Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

46: Vyšetření.

Ahojky😊 máme tu pátek, začátek víkendu a další díl 😊❤

Věnováno Bsdyaoilover

Atsushi
Akutagawa

Ocitl jsem se v hlavní budově ozbrojené agentury. Musím uznat, že tu byl stejný nepořádek jako u mafie. Kráčeli jsme pomalu dál. Držel jsem se Atsushiho paže a trochu se za ním krčil...bylo tu docela dost lidí, kterým jsem ublížil a když ne já, tak mafie...stručně řečeno, byl jsem v háji.

,,Atsushi, bojím se, celou dobu jsem od Chuuyy a Dazaie poslouchal jen, jak strašně sadistická je..."

,,No nemá cenu tě utěšovat, protože je to opravdu tak, Chuuya ji sice nezažil, ale Dazai potom, co ho zřídil Kunikkida, to zažil několikrát, ja jen jednou a stačilo mi to."

,,No super, tak to se mám na co těšit."

,,No vlastně...prý si tě chce vychutnat za to, jak si ji jednou zřídil s tvými lidmi."

,,Ježiš maria...bože, pomáhej mi."

,,Neboj se zlatíčko, to zvládneš. Kdyby něco, budu hned vedle."

,,A to nemůžeš být u mě?"

,,Ne, nechce mě tam pustit a byla to jedna z jejich podmínek..."

,,Ona mě zabije."

,,Ne, to zase ne...bude jen ráda, že si do někoho bude moc říznout a tak...hi-hi-hi-hi..." zlehka jsem se pousmál...abych pravdu řekl i já o něj měl strach, ona je vážně blázen...

,,Dej mi aspoň pusu, než vejdu..."

,,Jsem v práci a lidi na nás divně zírají."

,,Andílku, tohle mi nemůžeš udělat, prosím."

,,Dobře, ale pak už bys měl jít dovnitř."
Přitáhl jsem si ho k sobě a dlouze políbil. Ostatní se divně zatvářili a radši si začali všímat svých věcí. Odpojil jsem se od jeho rtů a poslal ho vpřed.
,,Držím ti palce."

,,Děkuji..." špitl jsem...
No vstoupil jsem do té nebezpečné místnosti. I ten vzduch a atmosféra tu byla sakra přidušená. Místnost byla jen mírně osvětlena svíčkami. Každým mihnutím světla jsem spatřil ruzné mučednické nástroje. Tohle nevypadalo jako lékařská ordinace, ale jako tehdejší mučednické cely. Je tohle vůbec povolené? No i kdyby už tak mám nejspíš podepsaný rozsudek smrti. Hledal jsem onu osobu, která mě má vyšetřity, ale stále nebyla k nalezení, což mě děsilo čím dál víc.

,,Hmm, tak konečně jsem se dočkala...lehni si na to lehátko."

Bez namítání jsem udělal, co řekla. Všiml jsem siy že tu byly různé řemeny na připoutání. Poté jsem uslyšel klapot jejích podpatků, jak se blíží ke mně. Měl jsem strach. Došla až ke mně a rozsvítila světlo nade mnou. Pozvedla obočí.

,,Jestli nechceš, abych ti rozcupovala oblečení, svlékni se."

,,Svléknout? Všechno?"

,,No bylo by to nejlepší, ale jestli chceš, spodní prádlo si můžeš nechat. Vlastně ti docela závidím. Je mi jedno, co jsi mi udělal...ale štve mě, že máš andílka pro sebe...a on mě taky strašně štve...má nějakou rychlou regenerační schopnost a já pak do něj nemůžu kuchat..."

Nějak jsem se před ní neodvážil mluvit, a tak jsem si jen lehl na lehátko a poslouchal dál. Pořád vyprávěla něco i andílkově schopnosti. Přivázala mi ruce i nohy a vzala si ruky veliký zubatý meč...nebo to snad byla pila? No nevím, ale věděl jsem, že tohle bude bolet a ne málo. Začal do mě řezat, jak vyšinutá a já křičel a křičel, až jsem nakonec tou samou bolestí padl do bezvědomí. Když jsem se probudil, byl jsem zase vcelku a bez jediné jizvy a také oblečený...

,,Je mi to líto...tvou nemoc jsem sice vyléčila, ale může se kdykoliv vrátit."

,,Vrátit?"

,,Tvá nemoc je totiž vedlejší účinek tvé schopnosti, takže pokud ji budeš používat moc, může se ti zase rozjet nejhorší stádie, ale protože jsi andílkovo přítel, můžeš za mnou chodit pravidelně."

Pokračování příště...

Tak snad se vám kapitolka líbila😊😊
Děkuji za vaše hlasy a komentáře😊❤
Mějte se, Vaše Tsukki😊😊❤