Stay Strong |n.h. CZ|

29. Chapter

Niall:

„Tak kde jsi, prosim tě?" poklepe si na ruku věčně vysmátý bratr. Vysoký štíhlý muž s krátkými hnědými vlasy, modrými oči a lehkým strništěm na tvářích, oblečen do modrých džín a šedé mikiny Jack Willis.

„Nepodžemuj se," obejmu ho, „Máš sebou Thea?"

„Je u taťky s Denisou. Jo, a mamina je tam taky," odvádí mě k autu. Svou tašku s oblečením hodím do kufru černého Chevroletu a posadím se na místo spolujezdce. „Tak povídej bráško, jak se ti daří s holkama. Pořád si single?" začne si ze mě utahovat, ostatně jako vždycky. Nastartuje a odjíždí z centra Dublinu.

„Zapomněl si, co jsem ti udělal v dětství, když sis ze mě takhle utahoval?"

„Nezapomněl, kvůli tobě ho mám pořád křivej," chytne se za nos.

Když jsme byli malí, Greg si ze mě utahoval, a tak jsem to jednoho dne nevydžel a přetáhl ho ping-pongovou pálkou po obličeji až krev doslova stříkala všude. Taky jsem za to dostal doma pořádně zavyučenou - radši o tom nemluvit.

Zasměju se a kouknu na tapetu na telefonu, kde mám obrázek Emily. „Byla by tu jedna."

„Hmm, opravdu?"

„Jo," vykouknu z okna ven. Jedeme po silnici, kterou lemují osetá pole.

„Popiš ji," přeřadí a sešlápne plyn.

„Má nádherné dlouhé hnědé kudrnaté vlasy. Čokoládové oči, ve kterých se pokaždé ztrácím. Je lehce opálená a když se usměje, je to jakoby vyšlo sluníčko," zasním se.

„No né, ty jsi v tom až po uši."

„Prosím tě, nepovídej a věnuj se cestě," zasměju se a znova otočím svou hlavu k oknu.

Jak se má? Co dělá? Nejspíš je s Haroldem a Liamem někde na jízdárně. Chybím ji, tak jako ona mě? Ale, co si to nalhávám. Nechybím, nechybím nikomu, jen rodině, někdy.

Liam:

Všechny koně jsou vyděšení k smrti. Hrabou do země, kopou do dveří a zdí. Harold, který byl na volno někam zmizel a Kitty též. Slyšel jsem po výstřelu nějaký klapot podkov, ale to teď není důležité. Po zemi je rozlitá červená tekutina, která vypadá jako krev. Uprostřed stáje leží na zemi nějaké tělo, ze kterého nejspíše teče ta krev. Zděsím se. Tělu není vidět do obličeje, protože vrchní část, hlavně hlava, je zakryta slámou. Když se zaposlouchám do ticha, které z části narušuje kopání koní do dveři, uslyším něčí vzlykot. Pomalu se vydám se za hlasy. Pozorně nahlížím do každého otevřeného boxu. Až dojdu k tělu, zastavím se a opatrně odhrnu slámu. Z toho pohledu se mi dělá špatně. Rozdrcená lebka, ze které vykukuje část mozku a na zádech má několik střelných ran. Malinko si oddychnu, Emily to není. Vypadá to na Gretchen, ta měla červené vlasy a na hlavu jí zřejmě šlápl kůň. Opět přichází ty vzlyky - Jenže odkud? -  Boxy na druhé straně jsou zavřené. Povšimnu si něčeho, co mi snad pomůže. Na zemi je další krvavá stopa, která se však táhne za boxy. Opatrně překročím tělo a následuju stopu. Jak se tak plně soustředím, leknu se i hloupého oklepaní koně. - Počkat! - Ten kůň, klesl k zemi. Nahlédnu za poslední box a zhluboka si oddychnu. Najednou ze mě spadne všechno napětí. Emily sedí na slámě, opřená o dřevěnou příčku a na svém klíně hladí Haroldovu hlavu. Oba jsou v pořádku.

„Emily," kleknu k ní.

Ona se na mě ohlédne ubrečenýma očima.

„Omlouvám se," pípnu a pomalu se přiblížím, „co se stalo? Jsi v pořádku?"

Chvíli mi hledí do oči a pak s nima zabloudí někam za mě. „Zase si budu vymýšlet," řekne neutrálně za stálého do blba.

Rychle se tam otočím. Nic však nevidím. „Nemyslel jsem to tak, omlouvám se mrzí mě to! Jsi v pořádku?"

„Umm, jo."

„Tak pojď, vstávej," chytnu ji na ruku a pomáhám jí vstát.

„Aaaa, kurva, pust mě ty kreténe!!!" nadává s bolestivým brekem. Z levého stehna ji opadá slama a teprve teď mi to dojde - má postřelenou nohu.

„Co se tu-," zasekne se hluboký mužský hlas uprostřed své věty.

Vykouknu zpoza roha. Stájí se prochází starý chlapík se šedým strništěm.

„Ty!" křikne hrubě a ukáže na mě, „co tady děláš?!" rozběhne se mým směrem.

Vstanu, zvednu ruce a pomalu couvám. „Já nic."

Pohlédne za roh na Emily. „Co si jí udělal?! Co si udělal Gretchen! Kde je Stark?!" prudce mě chytne pod krkem.

„Pane, nevím o čem mluvíte!" sýpu. Jeho stisk je opravdu velmi pevný.

„Hajzle!" hodí mě na zem, „lžeš! Kde je Stark?" kope do mě.

„Nemám ponětí!" kryju si obličej. I když jsem chodil na box, nemám právě vůbec žádnou sílu se bránit.

Skloní se ke mně. Chytne mě za vlasy a prudce trhne. „Zhin v lochu, hovado," hrubě mi šeptne do ucha a hodí na zem. Neudržím se a bouchnu se do hlavy. Koukám se směrem ven, na žluté světlo přede mnou. Nemám žádnou sílu se postavit. Tvrdý boj mezi černou a žlutou nakonec vyhrává černá a já ztrácím pojem o životě na Zemi.