Stay Strong |n.h. CZ|

60. Chapter

Vyjedeme do rušné ulice. Moc daleko však nedojeme, protože Londýn je opět zasekaný. Naše rychlost by se dala srovnat s rychlostí chůze - v těch lepších případech. Autem vyhrává tichá hudba a naše konverzace se věnuje dětem. Je normální plánovat rodinu, když jsme spolu asi týden.

„Dobře, když se narodí holčička bude to Louise a když kluk tak Liam, souhlasíš?“ podám návrh s úsměvem přes celé líce. Příjde mi to vtipné.

„Fajn, ale co když to budou dva kluci? Tak se jeden bude jmenovat Nando's a druhý Liam,“ řekne, ale pozornost věnuje silnici. Na mě se dívá jen tehdy, když stojíme.

„A proč ne rovnou Kuře,“ protočím oči s úšklebkem.

„Hmm, Chicken Horan,“ olízne si mlsně rty. Schovám hlavu do dlaní a začnu se smát.

Za dobré zábavy cesta utíká poměrně rychle. Když hrála moje, nebo jeho oblíbená písnička, tak jsme okamžitě zesíli rádio a hlasitě pěli. Kolikrát hrála jen nějaká známá a my pěli, jak na lesy - teda, on zpíval, já krákorala.

Nevěnuji pozornost místům, kde právě jsme, až se malinko zděsím, když zastavíme na polní cestě u obrovské louky uprostřed ničeho.

„Kde to jsme?“ zeptám se rozrušeně a pomalu se odpoutám. Rozhlížím se okolo sebe - nikde nikdo. Jen my dva, auto a les.

„Víš, tak jsem si říkal, že je to pěkné místo na to, aby tě tady nechal,“ odpoví s klidem a odpoutá se. Tak to je divný. Jindy poznám, kdy mluví pravdu, ale teď? Nejspíš jen blázním, nic mi neudělá, věřím.

Niall otevře své dveře a vyleze ven. Obejde auto a otevře mou stranu. „Prosím,“ nastaví mi ruku, jako gentleman.

Zaváhám, jen tak na oko, pohlédnu na jeho ruku a semknu rty do přímky.

„Ne dík, počkám tady,“ zkřížím ruce na prsou a pozoruji tu nádheru přes sebou.

„Když to nejde po dobrým, půjde to po zlým,“ řekne si pro sebe. Nahne se a podebere mě, takže se ocitnu v jeho náruči.

„Co blbneš?“ křiknu se smíchem. Opatrně se se mnou vymaní z auta. Nohou zabouchne dveře a mezi prstami nahmatá dálkový zámek. Auto blikne a my míříme neznámo kam.

„Lásko, pust mě,“ zakňučím. Líbí se mi u něho, ale nechci vypadat, že neumím chodit. I když je pravda, že jsem mnohem radši v náruči, protože s mými botami bych jistě moc daleko neušla.

„A proč? Miluju, když tě můžu nosit. Princezny se musí nosit, aby se jim nic nestalo a já nechci, aby se ti něco stalo,“ prozradí roztomile a dál pokračuje v cestě.

Jemně si pohrávám s jeho vlasy. „Kam to vlastně jdeme?“

„Říkal jsem. Na místo, kde tě nechám na pospas živlům. Už jsme tady,“ opatrně mě položí na zem. Vážně to tu nevypadá, jakoby mě tu chtěl zabít, nebo tak. Je to tu krásné, a to je ještě slabé slovo. U kraje lesa je na zemi rozprostřená bílo-červená kostičkovaná deka a na ní piknikový košík. Na malé louce, jež rozděluje les od jezera se pase stádečko srn. Jen co si nás všimnou, utečou. Niallovy ruce se objeví na mém pasu a celou si mne omotají.

„Pěkné místo na zabití,“ zasměju se.

„Taky si myslím,“ vzdychne a políbí mě na tvář, „chceš něco říct?“ pošeptá mi do ucha, až se mi z toho podlomí kolena.

„Ano,“ zalapu po dechu a pozorně naslouchám.

„Nějaký kluk jménem Niall Horan je do tebe strašně moc zamilovaný. Měl jsem ti to vyřídit,“ položí si hlavu na mé rameno.

„Tak mu, prosím, vyřidit, že já víc!“ otočím se k němu čelem.

Niall se usměje. Postavím se na špičky, abych jej mohla políbit. On skloní hlavu, až se naše rty potkají. Mezi námi panuje opravdu napjatá atmosféra. Toužíme po sobě, tak jako nikdy předtím. Svou chtíč dáváme znát na vášnivosti polibků a vzdychů.

„Měli bychom se dát do jídla,“ zasměje se mezi polibky.

Přikývnu a ze špiček se zpátky vrátím k zemi. Niall mě obejme okolo pasu a ukáže, jak správný gentleman, kam mám jít. Opatrně se posadím do měkké deky a zaposlouchám se do zpěvu ptáčků na stromech. Lehký větřík se prohání mezi mými vlasy a větvemi stromů.

Můj princ se posadí naproti mně a začne vytahovat jídlo. Nejdříve misku s jahody v čokoládě, poté hranolky s kuřecím masem a na závěr čokoládový dort. K pití tu je růžovoučká malinová limonáda - moje nejoblíbenější.

„Nabídni si,“ ukáže rukou na dobroty okolo. Sbíhají se mi sliny, ale musím se krotit. Bez tak jsem neskutečně přibrala. Docela se bojím, že by mě Harold na Hubertu neusnesl. Ale zároveň přece nemůžu odmítnout, když se tak snažil - to prostě nejde!

Niall ukradne z misky jednu jahodu a jemně ji přiloží k mým rtům. Bez zaváhání otevřu ústa a nechám si dovnitř vklouznout její obsah. Jemně zkousnu zuby a vychutnávám si tu sladkou chuť jahody, jenž se mísí s čokoládou.