Stay Strong |n.h. CZ|

51. Chapter

„Neuvěříš, co se mi stalo!" zabouchnu za sebou dveře od hotelového pokoje a opřu se o ně hlavou. Emilian vykoukne zpoza rohu a v puse drží kartáček na zuby.

„E-e," zabrouká s plnou pusou pěny.

Rozzářeně se na něho zahledím. „Takže," hrcnu sebou do postele, „kde bych začala," hlavou mi běží celé dnešní ráno.

„Co kdybych začal já," vyhrkne potom, co si utřel pusu do trička, „kde si byla celou noc?! Nebereš telefony. Nedáš o sobě vůbec vědět! Tom i já jsme měli starost, ale aby z toho nebyl průser nějak jsem tě zakecal!" vybouchne a při svém polokřiku pohazuje rukama do vzduchu.

Nevinně skloním hlavu. „Promiň, ale kdybych se vrátila sem, nestalo by se to, co se stalo," ospravedlním se.

„Tak co se stalo tak úžásnýho?" Protočí svá zelená kukadla a posadí se vedle mě na kraj postele.

„No takže, když jsem odcházela od Nialla bylo venku neskutečně moc fotografů a pak jsem uviděla ten důvod toho všeho. Uprostřed toho kruhu stál samotný Justin Bieber!"

„A z toho si tak vyplácaná?" Nechápavě nadzvedne obočí.

„Ne, vlastně trochu. Já nevím, ale pro jistotu jsem se vrátila zpátky k Niallovi, no a běhěm pár vteřin se Justin snažil probojovat k nám, aby měl chvili klid."

Flash back:

„Tak se měj." Naposledy se políbíme mezi dveřmi. Niall mě stále pozoruje, ale já momentálně řeším něco jiného - paparazzi.Proč je teď tak velký halo?

„Justine, můžete prosím.. Justine, je pravda, že.. Justine, udělal jste..." překřikují se tisíce hlav najednou. Uf, aspoň, že to nejsme s Niallem.

„Emily, pojď zpátky," sykne tiše Niall.

Otočím se a poslechnu ho. Propluju zpátky do bytu a docela si oddychnu. Když vlastně proč? Vůbec mě neznají. Maximálně přes Louise.

„Kdy to chceš veřejně oznámit?" optám se opřená o dveře.

„Ty chceš, aby o tom věděli?"

Pokrčím rameny. „Jen ať všichni vědí, že patříš mě!" Postavím se na špičky a políbím na nos.

Usměje se. „Tak dobře." Vytáhne z kapsy mobil a něco do něho začne psát. Po chvíli od něho odtrhne zrak. „A je to. Jsme spolu, oficálně."

Hned na to mi pípne na mobilu upozornění z twitteru. Připojení přes wifi dělá zázraky.Odemknu obrazovku a zkontroluju upozornění. Niall přidal fotku s vámi:'We're officialy together #inlove with @emarold15'

Ušklíbnu se. „Proč si tam dal tu starou fotku?"

„Protože je strašně rozkošná!"

Postavím se na špičky a chci ho políbit, když v tom někdo začne šíleně mlátit do dveří. Niall se na mě tázavě podívá a otevře. Dovnitř vletí vysoký kluk. Má na sobě černé volné kalhoty, bílé tílko a přes ramena černou mikinu bez rukávů. Přes oči má černé Rey-benky a na hlavě snapcap. Jakmile Niall zavře, kluk si oddychne.

„Díky, zachránil si mě," vzdychne mladík s kanadským přízvukem. Z očí si sundá brýle a celou si mě prohlédne. Olízne si spodní ret a poté ho zkousne. „Kohopak tu máš za roštěnku?" zapřede a stále neztrácí pohled ze mě.

„Prrr, kamaráde." Niall si mě přitáhne víc k tělu.

„Ou, sorry." Zvedne ruce nad hlavu, jako by se vzdával.

„Justine?" opatrně vyslovím jeho jméno. „Můžu se s tebou vyfotit? Chci, aby jedna holka zemřela závistí." Zasměju se.

Justin zatřepe hlavou, jako bych byla magor, a uchechtne se. „Jo, klidně."

Dám Niallovi mobil do ruky a když jdu k Justinovi, upravuji si vlasy. Stoupnu si vedle něho a on si mě přitáhne blízko sebe. Niall nás ne moc nadšeně vyfotí. Když mi vrácí mobil, stačí u toho Justina zabít pohledem. Přitáhnu si ty dva blíž k sobě a vyfotím všechny tři.

„To aby to byla dvojnásobná vražda." Zasměju se nad jejich nechápavými pohledy.

End of flash back.

Celá nadšená mu vyprávím, co jsme dělali a samozřejmě, že jsem nezapomněla mu oznámit, že jsem nyní přítelkyně pana Horana. Emilian jen přikyvuje. Moc dobře vím, že je to ta jeho sladká ignorace. Vrazím mu do ruky telefon, kde jsou fotky.

„Jeď dál, jsou tam aj ostatní." Plácnu sebou do postele.

„Jaktože máš fotku s Richardem Hammondem, Lanou Del Rey, Jeremy Clarksonem a Danem Smithem?" Vykulí oči a přesouvá mezi fotkami.

„Poslouchal si mě před chvilkou?"

„Ehmm," poškrábe se na zátylku, „ne."

„Tak to máš smůlu, měl si poslouchat." Pošlu mu vzdušnou pusu.

Podívá se na mě svýma krásně zelenýma očima a šešpulí ústa do smutného výrazu.

Zavrtím hlavou a vytrhnu mu mobil z rukou. Začnu si fotkami projíždět sama. Slastně si oddychnu a zasním se. Vyruší mě zběsilé vibrování telefonu. Když se podívám, kdo to je, vyčaruje se mi široký úsměv na tváři.

„Ano?" zapěji to telefonu a vykopnu nohy radostí.

„Ahoj," zapěje i druhá strana, „tak jsem si říkal, jestli by si nechtěla zajít do stáje. Přece jenom jedeš Huberta, měla by si trošku trénovat."

„Ehmm," zamyslím se, „a co když řeknu, že ne?" Strčím si prst do pusy. Proč to dělám?

„Tak stejně půjdeš, protože to je příkaz majitele." Zasměje se. „Jdem rovnou."

„Tak fine, to mám tak hodinu než sem příjdeš."

„Opravdu?"

Zasměju se. „Jo."

„Tak abys nebyla moc vyjevená." Zasměje se a ukončí hovor.

Nechápavě se podívám na černou obrazovku a zahodím mobil na postel.

„Emily!" Hlasitě někdo zařve. Jde to z venku. Třeba to je jen omyl, proto to moc neřeším.

„Emily!" znovu se ozve zakřičení.

Vstoupím na balkon a ohnu se přes zábradlí. Dole stojí malá postavička chlapce, co vzhlíží vzhůru. Bože, to je pakouš. Zaběhnu zpátky a rychle se obleču.

„Kam tak spěcháš?" zeptá Emilian, co se mazlí u dveří s Ronnie.

„Do stáje. Můžu ti tu nechat Rose?" Pohodím vlasama.

„Já jdu taky pryč, ale hodím je k Tomovi."

„A kam jdeš?" zapředu mezi zuby.

„Ale," prohrábne si vlasy, „mám rande," řekne tiše.

„Fákt?"

Přikývne.

„Tak to mi ho musíš ukázat, ale později, teď musím jít." Líbnu ho na tvář. Pohladím Rose a vyběhnu na chodbu. Rychle se řítím po schodech a přebíhám okolo recepce až doběhnu ven. Niall stojí u svého černého Range Roveru a hledí na své boty. Ruce má v kapsách a na očích černé Rey-benky. Jakmile mě zbystří, doširoka se usměje. Přistoupí blíže ke mně a dlouze políbí. Bez dalšího slova mi jako gentleman otevře dveře spolujezdce. Zabouchne je, obejde auto a posadí za volant. Nastartuje a vyjíždí přes centr Londýna ke stáji.