Stay Strong |n.h. CZ|

69. Chapter

Včerejšek byl docela drsný. Kluci, a s naším překvapením i holky, přijeli docela pozdě večer. Jsem docela zvědavá, jak dnešek zvládneme bez toho, aniž bychom někde usnuli. Ubytovali se v blízském hotelu a pak přišli za náma, kde nakonec taky všichni usnuli. Přivezli s sebou taky haldu alkoholu, takže bylo dost opitých. Teda až na mě s Niallem.

 Už od půl sedmé hotel žije a my s ním. Lidé tu chodí tam a zpátky, dupou a řvou. Jenže to samozřejmě vzbudilo jen mě s Niallem. Kluci a holky spí tam, kde včera zůstali a myslím, že je jen tak něco neprobudí. Musím se vám k něčemu přiznat. Nemám z dneška moc dobrý pocit, cítím, že se dnes budou dít jen hnusné věci. Nevím proč, ale je to tak. Potom, co jsem potkala Robina ve stáji mě tento pocit pronásleduje.

„Emily, pojď, prosím tě,“ křikne šeptem Niall.

Vymotám se z koupelny, kde jsem si zrovna dělala pěkný účes. Ještě za chůze si z úst vytahuju sponky, abych účes pořádně držel. No, není to nic moc, jen obyčejný culík, ale vypadá, jako bych místo gumičky měla vlasy.

„Vypadáš nádherně,“ líbne mě na tvář a při nahnutí ke mně hlasitě zašustí igelitkou, kde se skrývají naše oblečení na potom. Zatím máme jen obyčejné černé rajtky a mikinu, ale pak budeme nádherní.

 Opatrně za sebou zavřu, když jsme oba dva na chodbě. Niall mě chytne za ruku a proplete si se mnou prsty. Společně míříme do jídelny, kde ovšem budeme až se vymotáme z toho bludiště.

 Netrvá to moc dlouho, protože spousta lidí má stejný cíl. Niall nám zabral místa, kdežto já stála frontu ke snídani. Když konečně vzejde řada na mě, připravím nám vydatnou snídani. Samozrejme nezapomenu nenápadně ukradnut jablka pro Harolda s May, a s oběma talířky mířím ke svému blonďákovi, která se na moje překvapení vybavuje s nějakou dívkou.

Usměju se na ni a posadím se – až moc nevrle, protože si stačím vylít kafe.

 „Tak fajn, uvidíme se ve stáji,“ řekne mile a posadí se vedle mě. Dívka s úsměvem přikývne a odejde. Její vysoce postavený culík z hnědých vlasů se vlní v houpém rytmu její chůze.

 Niall svou ruku položí na mé stehno a nahne se blíže ke mně. „Děkuju ti,“ věnuje mi krásný polibek směřovaný na mou tvář.

 Zavřu oči a vychutnávám si tento okamžik. Jen ať všichni vidí, že on je MŮJ.

 „Víš co se docela divím?“ prohodím do ticha a zakousnu se do čerstvě upečené housky.

 „Copak?“ promluví s plnou pusou.

 „Že po tobě taky nikdo nešílí,“ úšklíbnu se. Připravovala jsem se, že tady budu holky od něho odhánět, ale ono nic.

 „Buď ráda,“ odpoví hrubě.

 „Jsem,“ pípnu tiše zaskočena jeho barvou hlasu. Tiše si kousnu do pečiva a očima se snažím najít jakékoli zajímavé místo na zdi.

 Zavře oči a zhluboka se nadechne. „Promiň mi to, jsem docela nervozní.“

 „Už nebudu,“ vratím půlku nesnědené housky na talířek a vstanu.

 Niall mě chytne za ruku a vystrašeně se na mě podívá. Věnuju mu úsměv a líbnu ho na čelo. „Jdu do stáje.“

Niall pomalu pustí mou ruku, jakoby nevěřil.

Taky jsem docela nervózní. Jedu svého prvního Huberta v tom skoro nejlepším lotu a Niall se mnou – a z toho jsem nervóznější.

Vyjdu z budovy ven, kde se opět sjíždí auta. Tentokrát jezdců z blízského okolí. Pomalu a opatrně proplouvám okolo koní a když už stojím před vstupem do stáje, zastaví mě oznámení na dvěřích.