Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

70: ,,Vezmeš si mě?"

Ahoj!! Tak a ještě poslední tři díly :33 

Konečně jsem ho dovedl na ono místo. Pomocí své schopnosti jsem nás oba dostal nahoru. Sundal jsem mu pásku a rukou poručil muzikantům, aby začali hrát. Zapálil jsem svíčky a povytáhl židli, aby se Dazai mohl usadit. Sám jsem si přisedl ke stolu a odhrnul pokličky z talířů. Vše bylo perfektní až na Dazaiovo výraz. Ovšem on se nikdy neuměl tvářit překvapeně či nadšeně dokonce ani v takovýchto situacích. 

,,Proč jsi mě vláčel až sem? Mohl si udělat večeři i doma."

,,To od tebe bylo trošku hrubé..."

,,Možná, ale vážně handrkovat se až sem a proč vlastně?"

,,Dazaii, co ti přelítlo přes nos. Dnes máme výročí a já jen chtěl, aby to bylo perfektní. Tohle místo pro mě dost znamená. Poprvé jsme se tu bavili jako lidi. Tady jsem se ti otevřel. Promiň, jestli tohle místo ani to, co dělám, pro tebe nemá žádný význam." řekl jsem podrážděně. Určitě si se mnou zase jen hrál a snažil se mě vyprovokovat. V tom případě tleskám. Povedlo se mu to rychle. Já se tolik snažil. Ruce jsem si pořezal při vaření a on... 

,,Promiň, nemyslel jsem to tak. Jen jsem tě chtěl poškádlit."

,,Už bys měl asi vědět, že ne vždy se to hodí. Třeba teď se to nehodí vůbec. Tak prosím, aspoň teď neblbni a pusť se do jídla. Chtěl bych ti pak dát dárek." 

,,Dárek? Už teď se těším, co sis pro mě nachystal. Taky pro tebe něco mám."
Bylo až sladké sledovat jeho rozčílení, i když musím přiznat, že jsem to malinko přehnal. Věděl jsem, že pro mě chystá něco velkolepého a tohle všechno bylo až moc krásné. Jen bych to prostě nebyl já, kdybych si z něj neutahoval. Pustil jsem se do jídla. Tentokrát to bylo opravdu vynikající. Muselo ho to stát dost úsilí, když měl oblepené prsty náplastmi. Teď jsem se vážně cítil jako idiot. Když jsme dojedli vytáhl jsem malou krabičku a položil ji na stůl. Chuuya udělal to samé. Měli jsme snad oba v plánu to samé. Dnes na to byl totiž perfektní den. Než jsme si otevřeli dárky, připili jsme si na naše výročí.

,,Tak už si ho můžeš otevřít." řekl jsem a podal mu krabičku. Avšak obsah krabičky jsem měl schovaný v kapse. Čekal jsem, než ji otevře a poté si klekl na koleno. 
,,Ty, jenž mě neustále přivádíš do hrobu, mučíš mě každou minutou, co s tebou nejsem, neustále mě provokuješ a střílíš si ze mě...také ty, co vždy rozbušíš mé srdce, svádíš mě k nejhříšnějším myšlenkám i činům, ptám se tě teď a tady...vezmeš si mě?" vyřkl jsem svou žádost. 

,,Ano, vždyť víš, že mé srdce tluče jen a jen pro tebe."

,,V tom případě mi dovol předat ti zásnubní prsten." řekl jsem a nasadil jej na prst. 

,,Víš, žes mě předběhl. Chtěl jsem tě dnes také požádat o ruku, protože jsem si nebyl jistý, jestli to někdy uděláš po mých scénách. Nakonec jsi mě i tak předehnal. Chce se mi brečet, tak šťastný jsem ještě nikdy nebyl." přitáhl jsem si ho do objetí a vtiskl mu polibek do vlasů. 

Pokračování příště...