Stay Strong |n.h. CZ|

23. Chapter

Niall:

Louis odjel do města zařídit něco ohledně pohřbu Emily rodičů. Každý z kluků za ní chodí, jestli něco nechce a snaží se ji rozveselit. Jenže bez úspěchu. Za těch pár týdnů se konečně malinko rozmluvila, ale stále nechce říct co se stalo. V noci kvůli tomu nespím. Louis spí každý večer u ní v pokoji, aby měla pocit bezpečí, protože první noc po tom incidentu byla šílená. Loki leží celé dny u ní a odejde jen kvůli jídlu a potřebě.

„Princezno, všechno v pořádku?" nahlédnu mezi dveřmi.

„Nialle, musím ti něco říct. Vím, že Louis není doma, jinak bych to řekla jemu, ale je to nutný," posadí se a pokrčí kolena.

No páni, taková nikdy nebyla. Vždy odpověděla jedním slovem, ale nikdy nemluvila.

Příjdu k ní a posadím se naproti do tureckého sedu.

„Jsi hned po Louisovi komu důvěřuji," lehce se pousměje.

Úsměv ji oplatím a pohladím ji po kolenu. „Tak co se děje?"

„Víš, chci ti říct, co se tenkrát stalo," povzdechne si tíživě.

Emily:

„Víš, chci ti říct, co se tenkrát stalo," povzdechnu si tíživě. Nemůžu to v sobě dusit déle, i když to možná bude zlé. Už nechci cítit tu šílenou zátěž na své hrudi. Už nikdy, nebo aspoň ne teď.

Zhluboka se nadechnu a začnu: „Přišla jsem na domluvené místo a Robin mě tam už čekal. Dali jsme si pusu a já se chtěla podívat našeho domku. Prošla jsem ho celý a skončila jsem u sebe v pokoji. Robin mě se zájmem pozoroval. Pak přišel a začal mě líbat. Nebránila jsem se, ale když pak zajel rukou na zadek a přesunul se z úst na můj krk, bylo to divný. Ze začátku se mi to líbilo, ale pak už najednou ne. Řekla jsem, ať toho nechá, ale on stále pokračoval," při vzpomínce mi tečou slzy proudem, „hodil mě na postel a ruce svázal ke kovovému čelu. Když začala křičet dal mi facku. A potom-potom-"

„Ššš, vím, co myslíš, nemusíš to říkat," zavřel oči, jakoby ho to bolelo.

„Neplakej, všechno je v pořádku, už ti nic neudělá. Ani se tě nedotkne, slibuju a můžu to slíbit i za kluky!" posune se vedle mě a obejme. Hlavu zabořím do jeho hrudi. Slzy mi tečou velkou rychlostí. Doufám, že mu můžu věřit.

Louis:

Nesnáším pohřby. Všechno to zařizovaní kolem, z čehož panuje smutek. Když mi to mamka volala byla zdrcená. Takhle jsem ji opravdu nikdy neslyšel, ale je to život. Někdo se narodí, někdo umře. Naštěstí to mám už za sebou. Volal jsem i do Česka, jenže tam byl malinko problém s překladem, ale nakonec jsme to zvládli. Byli zničeni přesně jako my. Nedivím se. Zemřela úžasná žena a tou teta byla. Oba byli dokonalí. Strejda, z každého si dělal legraci, smál se, miloval život a hlavně miloval tetu s Emily. Teta Monika ta byla prostě úplně úžasný člověk. Málo kdo ji rozzlobil, měla překrásný úsměv a byla prostě úžasná. Emily má z každého něco. Od strejdy má neskutečnou lásku ke všemu živému a po tetě má skoro všechno. Při vzpomínce na ty dva mi stékají slzy po tváři. Nebreč! Je to život! Nebreč!! , křičím na sebe, ale nějak to nezabírá. Přeřídím převodovku a sešlápnu plyn.

Zanedlouho jsem doma. Vejdu dovnitř a zarazím se. Emily sedí u televize s Niallem.

„Ahoj," pozdravím překvapeně a ti dva se ihned otočí.

Emily vstane a běží ke mně. Skočí mi kolem krku a nohy obmotá okolo mého pasu - co se děje?

„Emily, jsi v pohodě?" opatrně se zeptám, přičemž ji pevně objímám. Jsem neskutečně rád, že vylezla z pokoje. Niall nás pozoruje a na lících má úsměv. Ale ten mi chybí i v očích. Pak však vstane a někam odejde. S Emily v náruči příjdu ke gauči a položím ji. Usednu vedle a pohladím ji po pokrčeným kolenu.

„Zlatíčko, vím, že jsem s tím trapný, ale řekneš mi, prosím, co se ten večer stalo?"

Ona skloní hlavu a prohrábne si vlasy „Řekla jsem to Niallovi, ty jsi tu nebyl, jinak bych to řekla tobě. Víš," pokračuje a ja ji nevěřícně poslouchám.

Ten Robin je hajzl! Až se mi dostane pod ruku. Už jsem to jednou říkal, ale jednou brzy se to stane skutečností. Slzy jí stékají po tváři a mě se hrnou taky.

Když skončí, přitáhnu si ji k sobě, políbím do vlasů a sevřu co nejpevněji v objetí. Nemám slov, nevím jak reagovat. Je to otřesné. Nechápu, jak někdo dokáže být tak krutý. Sex má být o tom, aby si ho užili oba dva a ne jenom jeden.

„Nechceš to nahlásit na policii?"

Vyděšeně se na mě podívá.

„On mě varoval. Už teď se bojim, když to víte vy dva."

„Nic se ti nestane! Ochráníme tě!"

„Ale Louisi," vzlykne, „máte hodně práce, jak mě chceš chránit?"

Niall přijde a na podnosu má tři šálky čaje a nějaký zákusek.

„Ráno tě odvezeme do školy, odpoledne vyzvedneme a pak s tebou půjdem do stáje. Vždycky to bude jeden z nás pěti a nebo někdo z ochranky. Dokud se to nevyřeší."

Emily zvedne šálek a ustrkne si. Chvilku kouká do neznáma, zvedne se a se šálkem odejde nahoru.