Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

57: Neumírej!

Ahoj, zase jsem se trochu opozdil s vyprávěním. Bohužel jsem byl v bezvědomí, takže vám tuhle část převypráví Andílek. 

Když jsem spatřil jeho padající tělo, myslel jsem, že se zblázním. Měl jsem takový vztek. Naneštěstí, jsem ho musel ignorovat. Má priorita byl Ryuunosuke. Běžel jsem k němu a ignoroval i toho arogantního idiota. Měl slabý puls a ztěžka dýchal, ale stále žil a to bylo hlavní. Začal otevírat oči a dusit se. Kašlal krev. Tohle nebylo dobré. Chtěl vstát, nemohl jsem mu to dovolit. Začaly mi stékat slzy po tváři. Rychle jsem si je otřel. Nemohl jsem ukázat slabost, už kvůli Ryuuovi. 

,,Jen v klidu lež a odpočiň si, na chvíli to tu za tebe převezmu. Hlavně mi neumírej!" pošeptal jsem mu a následně políbil na tvář. Vyrazil jsem proti Francisovi. Byl neuvěřitelně silný a já sotva uměl použít svou schopnost. Věděl jsem, že nevydržím dlouho, ale musel jsem překonat své limity pro záchranu svého milovaného. Mou výhodou byla má regenerace. Útočil jsem pořád dál. Nemohl mě teď nikdo zastavit. Schytal dost ran a já též, ale jako by to nic neznamenalo, nic to se mnou nedělalo. Možná jsem se v sobě spletl. Cítil jsem se tak silný. Jenže on byl jiný...on mohl být daleko silnější. Znovu zvýšil svou schopnost díky svým penězům a teď už měl navrch. Nehodlal jsem se vzdát. 

Francis:
,,Je dost obdivuhodné, že se ještě držíš na nohou. Tvá schopnost stojí víc než těch sedm miliard, co jsem jim nabídl. Za tohle se ti musím omluvit. Jsi můj poklad a já tě nechci zranit. Potřebuji tě. Mohli bychom se domluvit. Nechám ho žít, když půjdeš se mnou. Nechci s tebou bojovat a s ním taky ne. Když odejdeš se mnou a já s tvou pomocí dotáhnu svůj plán dokonce, nikomu se nic nestane. Můžete být pak zase spolu. Tak už nebojuj a pojď se mnou." 

,,Jak ti můžu věřit?"

Francis:
,,Prostě musíš, pokud nechceš, aby zemřel. Nemám slitování pro mě nepotřebné lidi." 

,,Jako bych mohl asi tak lehce umřít. Andílka ti nikdy nedám!" 

Francis:
,,Jsi naivní, samozvaný pse mafie."

Akutagawa se postavil na nohy a začal se mu vysmívat. Ulevilo se mi. Bál jsem se o něj, ale teď už zase můžu klidně dýchat. Miloval jsem na něj tu odvahu se kvůli mě nevzdat, odvahu vyřídit každého, kdo proti němu stojí. Vždy je nakonec nějak porazil. Jenže tohle byla trochu jiná situace. Nechci tvrdit, že by byl slabý, ale tím, že nemohl naplno používat svou schopnost, měl navrch Francis. Nemohl jsem ho nechat bojovat sám, a tak jsem se rozhodl, že budu bojovat s ním...ať už se mu to líbí nebo ne.

Pokračování příště...