Stay Strong |n.h. CZ|

42. Chapter

„Emily Newmanová?" promluví chraplavým hlasem muž, co mě drží za rameno.

Suše polknu a přikývnu.

„Kriminální policie," žena z druhé strany rozevře svůj znak.

Zahledím se na něho a přikývnu.

„Chceme vám podat několik otázek," začne žena mezitím co si uklízí odznak.

„Znáte Gretchen Highfeeldovou?" vystřídá ženu muž.

„Ano, stájník ve stáji, kde jsem jezdila."

„Je mrtvá," okamžitě odvětí žena.

„Já vím," zesmutním při vzpomínce na pomník před stájí.

„Jak?"

„Viděla jsem pomník před hlavní stáji."

„Podle očitých svědků, jste byla v době její smrti s ní," muž se ženou se střídají v monologech.

„Ehmm, to je možné," odpovím zmateně.

„Co jste dělala pátèho září ve tři hodiny odpoledne?"

„To netuším, vážně nevím."

„Určitě si na nic nevzpomenete?"

„Promiňte, nepamatuju si," pokrčím omluvně rameny.

„Dobře, kdyby jste si na něho vzpomněla, zavolejte," muž mi podá do ruky vizitku - Kriminální policie Londýn; detektiv Marshall Twiggy. - Zvednu zrak od lístečku a přikývnu.

„Na shledanou," slušně se rozloučí a odejdou. Papírek pečlivě uschovám do zadní kapsy u kalhot a naberu rychlé tempo, abych byla co nejrychleji v hotelu.

xxx

Zachumlaná pod peřinou porozuju film na velké plazmě před sebou. Měsíční svit dopadá na madraci postele i přes zatažené závěsy. Škrabkám spící Rose na hlavě a přemýšlím o dnešním celém dni. Z filmů nikdy nic nemám, protože u nich přemýšlím nad svým životem. Celý den vidím, jako by se právě stal. Malém nezastižený odjezd sem; setkání s Louisem; jízda na Haroldovi; Niallův polibek. Pořád mi to nejde do hlavy. On s penězi nad hlavu a krásou až někam za humny políbil právě mě. To, co povídal mi přišlo jako vyznání lásky.

Musím se ušklíbnout nad svým uvažováním. Ale ten polibek byl něco. Cítila jsem tam nějaké napětí. Ještě před tím, když jsme se povídali byl tak přirozený. Upřeně mi hledil do oči a v klidu odpovídal. Má ty nejkrásnější oči pod sluncem.A když nad tím uvažuji - co mi Robin provedl tak strašného? Já vím, už jsem nad tím jednou dumala, ale prostě mi to neleze do hlavy. Bylo od Nialla hezké, že mě bránil, ale nevím ani proč. Snad ho ještě někdy potkám a zeptám se ho.

Z přemýšlení nad hromadou otázek mě vytrhne cvaknutí klíče v hotelovém zamku na dveřích. Pro jistotu jsem si zamkla. Cinkaní klíčů je slyšet i přes zavřené dveře. - Kdo to může být v tuhle večerní hodinu? Služba?

Dveře se rozevřou a do místnosti vejde mladík. Smetanový belgický ovčák skočí na postel a radostí vrtí ocáskem.

„Ahoj pusinko," pozdraví s úsměvem Emilian, zatímco si svléká bundu.

„Ahoj," odpovím s přetvářkou. Nepotřebuju, aby věděl nad čím tak moc dumám. „Kde si byl celý den?"

Oba psi už spokojeně leží na posteli. Emilian si svlékne tričko, čimž odhalí své vypracované tělo.

„Noo, ráno jsem byl s Tomem nás zapsat do výstavy a pak jsme celý den bloudili po Londýnu," vypráví a prohrabuje se ve svém cestovní tašce, „co si dělala ty?" Zvedne se a v ruce drží tmavě modré boxerky Calvin Klein s bílou gumou. Nevím proč, ale teď si příjdu jako jeho manželka.

„Celý den jsem strávila ve stáji u Harolda, jak jsem ti o něm vyprávěla."

„Neprodal se náhodou?"

„Jo to jo, ale zůstal tam. Šla jsem se podívat, jak vypadá a neuhodneš koho jsem potkala."

Nevím jestli mám jásat, nebo být znechucená.

„Koho?" Posadí se na kraj postele.

On vlastně o něm nic neví. - Proč mu to vykládám? Pro něho jsem Lombotomová, obyčejná holka z Cambridge.

„Ale to je jedno," odpovím rychle a uhnu pohledem na film.

Emilian nechápavě nadzvedne obočí a potom odejde do koupelny.

Mezitím, co se sprchuje, film skončil, a proto vypínám světelný zdroj. Zachumlám se pod peřinu a s Niallem na mysli se přesouvám do říše snů.

Niall:

Měsíc mi svítí na cestu, zatímco jdu naštvaný ulicemi Londýna. Přes hlavu mám hozenou černou kapucu a botama šoupu po zemi, čímž kopu do kamínků. Bedlivě pozoruju, jak každý z nich uskočí. Aspoň nějaká zábava. Pravá kapsa u džinů se zdá býti neklidná, protože v ní vibruje tiše zvonící telefon.

„Kdo zas otravuje?!" protočím oči a lenivě jej vytáhnu z kapsy „Paul? Co chce?!" nechápavě hledím na blikající display, „hmm," zabručím znuděně do sluchátka.

„To byla doba," neodpustí si poznámku.

„K věci, nemám náladu," zasyčím.

„Zítra ve dvě v LA. Vyřiď to ostatním," vybalí na mě nečekanou informaci. Jen, co stihnu zareagovat je hovor ukončen.

Zhluboka se nadechnu a v hlavě už pomalu sumíruji seznam věcí, co musím sbalit. Mám v tom slušnou praxi, pořád někam lítáme. Někdy si říkám, jestli vůbec má cenu něco vybalovat, ušetřilo by se spousta času. Jak tak koukám na obrazovku bílého iPhonu 5, přijde mi upozornění z twitteru - @that_boy is following you.

Ze zvědavosti a z nudy rozkliknu jeho profil. Chvíli čekám než se načte kompletní profil. Zatímco se načítají fotky, sjíždím jeho tweety. Asi to bude zábavný klučina, protože něco mě opravdu pobavilo. Profilový obrázek má černobílý. Sedí na zemi s nádherným psem. Jeho úvodní fotka mě však zaujme víc. Koláž o dvou fotkách, kde je s nějakou dívkou. Na jedné fotce ji objímá ze zadu a na druhé má dívku na zádech. Otevřu si to, abych měl lepší rozlišení.

Zarazím se. Vždyť to je Emily! Pod tím vším je popisek: „Cause you make me strong! @emarold15"

Neříkala náhodou, že nikoho nemá? Já blb! Jestli se ti dva rozejdou jen kvůli mé pošetilosti, půjdu skočit z Tower Bridge.

Vrátím se zpátky na jeho profil, čímž se mi aktualizuje. Právě přidal nový tweet i s obrázkem. Je na něm sladce spící Emily s popiskem: „@emarold15 Good night my honey. Love u so much! xx"

Vypnu mobilní obrazovku a zase jej úschovám do kapsy. Rozběhnu se, abych si vyčistil hlavu, protože mi tam celou dobu běhá jen ten nejkrásnější polibek s ní.