Stay Strong |n.h. CZ|

3. Chapter

„You're so pretty when you cry, when you cry. Wasn't ready to hear you say goodbye. Now you're tearing me apart, tearing me apart. You're apart." Zvoní můj mobil jako splašený. Rychle po něm hrábnu. Ani nekoukám, kdo volá, a přijímám hovor. „Newmanová," rozespale zasyčím.

„Slečno Newmanová, u telefonu Jack Harris, volám ohledně vašeho Harolda."

Okamžitě se posadím. „Co se děje?" vyděsím se.

„Nic, vše je v pořádku. Váš koník spolehlivě obskočil dvacet našich kobylek a všechny zabřezly. Chtěl jsem se zeptat, jestli vám ho můžeme dnes večer přivést."

„Ale máme smlouvu na dva měsíce, uběhl jen měsíc a půl," zívnu si.

„Ano vím, nechali jsme si rezervu, kdyby se obskočení nepodařilo. Peníze za další měsíc si můžete nechat."

„To nepřichází v úvahu, pane Harrisi."

„Ale ano, berte od nás jako malý dárek."

„No dobře."

Cítím, jak se usmívá. „Nashle večer."

„Nashle." Plácnu sebou zpátky do měkkých polštářů. Louis už vedle mě není, to se docela divím. Ale konečně mi přijede Láska. Zdálo se mi jako celou věčnost. Ještě zavolat vedoucímu stáje, aby se Harold měl jak v bavlnce.

Můj rozhovor s Geogrem Wilsonem se trošičku protáhl, a tak když náš hovor ukončím a podívám se na provolané minuty, trošičku se hrozím. To bude drahý...

Snažím se na to nemyslet, a tak si radši jdu udělat svůj ranní rituál. Když jsem čistá, oblečená a „krásná" vydám se pomalu a rozespale dolů do kuchyně, kde mě do nosu okamžitě praští vůně palačinek. Posadím se na barovou židli a koukám na Louise, jak prožívá své kulinářské umění se sluchátky v uších. A jakmile k tomu přidá své taneční kreace, vážná tvář nedokáže zůstat vážnou. Vyprsknu do takového záchvatu, až se z toho zakymácím na barové židli a málem sletím. Jen co vykouknu zpod desky, zahlédnu Louise, červeného jako rajče.

„Seš tak roztomilý, když provádíš taneční kreace." Snažím se být vážná, ale nedaří se, a tak znova vybuchnu v záchvat smíchu.

„Hej! Máme to v rodině, chtěl bych vidět tebe," prohodí nabručeně.

„Náhodou, chodila jsem do tanečáku," opět zpyšním. Navzájem se takhle provokujeme, že se vytahujeme nad něčím, co ten druhý nemá nebo neumí. Je to švanda, teda jen když se můžu vytahovat já.

„A proč už nechodíš? Protože patříš do Tomlinsonovic rodiny! Byla si dřevo," uculí se vítězně.

„Ne, ten kroužek skončil. Brečela jsem!" skloním hlavu. Až na to, že jsem opravdu pako na tancování. Chodila jsem akorát do tanečních. Trocha lhaní neuškodí.

„No jo chudáčku. Na, dej si na uklidnění." Položí na stůl čerstvou palačinku. Ze stran z ní ještě vytéká čokoláda a na jejím hřbetu se roztéká šlehačka. S chutí se do ní zakousnu - je výborná. Na to je Louis machr!

„Volali mi z Irska, přivezou Harolda," řeknu s plnou pusou.

„Neměl přijet až dva týdny?" odpoví, aniž by se otočil, protože pokračuje v kuchtění.

„Jo to měl. Vysvětlovat ti to nebudu, stejně bys to nechopil."

„Ach ano, Tomlinson nic nepochopí, ale slečna Newmanová chápe vše," řekne škaredě.

„Hej!" křiknu a hodím po něm mokrou hadru, která mu dopadne za krk. Ležela vedle mě, protože s ní nejspíš někdo uklízel, ale onu samotnou neuklidil.

„No počkej!" pískne jako holka a rozeběhne se ke mně.

Postavím se na nohy a okamžitě běžím pryč. Pobíhám po celém domě s ním v patách. Doběhnu ke dveřím na zahradu a snažím se je otevřít, jenže jsou zamčené a klíč má on nebo kluci. Sakra!

Pocítím jeho ruce na svém pasu a než se vzpamatuju, ocitnu se na jeho ramenou. Odemkne dveře na zahradu a běží se do halelůja.

„Louisi, pusť mě!" křičím a u toho se směju. Buším mu zad a kopu nohama.

„E-e," zaheká a prudce se zastaví.

„Hej, co vyvádíš?! Okamžitě mě pusť dolů!"

Louis mě ignoruje a místo toho mě hodí do bazénu. Rychle vyplavu na hladinu a vidím jeho, jak se válí po zemi se záchvatem smíchu rudý, jak rajče. To si ještě vypije!