Stay Strong |n.h. CZ|

18. Chapter

„Pojedeš do Bradfordu na konec sezóny?“ zeptá se Robin a ukousne si jablko. Sedíme pod vysokým stromem uprostřed výběhu plýho hřebců. Harold s Bee se pasou kousek od nás.

„Nemám se tam jak dostat,“ řeknu smutně a utrhnu kousek trávy.

Konec sezóny, nebo-li Hubertova jízda v Bradfordu je oslava na konec jezdecké sezóny. Sejdou tam jezdci snad z celé anglie. Je to tam opravdu mazec - dve stě koní na jednom místě se tam vždycky sejde. Na trati je sto psdesát překážek a loty jsou rozdělené na začátečníky, pokročilé a profesionály. K tomu jsou ještě neskákající a vozy. Podle stupně kam se přihlásím, podle toho taky skáču. Zatím jsem stále jezdila jen začátečníky. Padesát skoků všech druhů i velikostí do sto dvaceti centimetrů. Mám v plánu zkusit tenhle rok pokročilého, ale vůbec nevím jestli se tam dostanu.

„Pojeď se mnou?“ nabídne mi.

„To myslíš vážně?“

„Jo, pojeď se mnou.“

„Ráda bych, ale nevím jestli mě Louis pustí.“

Uhne zrakem vedle sebe.

„Robine, Louis je můj bratranec a právě se o mě stará. Stejně kdybych tam jela s tebou budu trvat, aby jeli i kluci.“

„I ten blonďák, se kterým chodíš?“ řekne naštvaně.

Zalapu do dechu. „Můj kluk nemá blondvlasy. Má hnědé vlasy i oči a pravě sedí vedle mě! S Niallem nic nemám, je to Louisuv kamarád. Řekl to jen proto, aby nás Grenade nechala napokoji. Prosím věř mi,“ do oči se mi nahrnou slzy, „nikdy jsem ti nelhala!“

Robin se na mě konečně podívá. Pohladí mě po tváři. Natáhne se a dlouze políbí.

„Věřím tobě, ale jemu ne! Omlouvám se za ty zprávy na facebooku, byl jsem naštváný. Odpustíš mi to?“ sladce se usměje a znovu mě pohladí po tváři.

Přikývnu a políbím ho.

„Miluju tě!“ řekneme nastejno a společně se zasmějeme.

„Tak pojď, jedeme zpátky,“ vstane a zamlaska. Bee přijde a vede s sebou i Harolda.

„Ahoj kamaráde,“ pohladím jeho sametové nozdry a dlouze je políbím. Přejedu mu rukou přes hřbet. Třikrát si lehce povyskočím a pak se prudce vyšvihnu.

„Šikula můj,“ pohladím ho po krku a pobídnu do kroku.

Robin:

Super, popletl jsem jí hlavu. Je tak sladká, když se usmívá, ale tam dole bude jistě mnohem sladčí. Bože, mám takovou chuť z ní vyšukat duši, ale těch pět buzen by mi mohli překazit plány. Hlavně ten její bratranec a ta blond holka. Teplý a teplejší.

Už dál nevydržím koukat se na to její dokonalé tělo a nesmět se ho dotknout. Nejradši bych teď a tady, jenže ve výběhu plným koní ani za nic. Ve stáji bych to taky radši nezkoušel. Takže ji zítra pozvu k sobě a pak ji pustím k vodě. - Dokonalý plán! - Musím se u toho ušklíbnout, jinak by to nešlo.

„Co se tak šklebíš?“ zeptá se mě se smíchem.

A doprdele, Robine mysli, mysli. „Ale, na něco jsem si vzpomněl.“

Doufám, že jsem zase nepřemýšlel nahlas. Po druhý bych se šel rovnou zastřelit.

Poprvé jsem měl takovou končandu, fakt kus. Prsa měla akorát přesně do ruky a ten zadek, hmm. Ale já, kus vola, jsem začal najednou takhle přemýšlet nahlas a všechno posralo.

„Emily, sluníčko?“

To je pravidlo číslo jedna, být milý. To mě naučil táta. Když něco chceš, buď milý a když bude protestovat, vem si to tvrdě. Hlavně za každou cenu. Zlatá slova mého otce.

Když přijedeme ke spodní ohradě u stájí, sesednu z Bee a začnu se s ní mazlit. Sice vypadám jako bezcitná svině. To možná jsem, ale Little Bee miluju z celého srdce. Na koni jsem začal jezdit jen kvůli holkám, ale nějak jsem se do toho postupem času zamiloval a teď je to jediná věc, kterou dělám, protože ji z celého srdce miluju.

„Tak utíkej, beruško,“ pohladím ji na krku a mířím za Emily.

Harold od ní odejde a ona přeleze ohradu. Jdu okamžitě za ní a rukou ji obejmu přes ramena.

„Tak jsem si říkal, nechceš zítra přijít ke mně,“ pokusím se o co nejsladčí úsměv jaký dokážu.

„Jo ráda,“ usměje se a políbí mě na tvář.

Aww, bude šukaní. Mé vnitřní já, pravě skáče salta v zad.