Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

51: Double black.

Ahojky, jak se máte?😊😊

Sledovat ty dva byla pastva pro oči. Ty dva jako by lítali vzduchem a pomalu kousek po kousku zneškodňovali nepřítele. Jenže ani to nestačilo. Každé maličké zastavení pro ně znamenalo začít od začátku. Chtěl jsem jim pomoc, ale věděl jsem, že mi v tom zabrání. A pak se to zvrtlo. Už to nebylo tak okouzlující na pohled...spíš jako děsivá můra...Chuuyovo útočná rychlost a Dazaiova vychytralost...předvídal každý jeho pohyb a vždy zasáhl jeho slabé místo...byli jako dva démoni...nechtěl bych proti nim stát. Sledoval jsem to dál a hltal každý jejich pohyb.

....................................

Dazai mě přemluvil, abychom to ještě naposledy zkusili bez spuštění mé schopnosti naplno. Věděl jsem, že to nebude mít účinek, ale i tak jsem souhlasil. Po chvilce mě to přestalo bavit a já se nechtěl ještě víc vyčerpat, a tak jsem se rozhodl konečně aktivoval svou schopnost naplno. Dazaiovi jsem se nedivil, neuměl jsem ji pořádně ovládat. Ale všechno jednou poprvé, třeba to tentokrát dokážu. Konec konců mám tu Dazaie.

,,Oh grantors of dark disgrace.
Do not wake me again." řekl jsem a v tu ránu začal útočit jako zběsilý. Má schopnost se snažila nade mnou převzít vedení. Bojoval jsem jak s ní tak i s tím monstrem. Křičel jsem a posílal své malé černé díry, aby ho roztrhaly a pohltily. Vznášel jsem se ve vzduchu a neustále střílel. Viděl jsem Dazaie, jak po něm střílí ze zbraně. Dokonce i Atsushi se připojil. Když už se nestíhal regenerovat, připojil se do toho i Akutagawa. To jsem nemohl dovolit. Nesměl bojovat dlouho. Ovšem ani já ne. Jel jsem přes limit a po chvíli už byl úplně na kousky. Nakonec jsem pohltil i jeho srdce a on byl pryč. Nemohl jsem přestat, hodně jsem proti tomu bojoval. Mé tělo sláblo a moc mé schopnosti nade mnou převládala. Pomalu jsem se ztrácel a i tak jsem stále útočil. Slyšel jsem jen hlasy, které mě volaly a zvaly k sobě. Snažil jsem se jim naslouchat a jít za nimi, ale viděl jsem pouze tmu.

...........................................

Věděl jsem, že to nebude dobré. Věděl jsem, že nakonec skončí takhle musel jsem se k němu dostat, než se úplně vyčerpá. Avšak jeho stav bez tíže mi v tom zabraňoval. Nakonec začal útočit i na mě. Akutagawa se ho snažil pomocí své schopnosti chytit, ale neměl jedinou šanci se k němu přiblížit. Bál jsem se nejhoršího. Pohlédl jsem na kluky. Oba měli stejnou bolest v očích jako já.

,,Neboj se, společně ho zastavíme." utěšoval jsem ho. Avšak pravdou je, že bych radši bojoval proti deseti takovým, jako tu byli předtím, než jít proti Chuuyovi. Nemohl jsem předvídat jeho pohyby a když už byl až moc rychlý...

Pokračování příště...

Tak doufám, že se vám i tato kapitolka líbila.😊😊
Budu se snažit vydávat častěji 😉😉
No a do konce nám zbývá zhruba 25 dílů 😊😊
Děkuji za vaše hlasy a komentáře❤❤
Zatím Vaše Tsukki❤❤