Stay Strong |n.h. CZ|

15. Chapter

Niall:

Stojím na jednom místě a nevím co dělat. Emily volá s Louisem a já opět nevím nic.

„Louisi, prosím řekni, že si utahuješ! Že je to další tvůj pitomý vtípek.“

Vtípek? Jakej vtípek? Co zase vymýšlí?

Emily najednou začnou téct slzy proudem - o-ou, tohle není dobrý. - Kousnu se do rtu. Ukončí hovor a skloní hlavu.

„Není to pravda! Není to pravda! Oni nespadli! Nic se nestalo! Máma s tátou žijou a my budem dál žít krásný život,“ opakuje si pro sebe.

Do prdele! - Chytnu ji za ruku a přitáhnu k sobě. Ona na mě zmateně hledí a slzy jí stále stékají proudem po tváři. Přimáčknu si ji k sobě. Nepomůže to, ale to to jediný co mě zrovna napadlo.

„Ššš, to nic,“ klidně na ni mluvím a hladím po zádech. Nevěří mi a já sobě taky ne. Kdybych mohl něco udělat, tak udělám. Ničí mě ji takhle vidět.

Stojíme asi půl hodiny na jednom místě. Nikdo z nás nemluví a je slyšet jen Lokiho dýchaní, šum listí o sebe, ptačí zpěv a Emily vzlykání.

„Pojď, jdeme domu,“ pošeptám jí.

Ona jen přikývne a utře si oči.

Zapnu Lokimu vodítko a obejmu kolem pasu Emily. Nevadí jí to. Pevně se ke mně přitiskne. Slunce už zcela zapadlo a na celý Londýn dopadá nažloutlé až červené světlo.

Když dorazíme domu, Emily okamžitě vpadne do Louisovy náruče.

Kleknu si ke chlupáči pode mnou. Pohladím ho hlavě a dlouze políbím. On mi polibek vrátí tím, že mi olíže tvář. Sundám z něho obojek i s vodítkem a dám mu volno. Okamžitě po mě začne skákat. Pak ale uslyší nějaký hluk a rozběhne se do kuchyně.

Vidět Emily a Louise takhle zdrcené je těžké. Chtěl bych moc udělat něco, čím bych jim vykouzlil opět úsměv. Louis vezme Emily do náruče a odnáší ji nahoru. Jdu si pro něco k jídlu, po té procházdce mi dost vyhládlo.

„Ahoj holky,“ tiše pozdravím Eleanor a Danielle.

Ony si mě prohlédnou a odpoví na stejno: „Ahoj.“

Otevřu ledničku a koukám do ní, jak na televizi. Na nic z toho nemám chuť. Ze skříňky si vytáhnu nějaký chipsy a odejdu k televizi, kde sedí zbylí kluci.

Emily:

Louis mě odnesl do pokoje, protože jsem se mu zhroutila v objetí. Položí mě na postel a lehne si vedle. Zachumlám se k němu a znovu se rozpláču. Louis si mě přitiskne k sobě. Hladí mě po vlasech a tiše promlouvá: „Ššš, princezno, to bude zase dobrý. Vzpomeň si na Harolda a na vaše vítězství. Vzpomeň si na všechny krásné chvilky na jízdárně. Vzpomeň si na mamky výraz, když přijela domu a viděla nás spát v objetí na gauči.“

„Bůh ví, co si myslela, když nás tam viděla,“ zasměju se při vzpomínce.

Bylo to zrovna po X-faktoru. S Louisem jsme si udělali takovou menší oslavu. Koukali jsme na filmy a jedli mrkvový salát. Bylo už pozdě a oba jsme vytuhli na gauči. Jenže asi hodně špatně. Když se mamka vrátila z pracovní cesty musela mít radost. Okamžitě nás vzbudila a vyptávala se, co jsme dělali. Tenkrát ještě nevěděla, jak moc se my dva milujem a jak jsme na sebe vázaní.

„Jak se nás vyptávala a začala se svojí přednáškou o sexu,“ zasměje se i Louis.

Začnu se hlasitě smát, i přes všechen pláč.

„Louisi?“ vzhlédnu k němu.

„Copak, princezno?“ políbí mě do vlasů.

„Děkuju ti, za všechno! Že se o mě tak staráš. Miluju tě!“

„Nemusíš děkovat. Taky tě miluju!“ pevně mě obejme. Asi je divný říct bratrancovi, že ho miluju, ale tohle je těžký na vysvětlení - pochopí to jen pár lidí.

Tichým pokojem se ozve zaklepání na dveře.

„Pojď,“ řeknu zachumlaná do Louisova trička.

„Lásko?“ vejde dovnitř brunetka. Posadí se na kraj postele, pohladí Louise po stehni, který se usměje. Eleanor přeleze a lehne si za mě. Obejme mě ze zadu a Louisem si spojí prsty. Je divný, aby mě objímala dívka, ale Eleanor je nejlepší na světě. Cítím se v bezpečí. Chvíli ještě přemýšlím nad Robinem, co udělá až mu řeknu to s Niallem. Zanedlouho na to se pokládám do říše snu.