Stay Strong |n.h. CZ|

6. Chapter

Nesnesitelná bolest hlavy mě vrací zpátky do přítomnosti. Sedím rozespale na posteli a rozhlížím se po pokoji - bordel, jak po výbuchu.

Natáhnu se pro mobil, jenž ukazuje dvě hodiny odpoledne. Pohlédnu z okna ven. Nebe je zatažené šednými mraky a k zemi dopadají kapičky deště. Vstanu a zamířím okamžitě do koupelny, kde vykonám ranní hygienu. V šatníku na sebe obléknu obyčejné červené tepláky s bílými puntíky a bílé tričko s Minnie.

Lenivě se vymotám z pokoje. Chladná chodba mě poměrně probudí. Sejdu schody a pomalu vstoupím do kuchyně, kde už stepuje zbytek skupiny. V obývacím pokoji jsem zahlédla holky z Little Mix.

„Čau lidi," pozdravím chraplavě a přidám k tomu mávnutí rukou. Odpovědi se však nedočkám. Místo toho se začnou vyptávat na večer.

„Jak sis to včera užila?" zavrčí Zayn a zakmitá obočím. Do úst si strčí lžici s cereáliemi a mlékem.

„Co bych si měla užívat?" udivím se, když se natahuji pro misku - to mě zkouší, nebo co?

„Včerejší žhavý večer s Niallerem," zapřede Harry s pošklebkem.

To mě zarazí. Okamžitě pohlédnu na Nialla, jenž sedí nad svým jídlem u kuchyňského ostrůvku.

„Co bylo?" vražedně kouknu na Zayna s Harrym.

„Byli jste slyšet až sem," zabručí Liam a upije pomerančového džusu. Pohled mi však nevěnuje.

Nevěřícně shlédnu Nialla. Kouká po mě a kroutí hlavou. Naštvaně vezmu misku s jídlem a odjedu.

Vyběhnu schody neskutečnou rychlostí a zapluji k sobě do pokoje. Bouchnu dveřma a misku pohodím na stůl. Nemám chuť k jídlu.

Ze všech sil se seberu a posadím se k posteli tak, aby mě nebylo ode dveří vidět. Opřu se o měkkou madračku a hledím z okna ven. Slzy mi stékají po tváři a já nevím, proč jsou. Vyhlížím do tmavého Londýna. V hlavě mi běhá tolik otázek, že nejsem schopna je vstřebat.

„Zkurvenej Harry!" vzlyknu si pro sebe a kopnu do skla, „kdyby držel hubu!"

I přes všechen pláč a nadávky v mé hlavě zaslechnu tiché zaklepání.

„Emily, můžu?" ozve se dívčí hlas patřící Perrie.

„Chci být sama," odseknu naštvaně stále otočena zády.

Nejspíš ignoruje mé přání, protože ucítím její dokonalý parfém vedle sebe. „Vůbec si jich nevšímej. Mezi tebou a Niallem nic, kromě líbání, nebylo."

„A jak to víš?" vzlyknu a stále hledím ven - vím, že se snaží, abych se necítila špatně. Ale copak to jde?

„Tak za prvé - Nialla znám moc dobře, takový hovado není a za druhé - jste to vy být nemohli, protože ty hlasy šly z pokoje vedle."

„Počkej," zarazím se, „chceš říct z Liamova?" utřu si slzy a tváři se mi objeví známky pobavení.

„Nejspíš," usměje se.

„Emily?" vysloví mé jméno mužský hlas s jistým irským přízvukem. Obě se podíváme ke dvěřím, kde stojí smutný bloďáček.

„Já, musím jít pomoct holkám," oznámí Perrie. Postaví se a odejde. Když projde okolo Nialla, lehce se usměje a pohladí jej po rameni.

„Nic nebylo. Věř mi, prosím," začne svůj omluvný proslov a pomalu se ke mně přibližuje, „já nejsem takový hovado a hlavně mám docela respekt z naštvanýho Louise. Varoval nás, že jestli se tě někdo dotkne, tak ten bude mít tu čest s jeho pravačkou."