Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

14: Trojka.

Ahoj dnes jsme tu všichni tři a povyprávíme vám čtrnáctý díl. Příjemné počtení.
Věnováno AyakaMiya za její potěšující komentáře a GabcaHall za její usilovné čtení bůh ví do kolika. Opravdu mockrát děkuji :* ♥                                                                                                                                                                

Dazai
Chuuya
Akutagawa

Poslali mě pro nějaký alkohol, aby se prý uvolnili. Ale na tohle se uvolňovat nemusíte. Něco takového si máte vychutnávat, vstřebávat, užívat, aby se vám to vyrylo do paměti. Ne se opít a druhý den si nic nepamatovat. I když, jestli se zase Chuuya napije, možná bude ještě víc brutální než předtím. Jo to by bylo skvělé :33 Začal jsem se culit jako idiot a představovat si, jak mě Chuuya týrá. Ano má zvrhlost nemá konce. No musím si pospíšit, ještě by začali beze mě.

,,Aspoň na chvilku máme od toho perverzáka klid," radoval jsem se.

,,Ale...co to slyším?" Zeptal jsem se zvědavě. Nečekal jsem, že by něco takového řekl zrovna Chuuya.

,,Nic...jen...no...občas mi těma úchylárnama leze na nervy. Taky si viděl ty fotky ne?"

,,Jo a musím uznat, že na nich vypadáte dobře, kdybyste nebyli nazí. Ale tak znáš Dazaie.

,,Jo...ale i tak...poslední dobou je toho na mě nějak moc a on mi zrovna dvakrát nepomáhá..."

,,To bude dobrý, uvidíš. Musíš ho jen naučit víc mluvit a méně se dotýkat." Zasmál jsem se. ,,Ale být na jeho místě, asi bych byl jako on." Mrknul jsem na něj a objal ho zezadu.

Potom, co to řekl, mé tváře nabíraly červenou barvu. Objal mě. ,,Co to děláš?" Překvapením jsem vyjekl.

,,Jen tě objímám, nic postranního za tím není, opravdu." Mojí prioritou byl Atsushi. Můj malý bělovlasý andílek. Přestal jsem ho objímat a zpátky si sedl. Už by mohl přijít Dazai, ať to mám konečně za sebou.

,,Ale copak, přijdeš mi nějaký netrpělivý."

,,Chci to mít za sebou, ať můžu uhánět svého andílka, spíš se dívím, že jsi s tím souhlasil...jo vlastně kvůli tomu plánu, promiň nějak zapomínám."

,,To taky, ale zase není od věci zkusit něco nového, no nového....možná si konečně vzpomenu...však víš..."
Jen přikývl a dál jsme nemluvili.

,,Zlatíčka jsem zpátky, doufám, že jste nezačali beze mě?"  Optal jsem se a vešel do kuchyně. Oba tam tak nemluvně seděli. Že by se něco stalo. Než jsem odcházel, ještě se smáli a teď tu sedí jako hromádky neštěstí. Tak to je budu muset přivést na jiné myšlenky. Hihi. Vytáhl jsem skleničky a rozlil do nich whisky, kterou jsem obohatil ledem. Sklenky jsem postavil před ně. Oba se po ní hned vrhli a napili se. Usmál jsem se a také se napil.

,,Copak se stalo, že jste tak zamlklý?"

,,Nějak jsme nevěděli o čem se bavit, navíc ty jsi tady ta největší drbna ne." Škádlil jsem ho.

,,To je taky fakt, navíc vy dva jste vždy až moc vážný...neumíte si užívat života."

,,Jo a tohle nám říká sebevrah, vidíš, kam jsme se to dostali?"