Stay Strong |n.h. CZ|

57. Chapter

Niall:

Nevím proč se Marylin tak moc bojí kavalet. Dokonce jsem si všiml, že když lonžuju, Marylin se snaží uniknout před bičem. Proč? Při pomyšlení, že někdy někdo bil mou kobylku mě ničí. Bojí se i drezúrní pušírky. Potřebuju, aby byla klidná, a proto jsem odhodil bič a nechal ji lonžovat bez biče a k popohánění jsem užil svou ruku.

Marylin je mnohem klidnější. Má krásně vyklenutou hlavu a poslouchá na slovo. Jedno ucho má natočené ke mně a druhým poslouchá okolí. Jedním okem sleduje můj postoj a druhým kontroluje okolí. Neuvěřitelné, co ti koně dokáží.

„May, gallop," zadám pokyn a jemně máchnu rukou.

Marylin si odfrkne a okamžitě naskočí do cvalu. Dokonalé sladění nohou. Dokonalé držení těla. Nemůžu uvěřit, že tahle dokonalost patří zrovna mě.

„Hou, klus, hodná," promlouvám uklidňujícím hlasem. Marylin se nejdřív nechce, ale poté poslechne a zpomalí do živého klusu. Nechám ji vyklusat a pak si ji vezmu pod sedlo. Alexa by se měla každou chvíli vrátit.

„Nialle," zavolá dívčí hlas od brány. Otočím se a spatřím Alexu sedící na strakatém valachovi. Věnuji jí jeden ze svých upřímných úsměvů a zastavím Marylin do kroku. Alexa sleze z Dimpla a vyhákne si pásky, které se objevují u elektrických ohradníků. Projde dovnitř a zase za sebou zavře. I s Dimplem po své levé straně přijde k nám. Na tváři má zase svůj zařivý úsměv. Zhluboka se nadechnu a z plných plic vydechnu. Nialle, to bude v klidu, promlouvá na mě podvědomí a snaží se mě uklidnit.

„Omlouvám se, že nám to tak dlouho trvalo, ale nějak jsme se zacválali. Našli jsme úplně dokonalou louku. Někdy bychom tam měli spolu zajet," mezitím, co mi vypráví o jejich dokonalým cvalu, hladí Dimpla po krku a on si to vidno užívá.

„V pohodě, zase tak dlouho jste pryč nebyli," snažím se znít co nejmileji.

Miluju naše directionerky, moje crazymofa, ale teď bych opravdu byl radši, kdyby tu nebyla, i když ji potřebuju. Cítím, že to špatně skončí. Ta holka tady se mnou flirtuje a já jsem šťastně zadaný. Chci, aby tu u mě byla Emily. Chci vidět jeji dokonalý úsměv. Jeji celou. Chci vidět, jak ladne jezdí, jak se pohybuje, jak se stará o Harolda a ostatní, chci, aby tu byla. Potřebuju cítit její přítomnost, potřebuju ji.

„Je skoro deset," zasměje se a začne si hrát se svými blond vlasy v culíku.

„Aha," odpovím neutrálně a přistoupím k Marylin - nečekal jsem, že jsem tu už tak dlouho.

Odepnu ji lonžovací postroj, pod kterým je zpocena. Lehce pot setřu rukou a na jeho místo položím sedlo. Alexa se mezitím vyhoupla na Dimpla. Když je sedlo dostatečně utaženo, nasadím se helmu a vyhoupnu se na Marylin pohodlný hřbet.

„Nejdřív projdeme okolo kavalet v kroku, pak v klusu, pak procváláme a nakonec zkusíme skočit, pokud vše půjde jak má, jo?" zavolám přes halu na Alexu, která kluše na volném plácku. I přes tu vzdálenost vidím, že přikývla. Živým klusem přikluše k nám a těsně před námi zastaví do kroku. Musím říct, že jsem se lekl, že do nás narazí.

Alexa se zasměje. „Snad sis nemyslel, že bych do vás narazila. Kdybys viděl svůj výraz."

Ironicky se zasměju a když se zařadí před nás, protočím očima. Asi jsem na ni zlý, ale jak by vám bylo, když byste byli zadaní a dělala na vás oči jiná dívka. Někomu by to lichotilo, ale já jsem už proti tomu imuní. Jo, to kdyby tu byl Harry, to by bylo něco jinýho. Ten by se s ní vybavolal, smál by se, flirtoval. Nechápu, jak on to dokáže. Flirtovat s jinýma a přitom mít dívku. Já to nezvládám. Připadám si potom jako bych ji podvedl.

Jakmile Marylin zpozoruje kavalety na zemi, začne couvat a všeljak sebou vrtět. Nevšímá si Dimpla a celá se soustředí na bílo-červenou kládu na zemi. I když ji sedím na hřbetu, dobře jí vidím do očí. Vypadá jako by to měla být otázka života a smrti. Vytahuje hlavu vysoko a zorničky stále směřují ke kavaletě. Vypadá opravdu strašidelně. Jak moc se soutředí na zem, tak je vidět oční bělmo. Celá se klepe. Chvíli nepostojí. Můžu na ni klidně promlouvat, jak chci, ale nejspíš to je marné, ale nevzdám se.

„May, May, hoou, klid, to nic, ššš," tiše promlouvám. Vím, že mě slyší, protože uchem okamžitě namířila ke mně. Hlasitě frká, hrabe předním kopytem a agresivně dupe zadníma. Jemně zatlačím holeně a snažím se ji obrátit na druhou stranu. Na stranu bez kavalet, kde by se uklidnila. Jen co ji obrátím, nabere neuvěřitelně rychlé tempo klusu, že udělat jeden špatný pohyb, nacválala by, a to momentálně nechci.

„Zkus to s ní projet cvalem," houkne Alexa starostlivě.

„To bych neriskoval. Potřebuju, abychom oba žili," odpovím s neklidem. Marylin by byla schopna nás zabít, jen aby nemusela okolo toho. Mohl bych to ale zkusit v klusu, třeba se tomu nebude tak věnovat. Natočím May na dlouhou stěnu. Alexa se postaví před nás a já se s Marylin nalepím na Dimpleův zadek. Dimple si nejspíš myslí, že se jde skákat, a proto nad ním Alexa ztratí kontrolu a společně skočí první kavaletu. May se samozřejmě lekne a vzepře se na zadní, u čehož hlasitě zařechá. Díky nečekané situaci z ní spadnu. Dopadnu na studený písek. Nemůžu se pohnout a ani chytit dech. Jediný, co tak na půl vidím je, jak May protrhla pásky a zmizela z haly.

Emily:

Dnešní výstava skončila dřív, než jsem si myslela. Jelikož jsme s Rose byly obě rozlámané, tak jsme se rozhodly, že se trošku projdeme. Mé nohy nás zavedly do stáje. Jakmile jsme vstoupily na pozemek, do nosu mě praštila vůně sena, slámy a koňského trusu. Asi jsem divná, ale voní mi to. Pokaždé, když jsem zde, jdu se podívat na nástěnku. Nic nového tam není, kromě seznamu věcí ohledně Huberta. Vyfotím si to na mobil a vydám se ke stáji. Venku jsem viděla Niallovo auto, tak snad tu někde je.

Vstoupím do stáje, ale tam není ani živáčka. Všechny koně jsou na pastvině. Vyjdu zpátky ven a rozhlédnu se okolo sebe. Z ničeho nic uslyším třídobé dopady kopyt do země. Otočím se za zvuky a proti nám se řítí černá kobylka - Niallova kobylka.- Šlo jasně poznat, že běží z haly. Postavím se jí cesty a začnu máchat rukama na uklidněnou.

„Hou, hou, Marylin."

Kobylka zpomalí a hlasitě odfrkuje. Chytnu ji za volné otěže a vracím se s ní zpátky do haly. Rose mě následuje na každém kroku. Jen co vstoupíme dovnitř, Marylin začne být opět neklidná, taktéž i já. Obě dvě ztuhneme, ale každá z jiného důvodu.