Stay Strong |n.h. CZ|

22. Chapter

Niall:

„Ahoj princezno, můžu?" zaklepu na otevřené dveře.

Věnuje mi krátký pohled a pak opět uhne na stejné místo, na které se dívá poslední tři hodiny.

Zhluboka se nadechnu a pomalu přistoupím. Posadím se na postel a chytnu ji za ruku. Je tak studená, to není dobré, to se mi nelíbí.

„Něco jsem našel v autě," podívám se na fotky a pousměju se, „nechám ti je tady," položím je na stolek, „Emily?" vyzvu její jméno.

Opět se na mě podívá. Hledíme si hluboce do oči. Snažím se z nich něco vyčíst, ale nic tam nevidím. Nemají tu jiskru, nemají nic. Jen se nevinně dívají neznámo kam.

„Řekneš mi, co se stalo? Proč si ležela na mokré zemi? Kdo ti co udělal?" tiše promlouvám a hladím ji hřbetem palce po zápěstí.

Mlčí a jen se na mě dívá.

„Emily, prosím. Musíš nám to říct. Teď si jedna z nás. Jsi naše malá sestřička, o kterou máme všichni strach," slzy se mi hrnou do oči. Je na ni příšerný pohled. Leží jako tělo bez duše. Jediný pohyb, který vykonává je pohyb hrudníku, když dýchá.

Najednou jí slzy stékají po tváři.

Ale ne, prosím, neplakej. „Lil, prosím, neplakej. Řekni mi, nebo Louisovi, nebo komukoli jinýmu co se stalo. Udělal ti něco Robin? Emily, shhh."

Slzy jí tečou opravdu rychle, jedna za druhou. Zhluboka se nadechne a pootevře ústa, jakoby chtěla něco říct. „J-ja nemůžu," zasténá tichým hláskem. Aspoň něco pozitivního - promluvila.

„Proč nemůžeš, co se stalo, prosím řekni, uleví se ti," stále ji jemně hladím.

„Robin," vzdychne a ztuhne.

Co ji ten hajzl udělal?! To mu nedaruju!

„Co Robin? Co ti udělal?"

„Prosím, nikomu to neříkej," pípne tiše a uhne pohledem.

Co nemám říkat?

„Emily, prosím." Lehce ji stisknu ruku.

Slzy jí stékají po tváři a mlčí. Aspoň vím, kdo to byl. Nelíbil se mi už od začátku.Až se mi dostane pod ruku, nechtějte vědět, co udělám!

„Promluvíme si zítra, ano?" políbím ji na čelo a dojdu ke dveřím, kde se ještě otočím. Tak bezmocného člověka plného bolesti a strachu jsem ještě neviděl. Doufám, že se to brzy vyřeší a Emily bude opět ta usměvavá princezna, jako předtím.

Naprosto znechuceně příjdu dolů do kuchyně. Dostal jsem na něco chuť. Louis stojí opřený o linku, v ruce drží skleničku s vodou a kouká do blba.

„Louisi? Hey, Louisi," lusknu mu před očima.

Zvedne ke mně zrak.

„Mluvil jsem s Emily," začnu opatrně.

„Řekla ti něco?" zbystří.

„Neřekla mi, co se stalo, ale vím, kdo to byl."

„A kdo?"

„Nejdřív přísahej, že nebudeš vyvádět!"

„Ok, fajn, přísahám!"

„Robin," vzdychnu.

„Co? Já ho zabiju!" třískne se skleničkou o linku takovou silou, až se rozletí.

„Louisi, něco si slíbil!"

„Já vím, ale jak mám být v klidu, když může za to v jakým je stavu. Řekla ti co udělal?"

„Ne, to ne. Sere to mě stejně, jako tebe, a tak i kluky! Všichni tady máme chuť tomu viníkovi rozbít hubu. Ale nemůžem nic dělat, bohužel," otevřu ledničku a hledím do ní. Vždy, když ji otevřu něco si vezmu, ale teď nic. Spíš se mi dělá špatně.