Stay Strong |n.h. CZ|

26. Chapter

Odvádí mě někam do přízemí. Jsou tu velmi nízké schody, a proto opatrně našlapuju. V temné tmě nic nevidím, ale Liam rozsvítí a mě se naskytne neskutečný pohled. Uprostřed této místnosti je vyvýšený boxerský ring. Přes jednu dlouhou stěnu je obrovské zrcadlo a před ním různé posilovací stroje. K nám bližším rohu visí červený boxovací pytel. Stěny jsou postříkané nápisy - Zayn si vyhrál.

„Tady teď budeme trávit nejvíce času, pokud sis to ovšem nerozmyslela," projde kolem mě dolů a posadí se na zem ringu.

Sejdu dolů a posadím se vedle něho. „Hezký to tu máte," schovám hlavu do ramenou a uculím se. Ještě jednou se pořádně rozhlédnu, „sem chodíte cvičit?"

„Moc ne. Někdy mi to přijde tady jen pro okrasu," lehne si pod gumové popruhy, které vedou obvod ringu. Mají červeno-modré rozdělení.

Zasměju se společně s ním. Je dobrý mít doma vlastní tělocvičnu a nechodit do ní. „Kdy začneme?" plácnu ho po bříšku.

„Hééy!" stáhne si mě k sobě, „nesmíš!" snaží se být vážný.

Zadržuju smích. „Tak fajn, omlouvám se," pokusím se o kamennou tvář.

Prudce si mě podhodí pod sebe.

Vylekám se - to se mi nelíbí. Se zatajeným dechem čekám, co bude dál.

„Emily?" podívá se na mě zváštním pohledem.

Suše polknu.

„Jsi v pořádku?" pustí mě a postaví se na zem.

Oddychnu si. „Jo jsem," zalžu.

„Nevypadáš na to," zvedne jedno obočí.

„Já jen.. Na na něco jsem vzpomněla," promnu si oči a zabořím prsty do vlasů.

Posadí se zpátky vedle mě a opatrně položí ruku na mé stehno. „Robin?" optá se tiše.

Jakmile vysloví jeho jméno, chce se mi brečet.

„Byla si vyděšená, protože tě takhle kdysi vzal on, předpokládám."

Semknu rty a přikývnu se zavřenýma očima.

„Ne všichni kluci jsou takový," pousměje se.

Z vrchu se ozývají něčí hlasy a dusot. Dřevěné schody vydávají strašidelné zvuky. Tak v půli schodů stojí nějaká tmavá postava.

„Tady jste, všude vás hledám. Pojďte se najíst, než vám to Niall všechno sní," mávne dívka, která připomíná Eleanor.

„Tak pojď," natáhne ke mně ruku.

S pousmátím vstanu a první vycházím po schodech s Liamem v zádech. Nahoře se postaví vedle mě a bok po boku přicházíme do kuchyně. Všichni opět ztichnou a hodí po nás tázavé pohledy. Nechápavě se na sebe s Liamem podíváme a nastejno se posadíme k barovému ostrůvku. Velký je dost, takže se bez problému vejdeme úplně všichni.

„Zítra bych chtěla jít za Haroldem," oznámím a napiju se pomerančového džusu.

Louis se na mě okamžitě podívá. „Ale.. Já s tebou bohužel jít nemůžu," posadí se naproti mně s jídlem na talíři.

Ne, to ať ani neříká!

„A-a proč? Dlouho jsem tam nebyla. Harold mi neuvěřitelně chybí."

„Mám jít s Eleanor na focení."

„A co kluci?" podívám se na Nialla.

„Letím do Irska za rodinou," řekne s plnou pusou Niall.

„Achjo, pozdravuj."

„Harry, ty bys se mnou nešel?" zeptám se s kapkou naděje.

„Přijede mi sestra."

Sakra, to nikdo nemá zítra čas? Sama se bojím jít.

„Zayn?"

„Jdu s Perrie na večeři."

Povzdechnu si a kouknu na Liama. „A ty?"

„Já bych možná mohl."

„Fakt?" zazářím.

„Jo, Danielle je v Americe, takže mám volno."

„Ano, ano, ano!" radostí ho pevně obejmu.

Začne sýpat. „Emily, Emily, vzduch."

„Ou, jasně promiň," omluvně se usměju a pustím se s chutí do jídla, na které si dělal zálusk Niall. Hned, jak jsem se otočila zpátky, zesmutněl.