Stay Strong |n.h. CZ|

56. Chapter

Niall zůstal na pokoji přes noc. Tak i Jamie a Zac. Tolik legrace jako včera večer jsem ještě nezažila. Jelikož je dnes ta výstava, tak musíme s Emilianem vstávat brzy - ach, jak já bych ráda zůstala ležet vedle toho blonďatýho brouka.

Leží otočen na straně. Jednu ruku má pod hlavou a druhou divně skroucenou. Ještě před půl hodinou mě držela v pevném objetí. Celý pokoj je ozářen akorát světly proudícími z pouličních lamp. Pousměju se, když vidím, jak Niall spokojeně chrupká. Přichytím si volné vlasy a jemně políbím svého prince na čelo. Lísteček se vzkazem položím na tác se snídaní a odejdu ke dveřím, kde už čeká rozespalá Rose. Naposledy se otočím a usměju. Poté se i s Rose vydáme do temné chodby.

Niall:

Z krásného snu prožitého s Emily mě probudí cvaknutí dveří. Otevřu oči a když u sebe nenahmatám svou krásku, zděsím se. Rozhlédnu se po pokoji, ale nikde není ani noha. Krom tvrdě spící Jamie se Zacem vedle. Venku je ještě tma a celým pokojem panuje hrobové až strašidelné ticho. Posadím se a prohrábnu si vlasy. Natáhnu se pro mobil, u čehož si stačím ještě zívnout. Na brzké vstávání jsem zvyklý, ale když člověk usne vedle svého milovaného, nechce se nikdy probudit. Rozsvítím obrazovku, abych zjistil, kolik je hodin. Ostré světlo podráždí mé oči a na obranu je zprudka zahmouřím. Úplně v tichosti se to taky neobejde. Navzdory negativnímu ohlasu vůči světlu zabručím. Je teprve půl sedmé - vůbec nevím, co budu dělat. Kam vlastně zmizela Emily tak brzy?

Moje tričko, které měla v noci na sobě leží složené na židli u stolu, na kterém je tác se snídaní. Za normálních okolností, bych ji snědl a ještě by mi to bylo málo, ale dneska opravdu nemám chuť.

Rychle se převléknu do včerejšího outfitu a všimnu si bílého papírku u talíře s toasty. Najednou se mé smysly probudí a má ruka ukradne jeden z nich. Zakousnu se do jeho čerstvosti a vezmu do druhé ruky papírek, na jejímž vrcholu je krasopisně napsané Nialler a doplněné malým srdíčkem. Usměji se a otevřu psaní.

Dobré ráno moje šípková Růženko. Mrzí mě, že se dneska neuvidíme, ale vynahradím ti to a budem JENOM spolu. Snad si dnešek užiješ i beze mě. Pac a pusu Emily & Rose.

Pozvdechnu si a papírek schovám do zadní kapsy u kalhot. Pobalím si poslední zbytky svých věcí a tiše opustím pokoj.

Stejně tiše jsem se vypařil i z hotelu. Posadím se do svého černého Range Rovera. Nastartuji a celá palubní deska se rozsvítí. Klidnou hotelovou garáž narušuje můj výjezd do pomalu se probrouzejícího se Londýna. Z rádia vyhrává píseň 'Stupid Love' od Jasona Derula. Abych se dostal na silnici, musím vyjet do mírného kopečka z podzemí. Jen co se ukáže předek mého Miláčka uslyším, i přes hudbu, spouště fotoaparátů. Dostanu se do půli vyvýšeniny a cestu mi zablokují fotografové, co se snaží zachytit každičký centimetr mě uvnitř - serou mě s tím!

Snažím se jim slušně říci, aby odešli z cesty, protože chci projet. Dávám jim to najevo tím, že troubím, ale nic. Nikdo se ani nehne. Místo toho stále fotí, jak blázni. Jsem zvědav, jak se odsud dostanu. Paul je s celým týmem bodyguardů s klukama v LA, takže jemu zavolat nemůžu, aby něco udělal. Akorát by mě seřval a o to opravdu nestojím.

Už mi leze na nervy ten cvakavý hluk, a proto se znovu rozjedu. Troubím a snažím se odsud dostat.

„Uhněte, prosím, vás! Uhněte, chci projet. Přestaňtě a uhněte!" řvu. Doufám, že mě slyší.