Stay Strong |n.h. CZ|

11. Chapter

„Liso! Liso!“ lusknu jí před očima. 

„Hmm,“ odpoví citoslovci a nepřestává hledět na svého idola.

„Liso,“ lehce zvýším hlas a zaklepu s ní. Konečně odtrhne zrak a věnuje ho mě. Jenže než stačím něco říct, předběhne mě. 

„To je sen? Nebo tu přede mnou vážně stojí Harry Styles.. A-a-a proč nejsi v šoku, jen tady v klidu stojíš,“ začne rozklepaným hlasem. 

„Víš, Emily je Louisov-“ Harry nestačí dopovědět své myšlenky a moje ruka už přistála na jeho puse, aby jej umlčela. 

Ironicky se zasměju. „Harry chtěl říct, že jsem Louisova největší fanynka,“ falešně se usměju a pohlédnu vražedně na Harryho, „viď, Harry?“

Harry mi věnuje dlouhý, hluboký pohled a za stálého zírání na mě ironickým hlasem odpoví: „Jooo.. Větší fanynku jsem ještě neviděl. Mě moc nemusí, takže je v klidu,“ odtrhne se ode mě a věnuje svůj pohled Lise, které k tomu přidá i dokonale okouzlující úsměv. Na Lise je vidět, že se každou chvíli rozpustí.

Protočím oči - Bože, Lisa se mnou chtěla jít na Harolda a ne na Harryho. A co vůbec tady dělá? Teď jsem už mohla být někde daleko, kdyby tu nebyl.

„Liz? Budeš chtít jezdit? Já jen, že bych si vyjela.“

„Joo, chci jezdit, ale-“ 

„Na Harryho se vykašli!“ skočím jí do řeči.

To jsem asi neměla říkat. Oba se na mě škaredě podívají. O-ou! Seberu ze země čištění a dám se do práce. 

Před několika minutama jsem ty dva poslala pro uzdečku se sedlem a pro rajtky s botami. No, mám hotovo a ti dva nikde. Zlej sen?! Proto se jdu se za nima podívat.

Opatrně vstoupím do velké sedlovny a do nosu mě praští vůně namazané kůže a zatuchlého potu. Rozhlédnu se a do očí mě praští Harry stoje na lavičce, jak se předvádí. Lisa sedí pod ním a celá září.

„Ehhm!“ hlasitě si odkašlu. 

Oba se na mě podívají pohledem Nekaž-Nám-To. 

„Čekám na ten okamžik, kdy mi donesete ty věci, ale jak je vidět nedočkala bych se,“ naštvaně kolem nich projdu a popadnu sedlo, uzdečku, svoje rajtky s botama a zamířím zpátky Haroldovi. Ztrácet s nima čas nebudu.

„Harry opět balí. To ty by si mi neudělal, že ne?“ promlouvám na Harolda - ano, je normální, že si povídám s koněm. - V rychlosti ho nasedlám, převléknu se a můžu vyrazit. Lisa nejspíš jezdit nebude, když je tak okouzlena panem Stylesem. 

Vyvedu Harolda ze stáje ven. Někteří koně začnou řehtat, když uslyší klapot podkov do tvrdé země. 

Je krásný, slunečný den. Nasadím si sluneční brýle a vyhoupnu se do sedla. Pomalým krokem na volné otěži míříme k bráně. Hned za ní stočím do prava a najíždím na polní cestu. Harolda nechám ještě v kroku, celý den stál ve stáji, a tak se musí nejdříve protáhnout a cesta je dost dlouhá, takže se ještě prokluše. Je tak nadšený, že začíná caplovat*. 

„Hou, klid. Neboj, ještě si zaklušeme, že se ti ani nebude chtít,“ klidně na něho promlouvám a hladím ho po šíji. Dneska ho mám plné ruce, ale musím ho nechat volně. Kdybych si ho přitáhla, vystřelil by jako střela. 

Když už se zdá být dosti protáhnut, jemně stlačím holeně. To je jasný příkaz k zrychlení. Harold zastřihá ušima, skloní hlavu a přejde do živého klusu. Zlehka se předkloním a vysedávám do rychlého tempa. 

Cesta nás zavede do lesa. Proklušeme mezi břízkami, které za námi vlají. Na Haroldovi je vidět radost, ohromná radost. Oči mu září, že by stačilo jedno jemné dotknutí holení a hned bychom cválali. 

„Projedem tuhle cestou a hned si zacvaláš.“

Celým lesem se rozhléhá psí štěkot. Budu se modlit, aby nás ti psi nenašeli, nedopadlo by to dobře. V dáli už vidím světlo, které značí konec lesa. Jakmile ho Harold zbystří, přidá na tempu. Držím ho tak, aby nenacvál. Svírá se mi žaludek - to nedopadne dobře. 

„Harry, klid, ššš, to nic!“ promlouvám na něho klidně a tajně doufám, že to slyší. Jsem zakloněná a držím ho. Jenže jak na potvoru omylem zmáčknu holeně víc než jsem chtěla. Harold okamžitě nacválá a to ještě nejsme na louce. 

Když vjedem na louku mé ruce vypoví. Automaticky povolí a Harold nabere tempo dostihového koně. Svírá se mi žaludek a dělá se mi mdlo. Harold hlasitě odfrkává. Nemám nad ním žádnou kontrolu. Za námi slyším hlasité štěkání psů, které se stále přibližuje. Harold se psů bojí, to není dobré. Velký Bernský salašnický pes se objeví po mé pravé straně, Husky se je na levé straně a Německý ovčák nás předbíhá. Harold je vystrašený a bezhlavě utíká někam pryč. Nyní už to není cval radosti, ale cval o život. A aby toho nebylo málo, psi nás pořád následují. Z vrchního lesa vyjdou dvě osoby. Zapískají a ti psi odběhnou. Když Harold zjistí, že tu žádní psi nejsou, nechá se konečně uklidnit. Zastavím jej do kroku a díky tomu ze spadne obrovské napětí. 

„Ššš, notak, už jsou pryč.“

Hlasitě oba oddychujem a z obou naprosto teče. Harold je úplně mokrý, jakoby pravě vyhrál nějaký závod. 

„A hele kdopak to je?“ ozve se dívčí hlas za mnou.

Leknu se a otočím se. 

„Naše Emily,“ promluví dívka. Grenade s nějakým klukem! Co ta tady dělá?

„Ty jezdíš na koni, jo?“ přijde ke mně i s tím klukem, který má už na vodítku psy co nás honili. Harold se opět bojí. Hrabe kopytem do země, pohazuje hlavou. 

„Ano, jezdím,“ nejistě odpovím a koukám na chlapce, který stojí opodál. 

„Zaplať si nějaké jezdecké lekce, sedíš na tom, jak pytel brambor.“ Zasměje se, pohodí vlasama a odejde zpátky za chlapcem.

Dělá si ze mě srandu? Zmateně se oklepu. „Tak pojď, projedem tady ten les a vrátíme se domů,“ pohladím jej na krku. Harold si na souhlas odfrkne a v kroku se vydá do mírného kopečka. Nahoře v lese ho pustím na volno. Zahodím otěže, on skloní hlavu a uvolní se. Nechávám si unést jeho ladnými pohyby.

Do stáje se vrátíme, když Slunce už skoro zapadlo za horizont. V klidu Harolda odsedlám a věci odnesu do sedlovny. Svléknu dečku a odnesu ji do sušárny. Umyji udidlo a uzdečku pověsím na háček. Otevřu svou skříňku s oblečením a vypadnou na zem dva lístky.

Ahoj, promiň, zajezdíme si jindy. Musel jsem domů. S láskou Rob xx

Sakra, ježdění v hale, úplně jsem zapomněla.

Emily, vzal jsem Lisu do města na kafe. Je to fakt kus! -Hazz xx

Nečekaně. Pomalu, v klidu, se převléknu a vrátím se zpátky k Haroldovi. Popadnu kartáč a začnu ho pořádně hřebelcovat. Zjevně se mu to líbí. Má zavřené oči a poklimbává. Z háčku vezmu vodítko a vyvedu ho z útulného boxu ven na velkou pastvinu. 

„Tak se měj, kamaráde,“ vlepím mu rychlý polibek na nos a vypustím jej. 

Zafrká a krokem se vydá za ostatními koňmi. 

Chvíli pozoruji jak mizí v dáli. Pak se vrátím zpátky do stáje a vyčistím mu box.

*caplovat = poklusávat v kroku.