Stay Strong |n.h. CZ|

58. Chapter

Emily:

Marylin vyplašeně hledí na všechny kavalety v hale a já zase hledím na Nialla, který leží na zemi a nad ním se sklání nějaké blonďaté děvče.

„Pane Bože, co stalo?!" vyjeknu a můj strach v hlase se rozlehne po celé hale. - Žije? Opět myslím na to nejhorší.

Rose vedle mé nohy se rozběhne k Niallovu nehybnému tělu. Nejradši bych se tam rozběhla též, ale držím Marylin, která nevypadá dvakrát klidně - achjoo, co mám dělat? Pustit May a běžet k Niallovi? Ale co když mu ublíží mnohem více?

„Co tu chcete? Všechno je v pohodě," křikne dívka sklánějící se nad jeho tělem. V jejím hlase je slyšet zuřiviost a vztek - dělá si ze mě legraci? Hnusných poznámek na mě už mám dost! Nikdo na mě nebude řvát, když se něco děje s Niallem.

Pomalu s May obejdeme všechny kavalety. Samozřejmě se to neobejde bez toho, aniž by se na mě nalepila strachem. Jemně si hladím po krku, aby se uklidnila, i když to potřebuju také.

„Emily?" vydechne Niall, když se přiblížím - Páni, jak mě poznal? - „co tady děláš?" zalape po dechu a trošku se pousměje. Je krásné vidět jeho úsměv, ale brala bych to za mnohem lepší situace.

Pohladím Nialla po čele a usměju se. Slzy z očí se mi tlačí, ale já se snažím udržet. „Výstava nám skončila dřív, a tak jsme se s Rose rozhodly, že se půjdeme projít. Co se stalo? Spadl si z May?" neudržím slzy a začnou mi pomalu stékat po tváři.

„Jo, a tebe to nemusí vůbec zajímat. Díky, že si mu přivedla koně a můžeš zase jít," vyprskne dívka. Podívám se na ni tázavým pohledem. Má ruce zkřížené na prsou a našpulené rty. Prohlédne si mě povrchním pohledem a odfrkne si. Tak s touhle já nebudu ztrácet čas.

„May se bojí překážek a kavalet celkově. Chtěl jsem ji naučit skákat, abych mohl s tebou jet skákající lot. Jenže jestli se bude bát, tak pojedu akorát vyjížďku. Mě by to nevadilo, ale nechci tě nechat jet samotnou, kvůli té noze," usměje se a pohladí Rose, která má položenou hlavu na jeho hrudi.

„Jestli chceš, můžu to s ní zkusit." Usměju se. Je milý, že se o mě tak stará, že mě nechce pustit samotnou, protože má o mě strach.

Přikývne. „Byl bych moc rád, ale nechci, aby ti ublížila," opatrně zvedne svou hruď a posadí se - nelze popsat slovy, jak se mi právě neuvěřitelně ulevilo. - Sundá si helmu a podá mi ji.

„Jinak jsi v pořádku?" optám se starostí o jeho zdraví. Převezmu si jeho helmu a on s pousmátím přikývne, „jestli chceš, běž si lehnout do sedlovny. Já to tady zvládnu," Vstanu a pomůžu vstát i jemu. Ta blond dívka neudělá ani krok. Stále na mě nenávistně hledí.

„Chci se koukat. Ať se aspoň něco doučím," trochu se zasměje.

„Ne, měl by sis jít lehnout," frkne blondýna.

„Alexo, já to zvládnu," usměje se, „ty můžeš jít, myslím, že Dimpla už potřebovat nebudeme."

„Odvedu Dimpla a pak za tebou příjdu," nakloní se a políbí Nialla na tvář. Zalapu do dechu - No, to sis snad dělá legraci, že?

Vezme strakáčovy otěže a odejde z haly. Podívám se na Nialla - je stejně vyplašený jako já.

„Emily," opatrně vysloví mé jméno, „já-já-," začne koktat. Bojí se mé reakce. V jeho očích se zaleskne strach.

Přiložím prst na jeho rty, abych jej umlčela. „Ššš, nic neříkej," usměju se a políbím ho, „vím, že by si mě nepodvedl. A kdyby jo, tak né s takovouhle-" nemohu najít správná slova, a proto máchám rukou na místo, kde předtím stála ta dívka, aby věděl co, nebo koho myslím.

„Vím, co chceš říct. Miluju tě strašně moc," skloní se a políbí mě. Pohladí mě po zádech a pomalu dokulhá k lavičce, která vypadá jako menší hlediště na kolbištích.

Přistoupím k May a sejmu jí sedlo. Na jeho místo položím lonžovací postroj. Vše upravím do bezpečné podoby a pomalu ze země vezmu bič. May sebou cukne.

„Ššš, to ti nic neudělá. Neboj se," promlouvám klidně. Hladím ji po krku a jemně zvedám bič. Pustím provázek, který se gravitační silou spustí k zemi. May hodí zadkem na stranu a hlasitě si odfrkne. Není to ale odfrknutí, které vydávají, protože jsou spokojeni. Tohle bylo dost agresivní. Stále na Marylin klidně promlouvám. Z kapsy vytáhnu nějaké dobroty, jejíž obsah se rozsype do mé dlaně. Jenže na celý trénink je toho málo. Dlaň přiložím k jejím pyskům, a když zjistí o co se jedná, ochotně to sloupne.

„Hodná," pochválím ji a znovu zkusím vzít bič. Dlaň s dobrotami ponechám na původním místě. Chvíli se zdá být neklidná a nevěřícná, ale jak už to u koní chodí, pro dobrotu všechno.

Za několik dlouhých minut uklidňování a uplácení dobrotami, se mi konečně podařilo vyhrát jeden souboj - porazili jsme strach z biče. Konečně už můžeme přejít k lonžování.

Pomalu Marylin rozklušu. Bez problému poslouchá mé příkazy. Mezitím, co jsem měním rychlosti klusu, se v hale objeví Alexa. Vyzývavým krokem projde kolem Marylin a je jí jedno, že se tu pracuje. Posadí se vedle Nialla, který se zájmem pozoruje mé trenérské taktiky, překříží nohu přes nohu a nejbližší ruku položí přivlastňovacím způsobem Niallovi na stehno. Zalapu do dechu a snažím se to ignorovat. Vím, že když právě jakkoli zaváhám, celá práce bude v trapu.

„Hodná, a teď, gallop," snažím se znít, tak, že jsem si toho vůbec nevšimla. Můj hlas mě opět zklamal. Jemně mávnu bičem a Marylin nacválá. V nose se mi vytvoří jemný tlak a slzy se začnou pomalu prodírat na svět. Celou svou pozornost věnuji vranné kobylce a nevnímám okolí. Teda, aspoň se o to pokouším.

Niall:

Alexa přišla a já bych si toho skoro nevšiml, kdyby nedala svou ruku na mé stehno. V tu chvíli jsem ztuhl. Zhluboka jsem se nadechl a v krku se začal dělat knedlík. Sundal jsem její ruku z mého těla. Nepřeji si, aby na mě kdokoli cizí sahal. Alexa na mě zvláštně pohlédla. V jejích očích je vidět vztek, žárlivost a touha po mě. Polknu přebytečné sliny v ústech a zavrtím hlavou. Doufám, že to pochopí. Že pochopí, že to nemá dělat, že jsem pro ni zakázané zboží.

Své soustředění jsem vrátil zpět na mou princeznu. Dělá, že nic neviděla, ale přitom jsem si stihl povšimnout jejího zarmoucení. Miluju ji a nechci, aby nám tento dokonalý vztah zkazila nějaká „nádhera".

„Nialle, skočil bys, prosím, pro nějaké odměny?" houkne a její hlas se rozezní přes celou halu. Nevěnuje mi ani pohled.

Přikývnu, i když vím, že mě nevidí a pomalu vstanu. Ještě stále cítím bolavé místo na zádech. Alexa se na mě tázavě podívá, ale já ji ignoruji. Nestojí ani za pohled - mrcha!

Dojdu do nejbližšího rohu, kde se nachází skříňka a v ní jsou uloženy všechny možné odměny pro koníky. Naberu plnou hrst bylinkových skucil a k tomu přidám pár mrkví a jablek. Vratím se zpátky k Emily, která už krokuje. Smutně na mě pohlédne a malinko se pousměje. Nastaví kapsu a já bez vahání vysypu všechen obsah do kapsy u mikiny.

„Děkuju," odpoví neutrálně a vrátí se zpátky pozorností k moji Marylin. Klidně na ni promlouvá. Nedá mi to a obejmu ji ze zadu. Buď mě seřve, nebo se usměje. Skloním se a políbím ji na krk. Lehce se zachvěje. Cítím, jak se usmívá.

„Miluju tě," pošeptám ji tiše do ucha a jemně jej skousnu. Alexin nenávistný pohled mě probodává, i když jsem otočen zády.