Stay Strong |n.h. CZ|

46. Chapter

Emily:

Z krásného, skoro slunečného dopoledne se den jistě přesunuje na její druhou půlku, jenže už ne tak slunečnou. Místo toho je nebe zamračené a ze šedých mraků dopadají na zem velké kapičky deště. Je něco málo po druhé hodině a celým domem svítí světla, aby nepůsobil tak prázdně. Netuším, jestli právě vařím z hladu anebo z nudy. Každopádně se docela bavím, aspoň nějak zabiju ten pochmurný čas. Z přehrávače postaveného na lince vyhrává 'White Wall's od Macklemora. Tiše si zpívám a přitom míchám těstoviny s rozemletým masem na pánvi. Vůně z jídla stoupá vzhůru a narušuje klid mých chuťových pohárků.

„Vzácná návštěva," naruší hudbu jistý hlas s irským přízvukem. Ten hlas poznám, i kdyby mluvil s davem lidí.

Otočím se se širokým úsměvem na líci. „Šípkový princ se probudil."

„Už nějakou dobu tu stojím a sleduji tě," s rukama v šedých teplácích přistoupí ke kuchyňskému ostrůvku a posadí na barovou židli. S rukou pod bradou zamyšleně sleduje každičký můj pohyb.

„Copak to bude za dobrotu?"

„Ehm," zamyslím se, protože nevím jak to nazvat, „nevím, ale jsou to těstoviny zamíchané v mase, je v tom nějaká ta zelenina a kečup," zasměju se.

„Hmm, jistě to bude výtečné."

„Asi tě zklamu," otočím se na něho a přes rameno přehodím bílou utěrku.

Nechápavě se podívá.

„Ty máš pěknou dietku."

Zesmutní. „Aspoň trošičku, malilinko."

Zavrtím hlavou na nesouhlas. „Potřebuješ se z toho dostat. Aspoň do zítra bud jen na vodě."

„To je votrava!" odsekne a přisune si nějaký z časopisů. Otevře jej a začne si v něm listovat.

V přední části vily cvaknou hlavní dveře a během chvilky slyším, jak drápky dvou psů dopadají na dřevěnou podlahu. Oba přiběhnou ke mně a začnou poskakovat radostí. Ještě se však nezapomenou oklepat od dešťové vody, takže to všechno skončí na mě.

„Nesnáším vodu, nesnáším Anglii," nadává Emilian, „proč se teď nemůžu slunit někde na pláži?" přijde do kuchyně promočený až ke kosti.

Jenom se uchechtnu a nechám tomu volný průběh.

„Ahoj, jsem Emilian," zaslechnu. Otočím, abych vše dobře viděla. Emilian podává Niallovi ruku, kterou slušně přijme.

„Jsem Niall, ale to asi víš."

Emilian přikývne. „Jste pro mě vzorem. Celá skupina," uculí se nevinně.

Niall se usměje a na tváři se mu tím vytvoří malé dolíčky. „Jsem rád, my všichni. No nic, půjdu na televizi," odejde do vedlejšího pokoje.

Ještě však na něho stačím křiknout: „Měl by sis lehnout!"

Myslím, že mě slyšel, ale děla, že ne.

Niall:

Je milý, jakou má o mě starost, ale jsem snad dospělý, tak vím, co dělat. Nevadí mi, že tu jsou. Vlastně jsem i rád. Nebavilo by mě tu sedět sám, i když jsem si na to tak trochu zvykl. Doufám, že si kluci v LA užívají. Z Emily bude dobrá maminka. A už je to tady, zase. Taková ta mylná představa o tom, jak spolu vychováváme dítě. Sice všem říkám, ať jdou za svým snem, ať v ně věří. Sám se tím moc neřídím. Jednou se mi to podařilo, dostal jsem se do X-faktoru a teď jsem tam, kde jsem chtěl být. Po druhé je malá šance, že se to splní. Ale, když si to vezmeme, tak život je jen o snech. Nejlepší je si dávat malé a postupně zvyšovat nároky. Každý, když si splní svůj celoživotní sen, si okamžitě najde další, za kterým půjde. Takže, když to shrnu. Splnil jsem si sen a jsem zpěvák. Sice ve skupině dalších čtyř magorů, ale zpívat můžu. A mým dalším snem je Emily. Ubohý, což? Já, který nikdy po holkách moc nekoukám. Já, který beru holky spíš za kamarádky. Já, který ve svých dvaceti letech pomalu žádnou holku neměl. Já, který je stále panic. Každým dnem dostávám nabídky ke sňatku od holek z celého světa, ale mě ke štěstí stačí ta nevinná osůbka ve vedlejší místnosti.

Položím se na gauč a přepnu si televizi na HBO Comedy.

„Lásky čas," povzdychnu si nad názvem. - Už to vidím, na konci zase budu řvát, jak malý dítě.

No a? I kluci můžou mít city a dát je na jevo, křikne podvědomí dotčeně.

„Zítra ti udělám nějakou dobrotu, když ti bude lépe, souhlasíš?" objeví se Emily nad gaučem. Konečky jejích dlouhých vlasů mě šimrají na nose.

„Dobře, a můžu vědět co?"

„Hmm," zamyslí se, „neznám názvy jídel, ale budou to něco jako chlupatý halušky s lučinou," zasměje se.

Absolutně nemám ponětí, co si pod tím představit.

„Nech se překvapit."

Pousměju se. Mám nutkaní stáhnout ji přes gauč, položit na svou hruď a dlouze a vášnivě políbit. Horane, ani na to nemysli. Je šťastná a ty musíš být taky.

„Jak ti je?" Posadí se ke mně a starostlivě mě pohladí po čele, ze kterého odhrne blonďaté vlasy. - Hmm, tohle bych mohl mít klidně celé roky..

„Líp než včera, hůř než obvykle," odpovím a upřeně sleduji její čokoládové oči, jak mě hypnotizují.

„Ou jeee, ou jeee!" křičí nadšený Emilian z kuchyně. Nechápavě pohlédnu na Emily a začnu se smát.

„Emily, můžu se na něco zeptat?" zastrčím jí pramen vlasů za ucho a jemně ji pohladím po tváři.

Zavře oči, jako by si užívala můj dotek, a přikývne.

„Minule na jízdárně si říkala, že s nikým nechodíš. Asi bude znít sobecky, ale proč si mi lhala?"

Otevře a tiše se zasměje. Pohlédne na své prsty, a pak se mi koukne do očí. „Emilian by mě nechtěl, věř mi."

„Jak to myslíš? Vždyť jste spolu takový-," odmlčím se. Nenalézám správná slova.

„Emilian je gay," řekne na tvrdo až se zakuckám, i když přesně nevím z čeho.

Emilian vyběhne z kuchyně a za pohybu vyhrkne: „Já jdu, ehm, ven." Zamyšleně se poškrábe na zátylku a během několika vteřin je pryč z domu.