Stay Strong |n.h. CZ|

47. Chapter

Emily:

Prohledávám ledničku a zjišťuji, že je naprosto vybílená. Během chvilky. Nechápu to!

„Prde?" zvýším hlas, aby mě bylo dobře slyšet, „kde je všechno jídlo?"

Z obývacího pokoje je slyšet nějaké žvatlaní, čemu není vůbec rozumět. Vykouknu z kuchyně a zahlédnu Nialla sedět na gauči a cpát se všem možným.

„Nialle," vykřiknu, „co to děláš?!"

Vyleká se tak, že nadskočí a jídlo mu spadne na zem. Se založenými ruky na prsou přistoupím k němu.

„Co si myslíš, že děláš?!" vezmu do ruky krabici od sušenek a zabalený salám a naštvaně s tím zamávám. To není zdaleka všechno jídlo. „Nachvíli odejdu a ty mezitím žereš celou ledničku a sladkosti?!"

Niall se na mě nevinně divá.

„Z čeho asi zítra bude jídlo, když si ho všechno sežral?!" hodím se šunkou po konferenčním stolku. Pohlédnu na zlaté hodinky na levé ruce. Pak rychle zajdu do kuchyně odkud si vezmu koženou bundu a za průchodu obývacím pokojem si jej oblékám.

„Kam jdeš?" otočí se na mě se strachem v očích, ale i lítosti.

Nahodím zadrhnuté vlasy zpod bundy a upravím si její límec. „Nakoupit? Že by?" odseknu ironicky.

„Jdu s tebou. Je pozdě a Londýn dokáže být nebezpečný!" vstane.

„Ne, zvládnu to sama."

„Počkej tady, hned jsem zpátky!" Niall vyběhne světelnou rychlostí schody a zmizí v patře. Protočím oči. Upravím se v zrcadle a vyjdu ven. - Co na něho budu čekat?!

Pomalu se vydám po tmavé ulici.

Niall:

Rychle na sebe hodím nějaké kalhoty, tričko a mikinu. V zrcadle si prohrábnu neposlušné vlasy. Ze skříňky vezmu mobil a pospíchám dolů.

„Emily?" zavolám, když se mi zdá, že v celém domě jsem jen já. „Shit!" syknu a rychle vyběhnu na ulici. Rozhlédnu se na obě strany. Nikde však není k vidění.

Kde je nejbližší krám? Tesco.

Přes hlavu si nahodím kapucu a rychlým krokem se vydám na cestu. Stále se rozhlížím kolem sebe, zda mě někdo nesleduje, nebo jestli někde nezáhlednu Emily. Nevěnuji se okolnímu světu, a proto mě zaskočí náhlé blikání blesků z fotoaparátu. Zastíním si obličej a snažím se je ignorovat.

„Pane Horan, vaši kolegové jsou právě v LA, co vy děláte tady?"

„Pane Horan, slyšel jsem, že se chystáte na Hubertovu jízdu v Bradfordu. Uvažujete i o jezdecké kariéře?"

„Váš kůň Harold je mimořádně nadaný koník, a proto si myslím, že by bylo vhodné, aby jej jezdili pouze zkušení jezdci a ne nějací amatéři. Kdo byla ta dívka včera ve stáji?" paparazzi se překřikují jeden přes druhého a chrlí na mě všemožné otázky.

„Omlouvám se, ale momentálně nemám čas odpovídat," slušně je odbydu, ale oni se stejně nevzdají. Pořád, stále a dokola chrlí na mě otázky. Ale ty přehlučí dívčí zaječení, ve kterém lze poznat strach. Probojuju se mezi davem a utíkám za výkřikem. Byl tady blízko. Zastavím se a rozhlédnu se po okolí. Novináři mi jsou hned v patách. Něco mě však zaujme na druhé straně ulice. Stojí tam stříbrný Mustang a u něho nějaký chlap, co se pere s nějakou dívkou. I kdyby to nebyla Emily, musím jí pomoct! Přeběhnu prázdnou silnici.

„Hey, co to děláš?!" hnusně syknu ke chlapovi, co se stále snaží ublížit té dívce.

Nereaguje na mě.

Zvednu ze mě kámen a hodím ho po něm. Dopadne mu na záda. Pustí dívku k zemi a svižným krokem si to namíří ke mně.

Nemám strach. Vlastně jo mám, trochu, ale dělám to, abych ochránil nevinnou duši. Ten chlápek, který smrdí po alkoholu a cigaretách, mě pevně sevře pod krkem. Zvedne do výšky a praští prudce o zem. Naštěstí nejvíce bolesti schytají záda. Muž je středního věku, protože na spáncích má lehké vrásky. Jeho hnědé vlasy pomalu ztrácí barvu a jeho smaragdově zelené oči žnou zlostí. Moje noha je naštěstí na dobrem místě. Prudce skrčím koleno, kterým ho kopnu do velmi citlivého místa. Okamžitě se svalí vedle mě na mokrou zem. Rychle vstanu a tomu chlápkovi jednu vrazím přímo do obličeje - au - Oklepu rukou. - Sakra. Má to ale tvrdej ksicht. - Neřeším ho a rychle přiběhnu k dívce na zemi.

„Nialle," okamžitě mi skočí po krku a rozbrečí se ještě více.

„Ššš, jsem tady," držím ji v náruči a lehce s ní kolíbám a zároveň uklidňuji. Nechybí u toho ani paparazzi, na které jsem úplně zapomněl.

„Vy jste tak statečný a to jen kvůli obyčejné dívce!" opět spouští své otázky, které z poloviny zabírá pochvala na můj čin. - Upřímně? Je mi jedno, co kecají, hlavně, že je v pořádku.