Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

71: Přípravy.

Ahoj!!

Už jsme oba vyřkli své žádosti, ale tak nějak jsme ani jeden netušili, kdy to vlastně uskutečnit. Nikdo totiž nevěděl, kdy nastane další boj. Museli jsme tedy proto uspořádat poradu. Byla to dlouhá debata, ve které jsme stejně hovořili jen já a Akutagawa. Dazai se nijak zapojovat nechtěl, protože mu to bylo jedno a Atsushi na tom byl podobně. Takže jsme se nakonec rozhodli to udělat ke konci týdne, abychom aspoň měli čas vytvořit a rozeslat pozvánky. 

Nevím proč, ale Dazai se z příprav na svatbu úplně stáhl a pořád chodil něco zařizovat, avšak ani jednou nebyl ochotný zmínit co a Atsushi byl nervozitou tak nešikovný, že to kolikrát vypadalo, že ho Akutagawa dřív zabije, než si ho vůbec vezme. A tak se i Atsushi trochu oddálil a zbylo to především na nás dvou. Jelikož bychom všechno sami nestihli, požádali jsme o pomoc Kunikidu. Ten najal pár lidí a pomáhal vše organizovat a pak tu byla ještě Gin, která si vzala na starost holčičí věci. Aspoň na chvíli jsme si mohli odpočinout. 

----------------------------------------------------------

Den před svatbou jsme vše ještě pečlivě zkontrolovali, jestli nám něco nechybí. Pak nás od toho ostatní vyhnali a zamluvili nám jeden podnik. Mělo to být asi něco jako rozlučka se svobodou. Moc se mi tam nechtělo, ale nemohl jsem je odmítnout. Ovšem když jsme dorazili na místo, byli tam jen lidi z přístavní mafie a ozbrojené agentury. Ulevilo se mi. Uspořádali nám velkolepou hostinu se vším všudy a nezapomněli sebou ani pár nemístných vtípků a dotazů. Bavili jsme dlouho do noci, ani vlastně nevím, jak jsme se dostali domů. Samozřejmě mělo to následky...

Ráno jsem se probudil s hroznou kocovinou. Tolik mě třeštilo v hlavě a sotva jsem mohl mluvit. Nebyl jsem jediný...Dazai vypadal dokonce hůř a nemohl pořádně chodit. Ajaj! Zase jsem musel po alkoholu vyvádět. Jak jinak a to jsem moc nepil.

,,Svatební noc, můj milý zlatý, měla být až dnes, ale kvůli tvé nenasytnosti nejspíš nic nebude."

Dotčeně řekl a zalezl do sprchy. Než vylezl, udělal jsem pro všechny snídani. Když jsme se najedli, také jsem se opláchl a začal se pomalu chystat. Chvílemi jsem panikařil, jestli budu vypadat dobře v tomhle obleku, pak zase v jiném. Byl jsem úplně mimo. 

,,Buď v klidu, ve všem vypadáš dobře a já tě rozhodně neodmítnu, tak se ničeho neboj. Takhle kvůli tobě tu svatbu zmeškáme." 

Tím mě sice moc neuklidnil, ale svou svatbu bych opravdu zmeškat nechtěl...

Pokračování příště...