Stay Strong |n.h. CZ|

33. Chapter

Louis:

Kmitám pohledy z Liama na Emily. Jsem neskutečně šťastný, že je zatím v pořádku, ale zároveň mě drtí to, že Emily nejspíš ztratím navždycky. Představa, že stojím nad jejím hrobem jako tehdy, když umřela babička, je otřesná. Jenže teď bych tam stál sám. Strachy se zachvěju a u toho se mi podlomí kolena. Zakymacím sebou, ale zůstanu stát.

„Louisi, v pořádku?" pohladí mě po rameni Eleanor.

Otočím hlavu na přistroj ukazující její tep, abych se ujistil, že je stále mezi námi a přikývnu.

„Pojď, jdeme domu," chytne mě za ruku.

„Ne, ja-ja," koktám při pohledu na Liama.

„Jen běž brácho, chápu to," vzlykne. Má červené oči od pláče a suché rty.

„Tak dobře."

Eleanor má pravdu. Nezvládám pohled na svojí princeznu. Niall ji hladí po ruce a hypnotizuje její oči, aby se otevřely.

„Pojď taky, potřebuješ to stejně," chytne ho za ramena.

„Co když se vzbudí?" pohlédne na ni s červenýma očima.

„Nialle, ačkoliv bych moc chtěla, jako všichni tady, aby se probudila nestane se to. Dnes určitě ne," steče jí slza po tváři.

Mlčky vstane a projde přede mnou.

Procházíme temnou nemocniční chodbou a nikdo z nás nemluví.

„Chtěl bych tudy procházet v mnohém šťastnější chvili," prohodí do ticha Niall.

„A to je?" zeptá povzbudivě El.

Niall se na ni podívá a krásně se usměje. „V náruči se svým prckem, nebo abych jsem běžel jako o život, jen proto, abych stihl porod."

Eleanor se usměje. „Neboj, i taková chvíle přijde," přitulí se ke mně.

Vyjdeme před nemocnici, kde mám zaparkované auto. Venku je stále zataženo a je poměrně chladno. Jakmile se dostaneme ven, seběhnou se na nás novináři.

„Pane Tomlinsone, Liam Payne se údajně už probudil, proč tedy ten smutek?" zastaví mě muž.

„Protože ta dívka je stále v komatu," odpovím a pokračuju dál v cestě.

„Vždyť je to obyčejná holka, kdo je to?"

„Obyčejná pro Vás, pro mě vším," odseknu a usednu na sedadlo spolujezdce.

„Pane Tomlinsone... Pane Horane.. Slečno Calder," překřikují se novináři jeden přes druhého. Niall se posadí do zadu a Eleanor na místo řidiče, protože já bych řízení nezvládl. Cesta k nám probíhá za naprostého ticha. Jen z rádia se pořád šíří hlas se zprávami, kde se nemluví o ničem jiným než o Liamovi a té nehodě ve stáji.

Přijedeme před náš dům. Já i Niall okamžitě vystoupíme, jen Eleanor dál sedí v autě. Pohlédnu na ni a ona odpoví: „Musím ještě něco zařídit."

Smutně přikývnu. Zabouchnu dveře a prohlížím si náš dvorek, zatímco Niall hledá klíče. Odemkne a vstoupí dovnitř a já jej samozřejmě následuji. Mlčky vyběhne schody a zmizí v patře. Zavřu za sebou a zdrceně procházím prázdným domem. Působí chladně. Nohy mě zavedou do naší hudebny. Posadím se za klavír, ruce položím na klávesy a pomalu začnu vyhrávat první tony 'They Don't About Us'. Emily tenhle song milovala! Zatímco hraju, v hlavě mi běží text.

„They don't know how special you are. They don't know what you've done to my heart. They can say anything what they want 'cause they don't know abou us," broukám své solo a u toho mi tečou slzy.

Kdysi mi seděla na klíně a já to hrál. Broukal jsem jí text do ucha a ona poslouchala s překrásným úsměvem.

Přestanu hrát a vrátím se do obývacího pokoje. V malé skříňce pod nově koupenou televizí mám schované všechny vzpomínky na Emily. Vytáhnu proutěný košík s vyšívkou, kde jsou fotky od raného dětství až po předškolní věk. Prohlížím si jednu fotku za druhou. Nad každou fotkou se zastavím, protože mi hlavou probleskne moment s tím spojený. Víc mě ale zaujmou videonahrávky. Namátkově vytáhnu z nich a strčím do přehrávače. Posadím se do tureckého sedu a své tělo opřu o gauč. Ovládáním zapnu televizi a nastavím na přehrávač. Přede mnou se objeví přesně to, co celý svůj život neskutečně miluju.

Vzal jsem mamce kameru a položil jsem ji u sebe v pokojíčku na stůl, ale tak, abychom tam byli oba dobře vidět. Mě v tu dobu bylo sedm a Emily rok.

„Tak šup, povídej něco," zatleskal jsem a čekal co udělá.

Ona však jem seděla a hrála si s replikou Forda Mustanga.

„Emily máš mě ráda?" zeptal jsem se ji. Akorát bouchla autem o zem, „Lilinko, máš ráda?" udělal jsem smutný výraz.

Nereagovala na mě. Jen ze sebe vydávala zvuky a bouchala s autem o zem.

„Achjoo," smutně jsem vstal a někam odešel.

Emily se podívala mým směrem. „Loui," poprvé promluvila. Ale když viděla, že nejdu začala plakat.

V tom jsem okamžitě přiběhl. „Neplakej, já se šel jenom na bumbat." Hned jak jsem to dořekl, přestala.

„Pani, byla kouzelná," promluví Niall do ticha, které narušoval jen hluk z televize.

Pohlédnu na něho a usměju se. „Pořád je!"

Posadí se na gauč a sleduje se mnou. „Víš Louisi," začne neklidně. Zhluboka se nadechne, „zkrátka, musím ti něco říct."

Zastavím přehrávač a otočím se k němu. „Poslouchám," přikývnu na souhlas mého plného soustřední na jeho projev.

Sesune se ke mně na zem a zhluboka se nadechne.