Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

18: Andílek opět na scéně.

Tak dnes tu máme ten slibovaný díl, příjemný počtení.

No kde bych měl asi začít.... už vím... uplynula nějaká ta doba, co jsem se tu objevil no a už jsem začal mít problémy. A jaké problémy? Tak zaprvé se mě neustále sledoval Ryuu. Za druhé jsem se zamiloval. Za třetí do zadané osoby. Do osoby jménem Dazai... Ano Dazai Osamu. Sám nevím, co se mi na něm líbí, ale vedle něj se cítím strašně dobře, cítím, že už nejsem sám, že mě má někdo rád a že nejsem tak bezcenný a budižkničemu. Chtěl bych, aby mě objal, aby mě políbil, aby mě miloval, ale on... on má Chuuyu a vím, že se ho miluje a nikdy by ho za nikoho nevyměnil, ale i přesto mu chci vyznat své city. Možná ho po odmítnutí už milovat nebudu... možná...
Ale zase si myslím, že mě to posune dál a bůh ví s kým potom skončím.

Asi to na vás zní moc depresivně, ale nebude to depresivní.

Potom, co jsem se vrátil od Ryuua, namířil jsem si to rovnou za Dazaiem. Vešel jsem teda do ložnice, všude byly poházeny okvětní lístky rudých růží a vyhořelé svíčky. Asi museli prožít romantickou noc. Chuuya v ložnici nebyl,asi už šel do práce. Za to Dazai pořád spal. Byl tak roztomilý, vypadal jako malé nevinné dítě, jen chyběl palec v puse, aby to bylo dokonalé. Potichounku jsem šel k němu. Neodolal jsem a políbil ho na rty. Pak ani nemrknu a jsem v jeho objetí. Bylo to tak příjemné. Užíval jsem si ten hřející pocit. Dazai začal něco mumlat a svírat mě pevněji. ,,Chuuyo tolik tě miluju," řekl už srozumitelně. To mi potvrdilo, že opravdu nemám žádnou šanci a Chuuyovi se nikdy rovnat nemůžu.

Nakonec otevřel oči. Podivil se, když zjistil, že místo Chuuyi objímá mě. ,,Promiň, nechtěl jsem," řekl ale z objetí mě přesto nepustil. ,,To je v pořádku," odvětil jsem.

,,Víš chtěl bych ti něco říct, tak mě na chvilku bez přerušení poslouchej... Já jsem rád, že ses mě ujal. Mám tu jeden velký problém, já... já se do tebe nejspíše... zamiloval.
Nevím jestli ​je to tím, že ses mě ujal a ukázal mi​, že i já mám místo na tímhle světě a právo žít život stejně jako ostatní lidé a taky, že má někdo rád a že můžu být nápomocný a ne jen ubližovat ostatním, ale nebýt tebe nikdy bych si tohle neuvědomil, takže ti děkuji...
Taky vím, že i kdybych udělal cokoliv, nikdy mě nebudeš milovat jako Chuuyu a nikdy bych tě neudělal tak šťastným, jako tě dělá Chuuya... jen... jen jsem chtěl, abys to věděl...
Takže jsem připraven na tvé odmítnutí, ale i tak ti musím poděkovat.
Děkuji, že tu pro mě jsi a posouváš mě dál... Děkuji jsi opravdu úžasný člověk... To je asi všechno," vyhrkl jsem ze sebe co nejrychlejší jsem uměl, ale tak aby mi rozuměl a pak jsem ho ještě rychle políbil.

Díval se na mě, oči měl zalité slzami a byl rudý. Pevně mě objal. Potom mě přestal objímat a chytil mě za tváře. ,,Tak teď mě dobře poslouchej!" Nakázal mi Dazai a pokračoval dál: ,,Možná, že kdybych neměl Chuuyu, tak bych to zvážil, ale protože tvé slova jsou ve všech ohledech, pravdivá, musím tě odmítnout, avšak nezoufej, svět se nezhroutí... Navíc nejsem ten správný typ pro někoho jako si ty...
Víš znám jednoho člověka, který cítí to samé co ty ke mně ale k tobě... je to Aku-chan... možná se ti zdá jako úplný idiot, ale nebýt jeho, bůh ví, co by s tebou teď bylo... tím nechci říct, abys ho miloval jen proto, že to zachránil život...
Chci, abys mu dal šanci... protože jeho láska je tak velká jako ta moje k Chuuyovi... a vy dva jste si toho prožili tolik, že si zasloužíte štěstí...
Vím, že on ti to štěstí dát dokáže... navíc už teď se tě snaží získat a on je hodný kluk, i když si pořád hraje na toho zlého... tak mu dej šanci, nebudeš toho litovat...
A kdykoliv budeš chtít, pomůžu ti." řekl a pustil mě tváře.

Koukal jsem na něj jako zjara, vůbec jsem netušil, že mě Ryuu miluje. Ano je pravda, že mě jednou políbil a když jsem u něj včera spal, pořád mě v noci objímal a tak... No docela mě to překvapilo. Myslím, že bych to měl zkusit. Za zkoušku, přeci nic nedám. Ani jsem nebyl smutný, i když mě odmítl. Byl jsem spíše rád...

Odešel jsem z ložnice. V kuchyni mě zastavil Chuuya. Hodil po mně nenávistný pohled a naštvaně řekl: ,,To bylo naposled, jeho rty patří mě." ,,Já vím, taky vím, že miluje jen tebe tak nemusíš mít strach," uklidňoval jsem ho. Nechtěl jsem, aby mě zmlátil. Chvíli jsem tak přemýšlel, co bych měl udělat, jestli jít za Ryuuem nebo čekat, až přijde, protože vím, že sem stoprocentně přijde. Sedl jsem si na židli a čekal. Najednou bouchly dveře. Dveře od ložnice... Zaslechl jsem křik... Chuuya křičel na Dazaie... Dazai ho uklidňoval... Potom už jsem jen slyšel jekot a vzdychání... Zase ho trestá... Vzal jsem do ruky mobil a vytočil Ryuuovo číslo. Zvedl to rychlostí blesku.

Ryuu: Haló? Kdo je to?
Já: To jsem já Atsushi...
Ryuu: Ahoj andílku, docela překvapení, že mi voláš, potom co jsi ráno utekl, aniž bys mi něco řekl nebo nechal vzkaz... Jeho tón zněl smutně...
Já: Za to se omlouvám, víš tak mě napadlo... nemáš teď čas? Ti dva se tady zase trestají... nedá se to poslouchat.
Ryuu: Jasně že mám čas. Chceš někam zajít nebo? Rychle se ptal...
Já: To by bylo fajn, ale mohl bys mě vyzvednout prosím, přeci jen se tu ještě tak dobře nevyznám.
Ryuu: Žádný problém... tak za dvacet minut jsem u tebe, čekej před vchodem​, kdybychom je vyrušili, zabili by nás. Zasmál se.
Já: Dobře děkuji. Zavěsil jsem a šel se trochu upravit.

Uplynulo dvacet minuta, letěl jsem co nejrychleji dolů po schodech. Ryuu už tam čekal, usmíval se... to bylo nezvyklé, ale ten úsměv mu slušel víc než neustále zamračený a naštvaný obličej. Přistoupil ke mně, letmo mě políbil na tvář, usmál se, chytl mě za ruku a někam táhl...

Po dnešku jsem usoudil, že konec je vždy začátek něčeho nového.

Pro dnešek konec!!! :D

Snad se​ vám i tenhle díl líbil.
Budu ráda za všechny hvězdičky a komentáře, které mi věnujete 💜💜💜
Pokračování příští pátek ;)
Mám vás ráda zlatíčka 💜