Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

39: Žert?

Ohayo!! 😊😊 příjemné počteníčko 😊😊😘

Atsushi
Akutagawa
Chuuya

Probudil jsem se spoutaný k židli. Měl jsem sucho v hrdle, potřeboval jsem napít. Cítil jsem ukrutnou bolest břicha. Absolutně jsem neměl ponětí, kde jsem ani jak jsem se tam dostal. Snažil jsem si vzpomenout, avšak bylo to marné. Snažil jsem se vyprostit, nešlo to. Možná kdybych použil své schopnosti, jenže ani to nemělo cenu. Rozhlížel jsem se kolem, světlo prostupovalo prostorem jen zřídka,  takže jsem nic moc neviděl.

,,Hej, je tu někdo a kde to jsem?" křičel jsem. Bohužel žádná odezva. Zapojil jsem své zvířecí smysly, opravdu tu nikdo nebyl. Co budu dělat? Kde to vůbec jsem? Proč tu jsem? Proč tu není Akutagawa? Proč? Mám pocit, že tohle nedopadne zrovna nejlíp. Co když to nepřežiji? Proč jsem se s ním musel pohádat, teď se mu nebudu moc ani omluvit.

Začal jsem se ze všech sil snažit o přeměnu, všechny pokusy přišli na zmar a akorát jsem se ještě víc vyčerpal. Avšak ani tak jsem to nevzdal. Kroutil jsem se ze strany na stranu a snažil se uvolnit. Ne ne a ne povolit. Měl jsem obrovskou smůlu. Co budu dělat sakra? Takhle to přeci nesmí skončit. Ne teď když mám jeho...

...tolik si toho vytrpěl, nemůžu ho jen tak opustit, ještě k tomu bez řádného rozloučení. Aniž bych to zaregistroval, z mých očí se řítili vodopády slz. Slzy padaly na podlahu v naději, že aspoň je snad někdo zachrání. Přemýšlel jsem dál, co bych mohl dělat. Křičet mi nepomůže, z řetězů se nedostanu, síly použít nemůžu. To mám snad čekat na svou smrt? Ne to nechci. Pozdě...

...tma mě obklopovala čím dál víc. Zoufalství nadobro pohltilo mou duši, pomalu jsem přestával vnímat a přicházet o vědomí. Cítil jsem mráz, který prostupoval mým tělem. Síla se nadobro vytratila, teplo odešlo, tma už byla skoro u mě. Ruka oděna v černém se natahovala pro můj život. Ta bezmoc, ten strach nedalo se to vydržet a nakonec jsem padnul.

-----------------------------------------

Neměl jsem sílu na to zastavit andílka. Sotva jsem se dobelhal do postele. Poté jsem ihned usnul. Avšak kvůli nedostatku známého a pro mě příjemného tepla, jsem se několikrát probudil. Andílek se pořád nevracel. I když jsem po chvíli znovu usnul, opět jsem se probudil. Měl jsem špatný pocit. Bál jsem se o něj, a tak jsem se oblékl a šel ho hledat.

-----------------------------------------------

Probudil jsem se a to jsem si myslel, že je semnou konec. Několikrát jsem zamrkal, abych si zvykl na světlo a pak mi to došlo. Kde se tu asi vzalo světlo? Někdo tu musel být, ale kde? Jak jsem se rozhlížel jak jsem chtěl, nikoho jsem neviděl. Avšak hned na to jsem ucítil nepříjemnou a zlostnou auru přímo za mnou. Tolik nenávisti.

,,Tak si se probudil? Jak se ti spalo?"

Zeptal se neznámý hlas v arogancí v hlase.

,,Kdo si a co po mě chceš?" optal jsem se.

,,Po tobě nic, už jsem ti to říkala, chci jen, aby mě šéf uznal....a také....aby opětoval mé city."

Odpověděl mi tentokrát už známý hlas. Musela to být ta žena ze včerejška, ale proč by mě zrovna ona unášela a kdo asi tak může být její šéf? Vrtalo mi hlavou několik otázek.

,,Ale proč zrovna já a kdo je tvůj šéf, si snad od přístavní mafie, nebo od toho dalšího spolku?"

,,Vážně si myslíš, že ti to jen tak řeknu?"

,,Vypadá to, že můj život skončí, a tak bych chtěl aspoň vědět, čí rukou zemřu." odhodlaně jsem řekl.

Pociťoval jsem, jak se mi vrací.

,,Jsem od přístavní mafie, Higuchi Ichuyou a jsi na omylu nezabiju tě ani jsem to neměla v plánu. Mafie tě potřebuje pro jiné účely. Kde sakra ten idiot Akutagawa zase vězí?"

Rozlobeně křikla.

,,Akutagawa? Počkat co?" vypadlo ze mě aniž bych chtěl. Nemohl jsem v sobě udržet to zaskočení. To už mě vážně nemiluje, že na mě poslal někoho jako je ona? Co jsem mohl udělat špatně.

,,Ale copak, už si se s ním setkal?"

Vyrušila mě z myšlení svou otázkou.

,,Ne jen jsem o něm slyšel, prý je hrůzostrašně silný. Je to pravda?" hrál jsem hloupého.

,,Ano ta jeho síla, schopnost, odhodlání a hlavně nepřístupnost druhým osobám. Vše na něm je tak úžasné a dokonalé. Jen poslední dobou, jako by byl vyměněný, chtěla bych starého Akutagawu, který na mě byl pyšný. Díky tobě mám možnost, získat ho zpět. Takže ti děkuji."

Říkala to s takovým nadšením a odhodláním, že jsem až žárlil. Doufám, že je tohle jen hloupý žert.

---------------------------------------------

Nenapadlo mě nic lepšího, než zajít za Dazaiem. Určitě tam také zamířil. Běžel jsem co nejrychleji. Když jsem dorazil, zazvonil jsem na zvonek. Vyšel Chuuya i s Dazaiem. Oba dva na mě překvapeně zírali. Začal jsem se dusit. Asi jsem to s tím během přehnal. Dazai mi po chvilce přinesl sklenku vody, ochotně jsem ji přijal. ,,Kde je Atsushi, stále není doma." Chuuya se na mě nevěřícně díval.

,,Co je víš o tom něco? Mluvil si s ním?"

,,Posílal jsem ti zprávu, myslel jsem, že jde domů. Byl strašně divný a divně mluvil, jenže jsem neměl sílu, a proto jsem ti psal."

,,Co když se mu něco stalo?" začal jsem zoufat.

,,Tak teď mě poslouchej. Jsi idiot, přestaň mu tajit své problémy a řekni mu pravdu. On si myslí, že už ho ani nemiluješ. Tak se koukej snažit. A jestli mu to neřekneš, řeknu mu to já."

Konec!!! :D

Tak snad se vám i tento díl líbil 😊😊
Dalsí díl zase v pátek 😊😊
Jinak už se blížíme k polovibě příběhu😊😊
Děkuji za hlasy a krásné komentáře 😊😊❤❤
Posílá vám pusinky, přeje hezký den a loučí se s vámi Vaše Tsukki 😊😘❤