Stay Strong |n.h. CZ|

13. Chapter

S učebnicemi na své hrudi mířím na hodinu angličtiny. Posadím se do své lavice a čekám na zvonění. Do ucha si strčím sluchátko a nechávám se unést do říše bujné fantazie.

„Tomu neuvěříš!" hodí knížkou o stůl Lisa a posadí se vedle mě.

Zmateně se na ní podívám.

„Harry mě pozval na kafe," vyhrkne na mě a celá jen září - říkala jsem, že ji zabije.

„Hmm, super," odpovím ironicky. Štve mě to. Tak ona mě pomalu prosí na kolenou, aby šla se mnou na koně a pak si odejde s Hazzou. Jemu to taky nedám jen tak.

Se zvoněním přijde učitel do třídy a jak na povel se postavíme. Když si sednem zpátky Lisa na mě začne balit každou vteřinu strávenou s Harrym. Opravdu mě teď nezajímá jejich rande, ale nejsem schopná odmítnout. Jde to jedním uchem tam a druhým ven.

xxx

Ve dvě hodiny končí škola a já co nejrychleji běžím k Louisovi.

„Ahoj všichni," bouchnu hlavníma dveřma a vyběhnu do pokoje.

„Co bylo ve škole, princezno?" přijde za mnou Louis s hrnkem čaje.

„Katastrofa."

„Pročpak? Emily, ty někam jedeš?" udiví se, když vidí, jak balím.

„Rodiče se vrací z česka," řeknu radostně.

„Tobe se u nás nelíbí?" smutně se podívá.

Nakloním hlavu a příjdu k němu. Odložím mu čaj na stůl a co nejpevněji ho obejmu.

„Líbí, ale domov je domov."

„Chceš pomoct?" zeptá se smutně.

„Jestli chceš," usměju se a zajdu do šatny. Z poliček odnáším trička a kalhoty. Z ramínek opatrně sundávám vyžehlené oblečení.

Po hodině a půl máme hotovo. Pokoj je zcela vybílen. Oba unaveně ležíme na posteli.

„Zajdu dolů za klukama," plácnu Louise opatrně přes břicho. Vstanu z houpavé postele a tentokrát už opatrněji sejdu schody.

„Kluci?" hledám je po domě. Nikde však nejsou k vidění. Uslyším hudbu, která vede od neznámo kaď. Zvuky mě zavedou do místnosti, kde jsem ještě nebyla. Uprostřed obrovského pokoje stojí klavír, za kterým sedí Liam. V zadním rohu na zemi nna zdech visí kytary všech druhů a velikostí. V dalším rohu jsou bicí. Poblíž dveří je pět mikrofónů postavených do kruhu. Okolo klavíru, na molitanových podsedákách, jsou posazeni ostatní dva kluci: Zayn a Harry - a kde je Niall?

Zaposlouchám se do jejich zpěvu. Jsou tak přirození. Zpívají dokonale i bez elektriky.

Vrátím se zpátky, chci najít Nialla. U zadního vchodu na zahradu se svítí. Vyjdu ven a ihned na mě skočí pes.

Z terasy ke mně doléhá zvuk kytaru hrající nějakou píseň. Pohladím pejska po hlavě a jdu za hudbou. Postavím se do vchodu a vidím Nialla, jak leží opřený o sloupek, v puse drží trsátko a za uchem má tužku.

„Ahoj," zamávám.

„Ahoj," krásně se usměje a přestane hrát.

„Víš, tak mě napadlo. Nechceš se projít?" posadím se vedle něho.

Okamžitě se mu rozzáří oči. „Moc rád!" usměje se a odloží kytaru.

„Co si to hrál?"

„Zkoušel jsem být velký skladatel, ale jaksi se to nedaří," zasměje se a spojí si ruce nervozitou.

„Bylo to krásný!.. Jo, ještě se chci zeptat. Co to je pejska?"