Stay Strong |n.h. CZ|

12. Chapter

Než se naděju, stojím před dveřmi do vily.

„Ahoj!“ křiknu, když vejdu dovnitř.

Nikdo se neozývá.

Vyběhnu po schodech nahoru do svého pokoje. Shodím ze sebe všechno oblečení a vstoupím do sprchy. V rychlosti se umyji a obléknu si šedou mikinu s černými tepláky.

Když běžím dolů, beru schody po dvou. Na posledním schodě se mi smekne noha a já během vteřiny ležím na zemi.

„Bože Emily, jsi v pořádku?“ Irská angličtina se rozhlehne po domě. „Proč běháš ze schodů? Jsi pako po Louisovi,“ zasměje se a pomůže mi vstát.

„Ja myslela, že tu nikdo není,“ oklepu se.

„Jsem tu sám. Louis je s El na procházce, Zayn je s Perrie, Liam s Daniele a Harry někam zmizel."

„Mám hlad! Zbylo něco?“

„V ledničce máš lasagne,“ ukáže směr kuchyně.

Přikývnu a jdu tam. Vytáhnu talíř s jídlem a dám si ho do mikrovlnky - Bože, jsem to ale pako! Takovej trapas!

Mikrovlnka cinkne na znamení, že dokončila svou práci. Vytáhnu z ní jídlo a odejdu do obývacího pokoje. Niall sedí na gauči a kouká na Hledá se Nemo. Sednu si vedle něho do tureckýho sedu a do klína si položím krásně teplý talíř. Niall potáhne a utře si oči.

„Ty brečíš?“ zasměju se při pohledu na něho.

V rychlosti si oči utře znovu a koukne na mě. „Já? Ne,“ odpoví a ironicky se zasměje.

„Aha, tak proč máš červený oči?“

„Ehh, je tu horko, potí se mi,“ tentokrát se zasměje upřímně.

„Tss, tak mi nevěř,“ udělá silně dotčeného a věnuje se velké plazmě na stěně.

„Ty, Nialle?“

„Hmm?“ broukne, ale stále pozuruje obrazovku.

„Že neřekneš Louisovi v kolik jsem se vrátila,“ udělám smutný oči.

Pohlédne mi do oči a usměje se. „Něco vymyslím,“ vědomím se vrátí zpátky do děje filmu.

Když mám dojedeno, odložím talíř na stůl a lehnu si. I přes ostré světlo, které televize vydává se pokládám do říše snů.

xxx

V noci se probudím ve svém pokoje. Po celém domě panuje hrobové ticho, které narušuje mé sýpání. Nemůžu se nadechnout. Natáhnu se pro mobil a vytočím poslední volané číslo. Mobil neudržím ve své ruce, a tak mi padá na zem. Dveře do mého pokoje se rozletí a ke mně přiběhne tmavá postava.

„Emily, Emily!“ promlouvá na mě, ale z jeho hlasu nemůžu vyčíst, kdo to je.

Dvakrát mě bouchne do zad a já se konečně můžu čistě nadechnout.

„Emily?“ zvedne mi bradu, „jsi v pořádku? Co se stalo?“ Hladí mě po zádech.

Z oči mi automaticky vytrysknou slzy.

„Ššš, notak, už je to v pohodě,“ pevně mě obejme.

„D-d-děkuju,“ vykoktám rozklepaně. Začínám slyšet a vidět normálně.

„Je to moje povinnost,“ usměje se osoba, „Co se stalo?“ promluví jasněji a já poznávám Louise.

„Já, no, spadla jsem ze schodů,“ skloním zrak.

„Cože?!“ vyjekne, „co si blbla?“

„Jsem pako po tobě.“

„Jo, to seš!“ starostlivě mě políbí do vlasů, „spinkej, je půl třetí,“ lehne si vedle mě a obejme mě. Přitulím se k jeho hrudi a usínám.

xxx

Ráno mě probudí zběsilé zvonění mého telefonu. Promnu si oči a oddychnu si. Podívám se vedle sebe. Nikdo tam neleží - že by se mi to jen zdálo? - Vylezu z krasně teplé postele na studenou zem. Odkráčím do koupelny, kde si udělám ranní hygienu. Vlezu do šatníku a obleču si červenou polomikinu s bodlinkami na ramenou, světle modré kalhoty a červené nízké conversky. Posadím se s notebookem na postel, projíždím si facebook s twitterem a u toho si češu vlasy. Nic nového. Zaklapnu ho a potichu seběhnu dolů do kuchyně. Jediný člověk, který je vzhůru je Liam.

„Dobrý ráno,“ pozdravím ho s úsměvem.

Otočí se na mě. „Jee, dobrý,“ pozdraví s typickým ranním chraplákem.

Ze skříňky si vytáhnu cereálie. Otevřu druhou skříňku a snažím se dostat na misku.

„Liame, prosím, podáš mi misku?“ udělám smutný očka.

Zašklebí se a misku mi podá.

„Děkuju,“ kuňknu a nasypu do ní čokoládové cookies. Z ledničky vytáhnu mléko a zaliju to. Liam si děla toasty a u toho popíjí pomerančový džus. Na sobě má jen kraťasy.

„Jak bylo s Daniele?“ optám se ho, když se posadím na barovku.

Koukne na mě pohledem Jak-To-Víš? a vytáhne si jídlo. „S Dan? Skvěle.“ Otočí se na mě i s talířem a posadí se naproti. Vezme si nůž a začne si mazat toust burákovým máslem. „Jak to vůbec víš?“ kousne si a pořád se dívá na mě.

„Niall. Kde jste byli?“ Jsem strašně zvědavý člověk, ale jen u někoho.

„Procházeli jsme se po Londýně a pak jsme šli k ní," zasní se, „a tam-“

„Hou, prr, nemusíš zacházet do detailů,“ skočím mu do řeči.

„Jen jsem ti chtěl říct, že jsme se koukali n a film,“ zasměje se, „co ty a Robin?“ zakmitá obočím a ukousne další kus.

„Tak dobrý,“ mrknu a věnuji se jídlu.

„Bylo něco víc?“ šibalsky se zasměje.

„Liame! Bože! Na co ty nemyslíš!“ zasměju se a bouchnu ho časopisem, který mi pravě přišel pod ruku, „ne, nebylo a dlouho ani nebude!" řeknu přísně při pohledu na hodiny nad lednicí. „Už musím. Měj se,“ vyběhnu do svého pokoje, kde si vezmu tašku. Po cestě dolů ještě čtu zprávy na mobilu. Píše mi mamka. Okamžitě jí volám.

„Mami?“ promluvím tiše do telefonu.

„Ahoj sluníčko,“ radostně zavýská v českém jazyce. Chvíli mi trvá než se zorientuju.

„Můžeš prosím mluvit anglicky?“

„Promiň, hrabe mi z toho. Dneska, pokud to všechno dobře vyjde, bychom měli přiletět."

„Fakt? To je úžasný!“ hlasitě vyjeknu.

Uslyším bouchnout dveře od něčího pokoje.

„To je úžasný,“ řeknu tišeji a vyjdu ven.

Dneska vypadá, že nebude moc teplo jako včera.

„A babička bude bydlet u nás,“ pokračuje.

„To nevadí, ráda ji opět uvidím. Mami, ráda bych si s tebou ještě povídala, ale musím do školy. Tak se měj.“

„Jo, jasně, zavolám ti až budem v Londýně, papa,“ pošle mi vzdušnou pusu a ukončí hovor.

„Emily,“ houkne Robin, který stojí opřený o lampu.

Usměju se a jdu k němu.

Pevně mě obejme a dlouze políbí.

„Chyběla si mi,“ pošeptá mi do ucha a chytne mě za ruku. Rukou v ruce míříme ke škole. Přesně jako včera.