Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

64: Obavy

Ahoj!!

Byl jsem z toho všeho smutný. Dazai se mnou také nemluvil a já se ani nepokoušel jej rozmlouvat. Spíš jsem přemýšlel, jak ho požádat o ruku. Teď jsem si ani nebyl jist, jestli by mou nabídku vůbec přijal. Že si vždy musí pamatovat nějakou blbost, co řeknu bůh ví, jak dlouho zpátky a ještě k tomu to nemyslím vážně. Přitom jsem vždy chtěl, abychom se jednou vzali, ale to mi má stydlivost tenkrát nedovolila říct, a tak jsem musel něco plácnout. Hleděl jsem na svůj prsten, jak se třpytil a otáčel ho k sobě a zpátky. Když přišlo objednané jídlo, ani jsem se ho nedotkl a šel si dát radši sprchu. Poté jsem si to namířil rovnou do ložnice. Ulehl jsem do postele a přikryl se dekou. Nemohl jsem usnout. Zanedlouho přišel Dazai a ulehl vedle mě. Chtěl jsem mu to vysvětlit, ale slova se nechtěla prodrat ven, a tak jsem ho jen mlčky pozoroval. 

,,Promiň, víš, že jsem to tak nemyslel." 

,,Já jen jsem to nechtěl takhle říkat před Akutagawou, ale když chci s tebou strávit zbytek života je jasné, že bych si tě vzal. Jen ještě pořád nemusíme nikam spěchat. Aspoň na chvíli bychom mohli odpočívat a pak se opět posunout dál, než začnou další boje." 

,,Vždyť já vím. Ale mohl ses s námi aspoň najíst a ne jít trucovat do ložnice." 

,,Netrucuji...jen mě to zamrzelo a navíc nemám hlad ani chuť k jídlu. Neustále přemýšlím nad tím, jaké by to bylo nemít schopnosti. Mohli bychom žít obyčejný život a vše by bylo lehčí...takhle musíme neustále bojovat kvůli dalším idiotům se schopnostmi, co si potřebují udělat jméno a získat větší moc." 

,,To sice ano, ale jako obyčejný člověk, bys toho moc nezmohl. Obyčejní lidé se bojí, kdo je napadne příště nebo při jaké válce obdařených ztratí svůj domov a tak. Nemůžou se vůbec bránit, my na rozdíl od nich ano. Co pak se s tebou děje, že poslední dobou myslíš tak pochmurně?" 

,,Nic jen se teď poslední dobou bojím, že přijdu o svou rodinu. Tak jako jsem málem přišel o Akutagawu bych mohl přijít i o tebe. Ne jen že mě připravili o normální život, ale ještě se mi snaží vzít rodinu." 

,,Neboj, víš, že se jen tak nedám...a ty nezapomínej, že kdyby nebyly schopnosti, nebyl bys ani ty. Stal ses schránkou božské schopnosti a přeměnil ji na něco dokonalého, co lidi chrání a ne ničí. Koukni se kolik životů jsi zachránil, a tak vím, že zachráníš kohokoliv z nás. Ty jsi můj malý rozkošný bůh." 

Pokračování příště...