Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

26: Přiznání.

Tak a dnes tu máme zase po dlouhé době Akutagawu a Atsushiho :33 doufám, že jste se na ně těšili :D

Akutagawa:

Díky andílkovo péči se mi udělalo lépe a horečka zmizela. No bohužel stále jsem kašlal. Jenže to nebyl obyčejný kašel. Byl to ten suchý nesnesitelný kašel s občasným přídavkem krve. Před andílkem jsem to skrýval. Nechtěl jsem, aby si o mě dělal starosti. Vrátil jsem se do práce i přes všechny andílkovo protesty. Do práce už jsem stejně musel, peníze se přeci sami nevydělají. Jestli spolu jednou budeme žít doopravdy, budeme potřebovat něco většího.

Jinak jestli se ptáte na naší nynější situaci, dalo by se říct, že už teď spolu bydlíme. Je u mě víc než u Dazaie. Ráno vždy vstane dřív, připraví nám snídani. Poté sklidí nádobí, i když mu pořád říkám, že to udělám. Pak se semnou rozloučí sladkou pusinkou a jde do práce. Po práci přichází i s Dazaiem. Dazai jde tak po hodince domů za Chuuyou a celý zbytek dne máme pro sebe. Je strašně starostlivý. Přijde mi víc jako moje máma než přítel. No říkám přítel, ale ještě spolu nechodíme, ale mám v plánu se ho na to zeptat.

-------------

Skončil jsem v práci. Šel jsem se převléknout. Když jsme se svlékal, vtrhl do šatny Chuuya. Zmateně se podíval a pak se usmál. ,,Nepřibral jsi? Atsushi se o tebe musí starat asi hodně dobře, co?" Zeptal se mě. Zasmál jsem se a přikývl. ,,Hele a co ty tu děláš? Myslel jsem, že si bereš volno, když ho má i Dazai," odvětil jsem. ,,Šel jsem ještě dnes, navíc volno máme až od zítřka," oznámil mi s šibalským úsměvem na tváři. ,,Aha, non  a nechceš jít na chvíli ke mně, můžeš si tam rovnou vyzvednout Dazaie," navrhl jsem mu. Souhlasně přikývl. Já se otočil zády k němu a rychle se převlékl. Poté jsme vyrazili ke mně.

Nemluvili jsme, ale tak Chuuya nikdy nebyl moc výřečný. Začal jsem se zase dusit. Padl jsem z toho až na kolena. Chuuya mě začal podepírat. Ten hrozný kašel nešel zastavit. Chuuya mě jemně poplacával po zádech. Nakonec to přestalo. Podíval jsem se na svou dlaň, opět jsem vykašlal krev. ,,Co to sakra je?" Náhle se zeptal a vypadal dost vystrašeně. ,,Nic vážněho," odpověděl jsem mu. ,,Tohle mi přijde docela vážné, krev se nekašle jen tak. Byl jsi už u doktora?" Začal na mě mírně křičet. ,,Nic to není," odsekl jsem. ,,Když myslíš... ale k tomu doktorovi si zajdi!" Nařídil mi. ,,Když se to zhorší, zajdu tam," uklidnil jsem ho. Otřel jsem si krev z dlaně a pomalu vstal. Pokračovali jsme dál v cestě.

Odemkl jsem dveře od bytu. Pozval jsem dovnitř Chuuyu. Bylo tu strašné ticho. Myslel jsem, že už tu ti dva budou. Pověsil jsem si kabát a vešel do kuchyně. Ti dva tu byli, jen tak trochu usnuli na stole. Vypadali dosti komicky. Chuuya si ihned vzal mobil do ruky a oba si vyfotil ze všech možných úhlů. Udělal jsem to samé. ,,Neměli bychom je vzbudit?" Zeptal jsem se. ,,Ne nech je ještě chvilku, asi měli dlouhý den," odpověděl. ,,To sice ano, ale postel by byla pohodlnější..." řekl jsem. Chuuya se na mě naštvaně podíval. Nechápal jsem. Asi se vyžíval v tom, že spí na stole. Za to mě jich bylo docela líto. Opět jsem se rokašlal. Šel jsem si rychle natočit sklenku. Podlomili se mi nohy. Zapřel jsem se o linku, abych nespadl. Napil jsem se a kašel přestal. Omylem jsem z toho probudil ty dva. Setřel jsem krev z linky a šel k mému andílkovi.

Rozespalý vypadal ještě víc nevinně. Pohladil jsem ho po tváři a usmál se na něj. Úsměv mi oplatil a jeho ručičky si zavěsil kolem mého krku. Objal jsem ho. Dazai se mezitím začal líbat s Chuuyou. Docela jsem jim záviděl. ,,Hele, ať to zůstane jen u líbání, my tu žádný úchylárny nevedeme!" Upozornil jsem je a dál se věnoval andílkovi. Vzal jsem ho do náruče a sedl si i s ním na židli. Juuuuu, byl zase rudý jako rajčátka. Sklonil jsem se k jeho rtům a políbil je. Odtáhl se ode mě a vyzdvihl se k mému uchu. ,,Nedělej to. Ne před nimi, cítím se trapně... Počkej až odejdou," pošeptal mi. Jen jsem přikývl. Podíval jsem se na ty dvě oblizující siluety. ,,Dáte si něco k pití?" Vyrušil jsem je z jejich románku. ,,Ne, my už nebudeme rušit, půjdem domů, řekl Dazai. ,,Dobře," odvětil jsem. ,,No tak se tu mějte a ty nezapomeň na toho doktora," připomněl mi Chuuya. Šel jsem je aspoň vyprovodit ze dveří.

Vrátil jsem se zpět k andílkovi. Zaraženě se na mě podíval. Máchl jsem rukama a v nechápavém gestu. ,,Na jakého doktora nemáš zapomenout? Je s tebou snad něco v nepořádku?" Starostlivě se zeptal. ,,Nic jen... kdyby se mi zhoršil ten kašel,netrap se tím zlatíčko," řekl jsem a usmál se. Přistoupil ke mně a vášnivě mě políbil. ,,Chyběl jsi mi," smutně hlesl. ,,Ty mě taky, ale teď už jsme zase spolu," řekl jsem s lehkým úsměvem na tváři a vzal ho do náruče. Šel jsem jsem s ním do ložnice. Opatrně jsem ho položil na postel a lehl si vedle něj. Jeho tváře opět nabraly červenou barvu. Byl tak rozkošný. Přes obličej mu spadl bílý pramínek vlasů. Obmotal jsem si ho kolem prstu a dál mu ho za ucho.

,,Ryuu, proč se tak červenáš?" Zničehonic se zeptal a pohladil mě po mé horké tváři. Sakra ani jsem si nevšiml. Asi bude na čase se ho zeptat. ,,Červenám se kvůli tobě... vždy jsem v tvé přítomnosti nesvůj. Já chtěl jsem se tě zeptat... víš, už jsme spolu docela dost dlouho... tedy ne takhle... jako že každý den spolu usínáme... tak mě napadlo... no... chovám k tobě určité city... prostě miluji tě od doby, co jsem tě spatřil... napadlo mě... že jestli ke mně taky něco cítíš... jestli se mnou nechceš chodit...," dostal jsem ze sebe. Fuj, nebylo tak lehké to všechno ze sebe dostat, ale snad to vyjde. Sakra byl jsem tak nervózní, rudý a po uši a absolutně jsem přestal dýchat. Andílek se na mě podivně zahleděl. Nevydržel jsem čekat, na jeho odpověď a hodil jsem přes sebe deku. ,,Počkat co?...

Konec andílci!!! :D

-------------------------

Snad jste si díl užili :33
Mockrát děkuji za vaše hlasy a komentáře ♥♥♥
Pokračování zase v pátek ;)
Loučí se s vámi Tsukki ♥