Stay Strong |n.h. CZ|

38. Chapter

Asi po hodině máme nakrmeno okolo sta mokrých čenichů. Jako každý den se se zaujetím podívám na seznam pejsků v novém domově.

„Jee, Bonnie už našla rodinu."

„Jojo, jen co si odpoledne odešla, přišel pro ni pán se slovy: ''Hledám dárek pro dceru''."

„Bonnie si to zaslouží," rozplývám se nad labradorským štěňátkem, které mě vždy vykouzlilo úsměv na tváři. Odložím list zpátky a zajdu do místnosti s potřebami. Obojek, vodítko, kartáč a další potřeby, co patří mezi nutnosti pro tří týdenní dovolenou. Myšlenkami se opět přemísťuji na jiný svět. Sevře se mi žaludek při představě, že potkám Louise - co mi udělá? Říkal, ať se mu neukazuju před očima. A nebo, co když potkám toho blonďáka ze snu, do kterého jsem nevědomky zamilovaná? Jsem zamilovaná do vlastní představy. I když.. Jednou jsem v televizi koukala na show, kde vystupovala nějaká skupina One Direction. Byl tam i Louis, což mě překvapilo, protože jsem neměla tušení, že je slavný. Nejspíš proto se mě zbavil, nechtěl mít na krku teenagera. Vedle něho na pravo seděl nějaký blond kluk, úplně stejný jako v mém snu. Věděla jsem, že ho znám, jen jeho jméno si nepamatuju, myslím, že začínalo na N. Moderátor říkal, že slyšel, že má koně za padesát milionu liber. On jen přikývl. Ale co, je prachatý, dovolit si to jistě může. Kdyžtak nad tím přemýšlím. Co asi tak děla Harold? Jak se má? Je mu u nové rodiny dobře? Je pořád tak šťastný, jako byl vždycky se mnou? Dám všechno, jen ho mohla vidět. Třeba se jen dotknout jeho sametových nozder.

Při vzpomínce na něho se mi hrnou slzy do očí. Něčí teplé ruce se objeví na ramenou a začnou je jemně hladit.

„Pláč ti nesluší," tiše zašeptá.

Utřu si oči a potáhnu. „Promiň, vzpomínka."

„Vyprávěj," sedne si tašku a mě si posadí na klín. Začnu mu vyprávět celý příběh s Haroldem, u čehož si hraju s obojkem v ruce.

„Jestli bylo vaše pouto tak pevné jak vyprávíš, nebude daleko. Věř mi," povzbudivě se usměje a lehce políbí ho vlasů.

Utřu si slzy, které se mísí s černou řasenkou. „Ty už máš Romanu sbalenou?"

Přikývne. „Přišel jsem se rozloučit."

Postavím se na nohy, aby se mohl zvednout.

„Uvidíme se zítra! V Londýně někam zajdeme. Tak dobrou," vlepí mi letmou pusu směřující na rty.

„Dobrou," odpovím a s mými slovy odejde.

S dobalenou taškou vyjdu na chodbičku a ještě stačím za sebou zhasnout.

„Dobrou moji blázínkové," pohladím přes železnou klec tři své svěřence, když procházím okolo. Odložím tašku u prázdných přepravek, hned ve chvíli, kdy vyjde připravený Tom. Pečlivě vše pozhasíná a zkontroluje. Vyjdu ven do chladného podvečera. Tom hned za mnou. Důkladně zamkne vchodové dveře a dálkovým klíčem odemkne stříbrného Forda Focus. Posadím se na přední sedadlo, kde leží moje školní taška. Sedne si na řidičovo místo a popojede před areál. Znova vystoupí, aby uzamkl bránu. Z tiše znějícího rádia vyhrává nádherná píseň.

„The story of my life I take her home. I drive all night to keep her warm and time. Is frozen."

Maličko zesílím hlasitost. Opřu hlavu do sedačky, zavřu oči a zaposlouchám se.

„And I'll be gone gone tonight. The fire beneath my feet is burning bright."

Ten hlas -znám ho, ale odkud?