jsem si, že jsi větší chlap...ale to asi jen s tím dole, že? Pak mi ho vrať!"

Hodila na něj svůj plášť a já jen doufal, že se Akutagawa uklidní a my budeme moc v klidu odejít. 

Pokračování příště...

Mockrát děkuji za hlasy a pěkné komentáře <3 
Zase příště, Vaše Tsukki <3