Stay Strong |n.h. CZ|

40. Chapter

Povzdechnu si a zahledím se do země.

„Emily?" vyjekne nadšený mužský hlas.

Zvednu hlavu přes bílou ohradu. Do široka se usměju, proběhnu pod dřevěnou kládou a skočím do náruče hnědovlasému mladíkovi u hnědého hřebce. Pustí Haroldovy otěže a pevně mě místo nich sevře v objetí. Zavrtám hlavu do černé fleesové bundy.

„Louisi," vydechnu s úlevou.

Mé tváře sevře ve svých dlaních schovanými pod černými jezdeckými rukavicemi. Nasaju tu, pro mě omamnou vůni - zatuchlý pot, jenž mi vždycky připomene drsné začátečnické hodiny v sedle. Vybírá si to svou daň - slzy se tlačí ven. Konečně mám u sebe tři momentálně nejdůležitější věci ke svoji existenci - Louis, Harold, Rose.

„Ja-ja-ja, myslel jsem, že... To je jedno," vydechne a po tváři se mu skutalí slza štěstí, „už tě nikdy, nikdy nepustím!" zdůrazní a znovu mě pevně obejme.

„Boo, zlatíčko, taky tě moc ráda vidím, ale prosím, pustíš mě?"

„Máš vážný důvod?"

„Ano, nechci skončit s tebou v hrobě."

Nechápavě se podívá.

„Protože vedle žárlivec chce taky obejmout," ukážu na Harolda, kte-rý radostí pobíhá kolem ohrady, vyhazuje zadníma nohama a přešťastně řehtá. Děla vše proto, aby si získal mou pozornost.

„Ou, notak dobře, ale slib, že nikam neodejdeš!"

„Slibuju! Můžu se svést?" nahodím psí očka.

„Zeptej se pana majitele," pohlédne na blonďáka mazlícího se s Rose.

„Nialle, může se Emily svést?"

„Jo jasně, vem ji na lonž."

„Na lonž?!" zaprotestuju.

Louis pokrčí rameny. „Slyšela si majitele."

Protočím oči a rozběhnu se za netrpělivým hnědákem. Stojíme naproti sobě s hlubokým očním kontaktem. Machnu rukama nahoru a Harold se okamžitě vzepře. Několikrát zaboxuje předníma kopytama a dopadne zase zpátky na čtyři.

„Jdu pro tu lonžku," prohlásí do ticha Louis.

Ignoruju to. Maličko se ukloním. Harold mě napodobí. Šikulka moje, nezapomněl. Přistoupím k němu a popadnu ho za krk. Zamuchlám hlavu do jeho dlouhé černé hřívy. Rukou opatrně odepnu podbřišník a sundám kožené sedlo ze hřbetu. Odložím jej na bílou kládu. Povytáhnu si džiny. Stoupnu si k němu. Zkrátím otěže a přichytím se vyklenutého kohoutku. Párkrát povyskočím a na po třetí se vyšvihnu do „sedla". Znovu se do široka usměju. Lehce ho zašimrám levou nohou na rameni. Zvedne ji do výšky, jakoby dělal španělský krok na místě.

„Šikulka," poplácám ho po krku.

Odfrkne si.

Opatrně zvednu jednu nohu, kterou položím na půlku hřbetu. To samé udělám i s druhou.

„Vím, že jsem šílená, ale tohle toužím zkusit už moc dlouho," sedím na bobku na jeho hřbetu a přitom lehce balancuju. Pomalu se začnu zvedat do vzpřímeného postoje. Harold pokojně stojí bez hnutí na místNiallNiall:

„Počkej," chytnu Louise za paži.

Tázavě se na mě podívá.

Odpovím kývnutím do kolbiště. „Lonžka není potřeba," nepřetržitě pozoruju bláznivou Emily, jak se pomalu staví na Haroldův hřbet.