Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

9: Rozdvojená osobnost.

Ahoj lidičky, Dazai vás vítá u dalšího dílu. Na obrázku jsem Já s Chuuyou.

Trochu mě mrzelo, že se se mnou Chuuya nechce držet za ruku před lidmi. Co se dá dělat?

Když jsme přišli domů, vzal jsem si čisté oblečení a ihned jsem vlezl do sprchy, abych se trochu uklidnil. Mé srdce bolelo, oči plakaly a mé slzy se ztrácely v kapkách vody, jež tekla ze sprchy. Párkrát jsem silně udeřil do dlážděné zdi. U kloubů jsem si roztrhl kůži, ale krve zas tak tolik nebylo. Nakonec jsem se o zeď opřel a sjel po ní až dolů. Někdo se snažil otevřít dveře. Někdo? Určitě Chuuya, nikdo jiný tu vlastně není. Ale měl smůlu, dveře jsem zamknul. Divím se, že neutekl. Vždy když se snažím prohloubit náš vztah, uteče. Jediná vlastnost, kterou na něm nesnáším. Začal jsem si přehrávat celý náš vztah od začátku. Možná jsem ho neměl pořád provokovat. Možná by to bylo všechno jiné. Možná by se vztahu se mnou tolik nebál. Možná mě třeba vůbec nemiluje. Možná, aaahhh, blbost přestaň myslet na takový blbosti. Z přemýšlení mě vytrhl Chuuyovo křik. ,,Jsi v pořádku? Proč ses zamknul? Dazaii, hej Dazaii, otevři ty dveře!! Dazaii, tak slyšíš mě? Dělej než je vyrazím." Křičel ustaraně. ,,Bože, nekřič tolik. Jsem v pohodě, nemusíš se strachovat." Řekl jsem. Jenže nebyla to pravda. Bolelo to. Snažil jsem se na nic nemyslet a osprchoval se. Po chvíli jsem vylezl ze sprchy, oblékl jsem si věci a šel si lehnout na gauč.

Slyšel jsem kroky, hlavně ať nechodí za mnou. Neměl jsem na něj vůbec náladu. Mé přání jako vždy bylo vyslyšeno opačně. Přišel za mnou. Sedl si ke mně na pohovku a hladil mě po vlasech. Ruku jsem mu odstrkl. Chytl ji a rozkřikl se: ,,Co máš s rukou?" ,,Nic, spadl jsem a trochu mi popraskala kůže." Bez váhání jsem pronesl. ,,Aspoň mi nelži! Promiň....já ....pořád se toho bojím....nikdy jsem tohle nezažil a prostě... stydím se a bojím se ...potřebují čas. Promiň." Řekl rozechvělým hlasem a neustále se díval na mou ruku. Pohlédl jsem mu do očí. Byly tak krásné a upřímné. Pohladil jsem ho po vlasech a jemně ho políbil na tvář. Pevně mě objal, sotva jsem mohl dýchat. Trochu jsem si ho od sebe odtáhl, ale stejně se zase na mě nalepil. Potom jsme se šli válet do postele. Sice to pořád trochu bolelo, ale na něj se nedá zlobit dlouho. Celou dobu si mě tiskl k sobě a věnoval mi snad tisíc sladkých pusinek. Chtěl jsem trochu víc než jen sladké pusinky, ale nebudu na něj pospíchat, nebo ho ještě ztratím. A to opravdu nechci.

Druhý den jsme šli do práce. Musel jsem Chuuyu neustále hlídat, pořád si nerozmyslel zabití Akutagawy. Každopádně jsme zase měli oddělené úkoly. Chuuya pracoval s nějakou divnou ninja holkou, co vypadala jako kluk a já s celkem fajn chlápkem jménem Oda Sakunosuke. Naštěstí tenhle muž Chuuyovi nevadil, takže na něj ani nežárlil.

Se Sakunosukem jsme chodili každý den po práci do baru, byl to dobrý společník. Rychle si u mě získal důvěru, a tak jsem mu prozradil, že chodím s Chuuyou. Byl z toho celkem dost překvapený, prý by s takovým maniakem nemohl být ani minutu. Zasmál jsem se nad tím a vysvětlil, že je strašně fajn. Už ani nevím jaký to byl den, ale šli jsme si sednout zase do baru. Ten večer se k nám přidal i Akutagawa. Nijak jsem to neřešil. Další den ale přišel znovu a zase znovu. Po tom asi ještě týden v kuse jsme takhle všichni tři popíjeli. Nakonec to nebyl takový prevít, jak jsem si původně myslel. Dokonce jsme si vyměnili i telefonní čísla. Občas mi večer napsal, ale nebylo to nic úchylného ani provokativního, a tak jsem mu ze slušnosti odpověděl. Zajímalo by mě, co se mezi Akutagawou a Chuuyou stalo, že se takhle nesnesou.