Stay Strong |n.h. CZ|

21. Chapter

Louis:

Vypadá strašně. Po těle má modřiny a na zápěstí podlitiny, jakoby ji někdo svázal. Tohle si nezaslouží. Až zjistím, kdo ji to udělal rozbiju mu hubu! - u koho byla teď naposled? U toho Robina, nebo jak se jmenuje. Ještě že je tak čestná a všechno řekne po pravdě.

Musel jsem ji vykoupat, byla celá od bláta. Sice je teď vzhůru, ale absolutně na nic nereaguje. Jen kouká neznámo kam. Jestli tohle má na svědomí opravdu on, tak přísahám bohu, že ho zabiju! Oblékl jsem ji do svého trička, odnesl do postele a pořádně zabalil. Je bílá, jak stěna. Rty má popraskané a oči sotva otevřené.

„Emily, princezno, řekneš mi co se stalo?" pohladím ji po vlasech.

Neodpovídá.

„Jsi doma, v bezpečí, nic se ti nestane. Jsem tu já, jsou tu kluci, holky, Loki. Chceš ho zavolat?"

Přikývne.

Uf, aspoň jeví nějaké známky života.

„Tak počkej chvilinku," políbím ji na čelo, „Lokine," zavolám přes zábradlí dolu. Hned se ukáže a hbitě vyběhne schody ke mně.

„Ahooj," podrbu ho za ouškem, „támhleta princezna tě potřebuje," ukážu na ležící Emily.

Loki se usměje svým psím úsměvem a rozběhne se k ní. Vyskočí na postel, otočí se dokola a přitulí se. Emily natáhne ruku, aby ho pohladila. Loki ji olíže a Emily se trošku pousměje.

Emily:

Proč mi to udělal? Své poprvé jsem si představovala úplně jinak a hlavně nechápu, jaký měl důvod. Hovado nadržený! Všichni kluci jsou nechutní, sprostí slizouni, co jim jde jen o jedno. Ou, zapomněla bych, Louis takový není. Jenže to je jeden z miliardy.

Co Niall a ostatní kluci ze skupiny?, křikne podvědomí.

„Jestli to někomu cekneš, bude velký problém." Tahle věta mi hraje v hlavě od toho incidentu pořád. Chci ji pryč, chci všechny ty ohlavné myšlenky na dnešek pryč.

Nejkrásnější pocit je, mít u sebe takového chlupáče jako je Loki. Zvířata jsou nejlepšími přáteli. Jakmile jsem se na tajno dostala do stáje, vyskočila jsem na Harolda a odjela na střed ohrady k velkému stromu, kde jsem ihned začala plakat. Byla jsem naprosto zesláblá a spadla jsem z něho. Zůstala jsem ležet na zemi. Harold do mě žďuchal nosem, nechtěl mě tam tak nechat, ale vůdčí hřebec ho zavolal a on musí poslouchat. Válela jsem se jen tak na zemi a plakala. Do toho začala ta bouřka. No, a pak mě už našel Niall. Překvapilo mě, že si sedl na Harolda. A jak jsem se vůbec dostala pryč ze svázaní? Nějak záhadně jsem uvolnila zápěstí a už to bylo. Vzala jsem si sebou i fotku s rodiči a s Louisem. A do háje, kde jsou?

„Ahoj princezno, můžu?" lehce zaklepe někdo zaklepe na otevřené dveře.

Ohlédnu se, kdo to je a vrátím svůj zrak zpátky na Londýn z okna. Ani nevím proč, ale je tam něco bezpečného.

Blonďatý chlapec opatrně přistoupí, posadí se na kraj postele a chytne mě za ruku. Mým tělem projede chvilkové teplo. Moc příjemné..

„Něco našel v autě." Moje fotky. „Nechám ti je tady," položí je na malou skříňku u postele, „Emily?"

Zvednu zrak k němu - ty jeho dokonalé oči. Ztrácím se v nich, ale něco jim chybí. Chybí jim ta jiskra, kterou vždycky mívali. Místo toho z nich plane starost, strach, lítost - samé negativní pocity.