Stay Strong |n.h. CZ|

31. Chapter

„Dobré ráno," příjdu naprosto zničený do kuchyně. Všichni už jsou vzhůru a snídají.

„Dobrý," odpoví všichni na ráz.

„Jak se cítíš zlatíčko?" zeptá se starostlivě mamka. Žena menšího vzrůstu. Má polodlouhé blond vlasy a modré oči.

„No, výborně," odpovím bezmyšlenkovitě a usednu ke stolu naproti Denise, bratrovy manželky, která právě krmí Thea.

Naliju si do skleničky pomerančový džus a na čerstvě upečený toust si namažu nutellou.

Theo mě celou dobu se zaujetím sleduje.

Uculím se na něho a kousnu si do bílého pečiva.

Tleskne a vydá ze sebe nějaký zvuk.

„Závidíš strejdovi?"

Podívá se na stůl a zase zpatky na mě.

„To já spíš závidím tobě. Nechat se krmit od ženský si přeje každej chlap. Joo, ty se budeš v životě mít dobře."

„Nialle, nech si ty kecy," zasměje se Denisa. Má dlouhé bond vlasy svázané do culíku a modré oči.

„Jen říkám pravdu," ukousnu kus křupavého pečiva a toho mi pípne zpráva na mobilu.

„Něco jsem řekla o mobilních telefonech u jídla," pokárá mě mamka, když nese další tousty.

„Píše mi Eleanor. Jejich stav se nezlepšil," ohlásím a mobil položím na stůl vedle talíře.

„To mě mrzí," posadí se mamka na židli a pohladí mě po ruce.

Promnu si oči, ze kterých by jistě brzy vytryskly slzy.

„Půjdu si sbalit," vstanu od stolu a vrátím se zpátky do svého pokoje. Lehnu si na postel a hodím si ruku přes oči. Zhluboka vydechnu a prosím Boha, aby je udravil.

Eleanor:

Louis už od včera sedí u Emily, drží ji za ruku a pláče. Liam leží hned vedle a u něho zase je Danielle. Zayn s Perrie a Harry s Gemmou tu jsou s námi. Nikdo od včera neodešel domu. Nikdo z nás nemluví a pokojem se rozhléhá jen pípaní strojů. Na krabičkách u obou běhá neonová čárka ukazující jejich srdeční tep. Aspoň nějaká pozitivní zpráva, víme, že jsou oba na živu.

Do pokoje vejde doktor v bílém plášti. Všichni vstaneme přesně jako ve škole.

„Jejich stav se nezlepšil. Ten muž je na tom podstatně lepe, než-li ta dívka. Kulka zasáhla její pravou plíci a porušila sklípky uvnitř. Momentálně za ní dýchají přistroje, ale bohužel ji nedáváme moc velké naděje."

Louisovi se opět zalesknou oči. Otočí se zpátky k nehybnému tělu mladé dívky. Položí hlavu na její ruku a rozpláče se. Přistoupím k němu a povzbudivě ho hladím po ramenou.

Doktor teď mluví k Danielle. „Váš přítel je veliký bojovník, stejně tak jako ta dívka. Dostane se z toho, ale chce to jen čas. Počítáme, že tak za dva až tři dny by se mohl vzbudit." Lehce se pousměje.

Danielle si utře slzy a přikývne. „Děkuji vám."

Doktor pokyne hlavou jí i mě a odejde.

„Půjdu nám pro kafé," zlehka pohladím Louise po rameni a vyjdu ven. Zhluboka se nadechnu a vydám se po vylidněné chodbě k automatům.

„El, počkej," doběhne mě Perrie, „půjdeš se mnou nachvíli ven, musím se nadýchat čerstvého vzduchu."

Přikývnu a společně se vydáme k východu.

xxx

Když se vrátíme zpátky, všichni stojí před jejich pokoji. Zayn je opřený o zábradlí. Harry drží v objetí Gemmu a Louis sedí na židli jako tělo bez duše.

„Proč jste tady?" posadím se vedle Louise a položím ruku na něho stehno. Perrie šla ihned k Zaynovi.

„Doktor tam děla nějaký šetření," zamumlá.

„Lásko, nechceš jít domu. Prospat se trochu? Emily se stejně teď bohužel nevzbudí a i kdyby jo, budou tu Harry a Zayn s holkama, dají ti ihned vědět. Tak co, půjdeš?"

Podívá se mi do oči a pak na Zayna s Harrym. Poté přikývne a opatrně vstane.

„Dejte vědět, kdyby cokoli," řeknu jim, zatímco odvádím Louise.